metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

23Bře/120

Síly JIN a JANG

Vesmír vznikl spolupůsobením boží touhy a lásky (blíže viz sekci dějiny). Společně zaktivovali sebou samými energie v nicotě vytvořením napjatého stavu protichůdných ale doplňkových sil. Díky tomu bylo umožněno projevit se všemu co vesmír kdy obsahoval a bude obsahovat a to podle plánu boží touhy. Tyto protichůdné ale doplňkové síly zveme podle své základní charakteristiky sílou odstředivou a sílou dostředivou.  Jejich nejvýstižnějším zobrazením je monáda JIN - JANG. JIN je síla odstředivá a JANG je síla dostředivá.

- Síla JANG stahuje k sobě okolní energii, smršťuje ji a zhutňuje, tvoří pevné látky, zemi a ve svém maximu se síla JANG jeví jako zabalující se a rotující černá díra, tedy ve své jevové podobě je temná. Má vlastnosti gravitační síly. Je projevem mužského principu boží tvůrčí touhy.

- Síla JIN energii vysílá do prostoru, rozptyluje ji a energii vyzařuje, ve svém maximu se jeví jako rotující supernova, která ve svém pohybu rozptyluje energii, tedy ve své jevové podobě je světlá. Má vlastnosti elektromagnetického záření. Je projevem ženského principu bohyně lásky.

Tyto síly se vždy věrně doprovázejí a působí vždy společně, aby mohl být projeven svět jevů. Tam kde se projevuje síla JIN je přítomna i síla JANG, vždy jsou přítomny v určitém poměru, který charakterizuje výsledný jev. Na příkladu naší galaxie můžeme snadno pochopit spolupůsobení těchto dvou sil. V centru galaxie je shromážděná největší hustota největších a nejzářivějších hvězd, a dochází tam tedy zjevně k rozptylu energií, tedy vidíme, že zde působí síla JIN. Ale v centru galaxie musí zároveň působit i síla JANG, která shromažďuje energii, ale není vidět, je však možno vnímat její působení jinak by se hvězdy vyzářily a rozptýlily by se do prostoru. Síla JANG umístěná v centru tohoto nejhustšího klubka hvězd v galaxii udržuje všechny i ty nejvzdálenější hvězdy shromážděné v galaxii připoutané k centru. Vědci říkají, že v centru galaxie musí existovat masivní černá díra. Ale nejde tu podle mého názoru o existenci skutečné zhoubné černé díry. Jde o to, že centrum galaxie je plné zářivých obřích hvězd, které samy jsou výsledkem působení sil JIN a JANG. Tedy v centru každé hvězdy je tato hypotetická černá díra tedy síla JANG a síla odpudivá JIN vyvažuje tuto sílu, aby nedošlo k zhroucení všeho do svého centra. Síla JANG leží v centru galaxie jakoby v centru kompaktního hmotného tělesa podobného hvězdě, tedy v místě největšího seskupení hvězd tzn. v jádru či semeni galaxie. Tato jangová síla působí a přitahuje v rotačním a vibračním pohybu všechna tělesa umístěná v rámci galaxie k sobě, tedy k centru galaxie. Síla jinová vyzařuje prostřednictvím hvězd v rotačním a vibračním pohybu shromážděnou energii zpět do okolního prostoru. Tento okolní mezihvězdný prostor zároveň tedy nemůže být prázdný, nemůže to být vakuum neboť musí obsahovat obrovské množství vyzářené energie je to prvotní stav na hranici přechodu energie v hmotu, je to éter. I tyto drobné částečky vyzářené energie v sobě obsahují obě síly JIN i JANG a obě se tedy vyvažují v potřebném poměru, aby galaxie mohla jako celek existovat.

Tyto dvě protichůdné ale doplňkové síly se díky své podstatě (touhy a lásky) vzájemně přitahují a udržují v souladu a v harmonii, aby celý vesmír mohl existovat (pokud jim v tom je bráněno vzniká neřízený chaos, pokud vůbec něco). Láska a boží tvůrčí touha projevené v energiích JIN a JANG rozčísnutím hlubiny neexistence tvoří prostřednictvím těchto protichůdných, ale doplňkových sil, a vytvářejí smysluplný a organizovaný hmotný svět. Z uvedeného je patrné, že aby vesmír existoval ve zjevné podobě musí existovat pnutí uvnitř energií tj.musí být u nich sklon ke shromažďování, ale zároveň i k uvolňování a mezi nimi teprve vzniká svět na všech úrovních mikroskopických, obecných i makroskopických. Jedině v souladu (tj. s účastí bohyně Lady - lásky) a v harmonickém uspořádání těchto sil (dle plánů boží tvůrčí touhy) se tak může vesmír rozvíjet, po odžití odměřeného času i umírat a mizet a zároveň se znovu na vhodných místech rodit a rozvíjet se.

Teď trochu pravidel a systematické evidence. V orientální filosofii neexistuje žádná absolutní definice principů JIN a JANG jak by se mohlo zdát. Oba dva termíny pouze obecně představují protikladné a doplňující se tendence. Uvádí se v ní, že síly JIN a JANG spolu tvoří soustavu dynamické povahy. Jsou v pohybu, ve stálé dynamické proměně tak, aby splňovaly podmínky harmonické rovnováhy. Zde je dvanáct pravidel jednotného principu jak se uvádí v orientální filozofii JIN a JANG:

1. Jediné nekonečno se manifestuje v tendenci zároveň protikladné a doplňující se, v JIN a JANG, a to v jejich neustále proměně.
2. JIN a JANG vznikají z nekonečného a věčného vesmíru, nepřetržitě.
3. JIN je síla odstředivá, JANG síla dostředivá. Společně vytvářejí energii všech jevů.
4. JIN přitahuje JANG a JANG přitahuje JIN.
5. JIN odpuzuje JIN a JANG odpuzuje JANG.
6. JIN a JANG, kombinovány v různých poměrech, vytvářejí jevy sobě nepodobné. Přitažlivost nebo odpudivost jevů je úměrná rozdílu sil JIN a JANG.
7. Všechny jevy jsou pomíjivé. Poměr JIN a JANG se v nich neustále mění. JIN se přeměňuje v JANG, JANG se přeměňuje v JIN.
8. Nic není zcela JIN ani zcela JANG. Všechno je na různých stupních vyváženo oběma těmito tendencemi.
9. Neexistuje stav neutrální. Vždy převažuje buď JIN nebo JANG.
10. Velké JIN přitahuje velké JANG, malé JIN přitahuje malé JANG.
11. Extrémní JIN se mění v JANG a extrémní JANG se mění v JIN.
12. Všechny jevy jsou JANG uvnitř a JIN na povrchu.

V tabulce uvádím přehled ustáleného chápání protikladných pojmů, a jejich všeobecně přijímané zařazení do systému JIN - JANG:

JIN

JANG
expanze-odstředivost kontraxe-dostředivost
rozptýlení soustředění
pomalý pohyb rychlý pohyb
vysoké frekvence nízké frekvence
směr stoupající, vzhůru směr klesající, dolů
vně uvnitř
lehčí těžší
chladnější teplejší
světlo jasné temnota
vlhčí sušší
řidší hustší
větší menší
měkčí tvrdší
elektron proton
tropy póly
rostliny živočichové
ženské pohlaví mužské pohlaví
duševní práce tělesná práce
prostor čas
chuť ostrá, kořeněná, kyselá chuť slaná, hořká
krátké vaření dlouhé vaření
šťavnaté sušší
fialová, modrá, zelená žlutá, oranžová, červená
dutý plný
noc den
poslušnost vzpupnost
emoce rozum
umělý přírodní
delší kratší
povaha měkká, negativní povaha aktivní, pozitivní
vědomí vesmírné vědomí speciální
kultura spirituální kultura materiální
orientace do budoucnosti orientace do minulosti

Všimněme si některých zdánlivě rozporných rozdělení jevů do soustavy JIN a JANG. Například teplota se uvádí jako chladná JIN a horká JANG, ale klima se uvádí tropy jako JIN a polární JANG. Pomalý pohyb jako JIN a rychlý pohyb jako JANG, naproti tomu vysoké frekvence jako JIN a nízké frekvence jako JANG. Dále světlo jasné JIN, temné JANG, ale noc JIN a den JANG. Vše totiž závisí od úhlu pohledu. Když se podíváme na JIN z jeho základní prostorové povahy vyzařovací, rozptylovací  je logické, že jde o projasňování původně hutného tmavšího stavu nahuštění materie, tedy jde o přidávání světla v prostoru, naopak prostorová povaha síly JANG zhušťuje materii, zatemňuje, tedy jde o úbytek světla v prostoru. Když se podíváme na noc z její povahy klidu, chladu a neaktivity, pak nám logicky připomíná sílu JIN, den je naopak rušný, prosluněný – tedy převážně teplejší než noc a aktivní pak je jasné, že připomíná sílu JANG.

Ještě bych přidala vlastní přiřazení a to lásku principu JIN a touhu principu JANG.

Všeobecně je síla JIN spojena se silou ženského pohlaví a síla JANG je spojena se silou mužského pohlaví. Síla JANG je spojována se dnem, ve dne je světlo, takže se často i uvádí, že síla JANG je síla světlá a síla JIN je síla temná (i když je to velice relativní, jak jsem již uvedla výše, a docela manipulativní tvrzení). Zářivá světlá síla vyvolává v současné době v lidském podvědomí mnoho kladných představ. Je spojována s pravdou, čistotou, dnem, a všeobecně světlými silami, čili přeneseně silami dobra. Zato představa temné síly vyvolává představy noci, klamu, nepravostí a temných nečistých sil, čili přeneseně zla. Toto pojetí je přiživováno různými náboženskými představami, které hovoří o neustálém boji světlých a temných sil o nadvládu nad Zemí. Se základními silami vesmíru JIN a JANG však tento zjevný boj o Zemi nemá žádnou souvislost. Na Zemi jde o boj mezi takovými silami, které se prezentují jako disharmonické, bez souladu s vesmírnými zákony (bez lásky a svědomí)- to jsou ty, které bychom měli označovat jako temné síly či destruktivní síly zla a na druhé straně jsou sily harmonické, fungující v souladu s vesmírnými zákony (s láskou a svědomím), to jsou světlé síly, síly tvořivé, síly dobra. Ještě scestnější je spojování obrazu temné zlé síly se ženou a světlé dobré síly s mužem. Takové představy dokonce vedly koncem starověku a ve středověku k likvidaci většiny vzdělaných a umných žen (vědmy), které byly upalovány jako čarodějnice, protože tato představa spojení ženy s temnotou a nečistými silami velice dobře posloužila nastupujícímu patriarchálnímu náboženství (judaismu, křesťanství a islámu), aby se zbavili vlivu mocných a vědoucích žen spojených s původní prastarou vírou a upevnili svou moc.

Podle zveřejněných archeologických výzkumů, dochovaných záznamů starověkých autorů i mytologických příběhů byla žena ještě v Evropských a blízkovýchodních starověkých kulturách ctěna jako rovnoprávný a vážený člen společnosti a nebyla jí upírána žádná práva. Bylo tomu tak až do jisté doby, kdy došlo ke zlomu v myšlení uvnitř společnosti a nastoupil tvrdě patriarchální náhled, který ženy odsunul z převážné části oficiálního vlivu na společnost. Stalo se tak na řeckém a maloasijském území kolem roku 700 př.n.l., v Římě po nastolení republiky a podobně ve stejné době i jinde v tehdejších zemích kolem Středozemního moře. Troufám si spojit počátek snahy o odsunutí ženy na druhou kolej s koncem doby bronzové, s koncem starověkých civilizací soustředěných kolem Středozemního moře po válečném konfliktu ukončeném Trójskou válkou roku 1183 př.n.l. a s počátkem prosazování se nového monoteistického náboženství judaismu, které se začalo rodit kolem roku 2000 př.n.l., a jehož největší vliv se datuje po exodu izraelských kmenů z Egypta cca roku 1300 př.n.l.

Ještě ve starověké Etrurii byla žena vysoce vážena, byla považována za sociálně rovnoprávnou a účastnila se veškerého veřejného života. Ženy se samozřejmě účastnily i sportovních slavností i slavností a hostin s hudbou a tancem. Ženy v Římě to už měly horší, byly sice občankami města, ale bez možnosti volit a zastávat funkce v politice. Tanaquil, choť prvního tarquinského (etruského) krále v Římě, se ještě míchala nejen do politiky, ale byla také zběhlá v tajných vědách. Později v Římě ženám nebylo dovoleno ani pít víno, jak uvádí Plinius Starší, pokud byly přistiženy, že víno pily byly krutě potrestány (utlučeny k smrti či odsouzeny k smrti hladem).

Řekové odsuzovali etruské ženy za podle nich příliš volné mravy, soudili totiž Etrusky podle sebe. Ženy při hostině a k tomu ještě s muži na jednom lehátku vleže, to bylo – v souladu s vlastním domácím zvykem v celém Řecku – zcela jednoznačné. Takové ženy mohly být jen prodejné ženštiny, hetéry. „Na to, aby bylo postaráno o naši zábavu,“ ujišťuje Démosthenes, velký antický řečník a státník, „máme hetéry, pro zdraví našeho těla máme souložnice a manželku proto, aby nám zajistila legitimní děti a věrně opatrovala dům,“ V Řecku po roce 700 př.n.l. ženy nesměly přihlížet závodním hrám. Řekové měli místnosti žen odděleny od mužských, ženy bydlely stranou a také samy jedly. Účast na mužských hostinách a banketech v megaru, čestném sálu, jim byla přísně zakázána. Nesměly mluvit do politiky – jako činily ženy v Etrurii, ani přihlížet tělocvičným slavnostem. Jak udává Hérodotos, v 5. stol.př.n.l. v Milétu nejedly ženy nikdy společně se svými muži, ba dokonce jim nebylo dovoleno volat na ně jménem.

Homér v 8. stol.př.n.l. ještě přiznával ženám ve svém díle přednostní místo. Avšak kolem r. 700 př.n.l. se změnily staré zvyky. Prosadil se názor, že žena je něčím méněcenným. Hésiodos byl kazatelem nenávisti k ženám. Pro něj byla žena jenom neblahým darem bohů. Je Pandorou, dárkyní všeho zla: „Z ní pochází špatné pokolení žen. Žijí mezi smrtelnými muži přinášejíce zlo.“ Od oné doby byla žena v Heladě vyloučena z veřejného života.Vedla uzavřený, harémový život. Školní vzdělání zůstávalo dívkám, budoucím paním domu, zapovězeno. Muž nechal ženu bez vzdělání. Zábavu a podněty hledali řečtí muži u „družek“, jak se prodejné dívky eufemisticky nazývaly – u hetér. Mezi nimi ovšem byly vysoce vzdělané ženy, které se dokonce občas vyznaly i v hudbě, literatuře, umění a filozofii.Ony, nikoliv manželky, byly obdivovány a vysoce ceněny. Řecké dějiny jsou toho plné a s úctou byla zachována mnohá jména – počínaje milovanou Glykerií básníka Menandra, Aspasií, milenkou Periklovou, Laidou, která se zadarmo oddala chudému Diogenovi a na druhu stranu vytáhla za své služby jako „call-girl“ bohatší dary z bohatého filozofa Aristippa, a nebo Frýné, kterou Práxitelés zvěčnil v mramoru a jejíž ňadra odhalil Hypereidés, aby získal soudce, když ji hájil v jednom procesu.

Pelasgové, původní obyvatelstvo žijící před Řeky v oblasti Středozemního moře se k ženě chovali s velikou úctou, měli dokonce mýtus o stvoření, ve kterém byla stvořitelem světa ženská božská bytost, to znamená, že jako hlavního boha oslavovali rodičku všech bohů velkou bohyni. Oslavovali tvůrčí aspekt života, zrození, opatrování života a přenos životních zkušeností jako podporu života v hojnosti a míru. U Lýdů je známo, že uznávali jako nejvyšší božskou bytost bohyni, dárkyni života a jeho ochranitelku. Etruský odznak královské moci byl svazek železných prutů s dvojitou sekerou, odznakem moci bohyně.

S nástupem křesťanství začal nelítostný boj proti prastarým náboženstvím a kultům, které do té doby národy vyznávaly. Judaismus, křesťanství a islám byly v silné opozici ke starověkému uctívání bohyně a dělaly vše pro to, aby vše co bylo s tímto uctíváním spojené zničily. To způsobilo přílišnou identifikaci s patriarchismem, který se dostal nad matriarchismus. Levá polovina mozku byla najednou důležitější než ta pravá. Muži začali ovládat společnost a ženy nebyly viděny jako rovnoprávné. Toto přílišné ztotožnění s mužskou energií způsobilo mnoho agrese, svéhlavosti, ztráty citu, psychologického a fyzického násilí, neschopnosti vyživovat, pýchy, ztráty soucitu, žárlivosti, soutěživosti, ztráty bezpodmínečné lásky a vyvolalo mnoho válečných konfliktů jako prostředku k dosažení cílů!

Již ve starověkém Římě docházelo k upalování čarodějů a čarodějnic, ale ve srovnáni s obdobím středověké inkvizice v žádném případě nedosahovalo takového počtu upálených. Celý Evropský středověk je ve znamení likvidace staré pohanské víry, likvidace lidí spojených se starými kulty se starým pohanským věděním. Ničily a zabavovaly se staré knihy, církevní inkvizice upalovala tzv. čarodějnice a vědmy a všechny ostatní zasvěcence do staré pohanské víry. Bylo tehdy upáleno během inkvizičních procesů v celé Evropě několik milionů lidí z 80 procent se jednalo o ženy. Církev si zastrašováním lidí budovala své výsostné postavení a tím si pokořila většinu společnosti. To tyto procesy byly příčinou temnoty středověku, iniciovaly v lidech paniku a strachem vybuzené nízké pohnutky jako udávání, pomluvy, podvody, aby si lidé zachránili vlastní kůži či kůži nejbližších či získali něčí majetek či zlikvidovali konkurenci. Stačí si přečíst knihu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice, aby si člověk udělal barvitou představu o tom, jak to tehdy probíhalo.

Do dnešní doby převládá ve společnosti nadvláda mužské síly. I když již ženy získaly některá okrajová práva zpět, stále nedošlo ke změně v podstatných věcech. I když se v dnešní době 21. století všeobecně volá po větším zastoupení žen v politice a ve vedoucích funkcích, ve společnosti stále převládá tendence upřednostňovat mužskou sílu v rozhodování o věcech současných i budoucích. Dokonce ženy, které se pod tlakem různých kvót a předpisů dostávají do veřejných a vedoucích funkcí přebírají mužský styl jednání a projevování moci i ony samy pod tlakem dlouhodobé tendence se snaží v sobě potlačovat sobě vlastní ženskou silu a projevují se podobně jako muži, aby v jejich konkurenci obstály a aby ukojily lety vžitou společenskou poptávku po tvrdé vládě.

Současný svět se nachází ve vleklé krizi ekonomické, finanční i společenské. Nebudu tady rozebírat jednotlivé projevy uvedených krizí, to je každý v současné době schopen vyjmenovat sám. Jen je třeba uvést, že léčbou současného stavu je uvedení věcí opět do harmonie, dovolit ženské síle aby se svobodně projevovala. Bude to ku prospěchu naší civilizace, vždyť je to síla podporující život, síla, která vždy raději ustoupí, než aby měla ničit, raději vyčká, domluví se, aby podpořila život a nejraději tvoří nový. Vždyť energie JIN je energie lásky, ta musí usměrňovat JANG sílu touhy jinak dojde k záhubě naší civilizace i celé Země.