metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

16Pro/120

Duch a duše

Zaznamenala jsem, že ani na odborné úrovni ani mezi prostým lidem není jasných představ o dvou základních a důležitých pojmech našeho života a to duch a duše. Pojmy se často zaměňují a užívají se jako synonyma jimiž nejsou. Ne nadarmo existují oba pojmy, každý totiž popisuje jinou věc i když v obou případech pro člověka neviditelnou či nehmotnou. Chtěla bych tímto svým krátkým zamyšlením přispět k vymezení a osvětlení obou těchto pojmů.

Duše je energie, která oživuje hmotné tělo, je to vlastní podstata živého organismu včetně člověka, je oproti hmotnému tělu nesmrtelná a podstupuje procesy znovuzrození v různých tělech a v různých časových okamžicích a také na různých planetách obdařených životem, kterých je ve vesmíru bezpočet. Duše používá hmotné tělo k získávání zkušeností ze života v projeveném (javném) vesmíru (jav-projevený svět; nav-neviditelný, neprojevený svět). Jednotlivé duše jsou součástí vyšší nadduše, která je zdrojem živých duší a jednotlivé duše jsou jakoby jiskřičky oddělující se ze společného plamene určité nadduše. Staré kultury přisuzovaly duši všemu, s čím se lidé setkávali (například i lesu, řece nebo skále) považovali duši za oživující prvek, způsobující aktivitu. Je to správné pojetí duše, protože duše mají různou kvalitu a různé původní nadduše. Duše je oživující složka, bez ní by nebylo života, ani organizovaného stavu vesmíru. V centru každé galaxie má sídlo pramatka všech duší dané galaxie a po celé délce jednotlivých galaktických ramen jsou usazeni její potomci, různé nadduše, čím starší a vyspělejší nadduše tím blíže k centru galaxie. I v rámci jedné nadduše se jeví některé duše jako mladé jiné jako staré, některé jsou silné jiné jsou slabé a podle svého stavu jsou schopny pozitivně ovlivňovat genetický kód svého těla - živé bytosti nebo naopak jsou porušeným genetickým kódem těla při své slabosti trápeny. Zde pracuje zákon karmy neboli zákon odplaty. Pokud se duše snaží žít v souladu s božím plánem, pak posiluje a má větší možnosti a větší radost při poznávání hmotného světa. Pokud žije podle plánu, který jde proti plánu božímu její síla se pomalu stravuje a při dalším vtělení ji chybí. V 19. století se duše stala předmětem zkoumání vědního oboru psychologie. Pojem duše se však pro psychologii ukázal jako příliš neurčitý a empiricky nezkoumatelný, takže jej v současné době nahradily pojmy duševní činnost, vědomí a mysl. Protože je současná věda silně materialistická není schopna s pojmy jako je duše pracovat.

V národní kultuře se nám zachovala tato rčení, která částečně osvětlují pojem duše tak, jak byl chápán v původním slova smyslu.

  • „Vypustil duši“ – zemřel
  • „Oko do duše okno“ – duše sídlí uvnitř těla
  • „Nebyla tam živá duše“ – nikdo tam nebyl
  • „Chodí jako tělo bez duše“ – bez cíle a smyslu, chová se netečně
  • „Na mou duši“ – („dušovat se“) opravdu, poctivě, sázím to nejdražší co mám
  • „Z celé duše“ (z celého srdce) – upřímně
  • „Tělem a duší“ – úplně, beze zbytku, celou svou podstatou
  • „Bezová duše“ – jemný, téměř nehmotný vnitřek

Duch je obraz, tvořený informačním biopolem, tj. polem obsahujícím vlnění způsobované živým organismem. Toto biopole se vytváří kolem živého těla spolupůsobením duše s tělem. Duše, která hmotné tělo oživuje vytváří kolem něho vlnění způsobované tepem srdce, vnitřním teplem a pohybem ostatních orgánů a údů těla člověka. Srdce, o kterém se říká, že je sídlem duše, je citlivé na výkyvy nálady způsobené působením okolí a tak se v čase mění i frekvence jeho tepů a s tím souvisí změny biopole člověka. Toto vlnění vytváří na informační nehmotné úrovni (v éteru – akáši) paměťový obraz člověka tj. jeho ducha (něco jako pohyblivý holografický obraz). Je to energetický otisk člověka v prostoru, který setrvává i po smrti člověka. Je to jako když vidíme světlo hvězdy, které k mám přichází z hloubi kosmu milióny let, ale hvězda samotná již ukončila svou existenci. Světlo je rovněž druh vlnění podobné lidskému biopoli. I duch má své nadduchy. Může jít o ducha národa, ducha doby, ducha náboženského učení, ducha filosofického učení atd. (také se jim říká egregory). Tito vyšší duchové jsou tvořeni soubory duchů jednotlivých lidí zastávajících stejný pohled na určitou problematiku. Tito duchové mohou ovlivňovat duchy jednotlivých lidí svou silou umocněnou množstvím stejně laděných duchů. Mohou to být egregory, které lidi ovlivňují pozitivně a dávají jim poctivý obraz okolního světa, ale také se může jednat o egregory, které to s lidmi nemyslí dobře a nenesou pravdivé informace o okolním světě, ale mohou mít přesto svým působením velký vliv na ducha člověka. Tak jako každá duše vytváří spolupůsobením se svým tělem svého ducha, tak také každá nadduše i centrální duše určité galaxie vytváří svého ducha (pro jednotlivého člověka nadducha) i na tyto nadduchy se člověk může napojit a čerpat z nich informace. Nejvyšším duchem je Duch Boží. Jedná se o ducha, který je informačním biopolem nejvyšší duše způsobující veškeré vesmírné stvoření. Pokud se člověk dokáže napojit svým duchem na tohoto ducha získá podstatné a pravdivé informace. Toho lze dosáhnout především správnou životosprávou (čerstvým, zdravým a střídmým jídlem a pitím čisté živé vody), neužíváním drog, čistotou úmyslů a nerušeným soustředěním (vyladěním se) na informační tok od Ducha Božího. Většinou se však člověk dokáže napojit buďto na svou přímou nadduši a čerpat z informací jejího ducha (tato nadduše může být společná pro určitý národ nebo rasu) nebo se maximálně dokáže napojit na centrální galaktickou nadduši a čerpat informace z jejího ducha galaktického. Galaxie jsou součástí různých větších uskupení, které mají také svou centrální duši a ta tvoří svého ducha. Jednotlivých mezistupňů až k Božímu Duchu může být nepředstavitelný počet tak jako je pro nás nepředstavitelný rozsah a struktura vesmíru. Nicméně z výše uvedeného vyplývá, že živé tělo je nejen vysílač svého biopole, ale také přijímač tj. dokáže přijímat informace od obklopujících ho duchů (egregorů) a pokud je čistě vyladěn (čistou stravou, čistými úmysly a soustředěním se na Božího Ducha) může se napojit na skutečně pravdivé informace a vyhnout se manipulativním a lživým egregorům.

V národní kultuře se nám zachovala tato rčení, která částečně osvětlují pojem ducha tak, jak byl chápán v původním slova smyslu

  • „Duchapřítomnost“ – pohotový, duch je přítomen a plně soustředěn na danou věc
  • „Duchem nepřítomný“- duch může být zaměřen na něco jiného
  • „V duchu“ – sám pro sebe, potichu
  • „V duchu“ někoho, něčeho – v souladu s jeho záměrem, úmyslem
  • „Duch Studené války“ – nálada, celkový přístup
  • „V duchu přátelství“ – našli společnou řeč a dobrou náladu jako přátelé
  • „Duch doby“ – společensko politická situace vytváří ducha doby
  • „Vypustil ducha“ – není to vidět, ale zato cítit

Po smrti hmotného těla člověka se duch i duše odpoutávají od tohoto těla, které již není použitelné pro poznávaní hmotného světa a odcházejí. Chvíli zůstávají v těsném spojení, tj. duše oživuje ducha, ale po určitém čase se duše odpoutává i od ducha s tím, že se chystá na novou příležitost zrození v novém těle, aby mohla pokračovat ve svém učení, posilování a zrání. Duch podle své síly se buďto rozptýlí v prostoru (slabý duch) nebo odchází posílit toho nadducha, který ho během života ovlivňoval, jemuž věřil. Takže, např. pokud to byl člověk silně věřící křesťanskému učení, jeho duch se přimkne v informačním poli akáši ke křesťanskému egregoru. Duše samotná s tímto chováním svého bývalého ducha vůbec nemusí souhlasit protože po opuštění toho určitého hmotného těla a ducha a naladění se konečně přímo na svou nadduši či vyšší vesmírnou duši pozná, že duch nešel posílit tu skutečnou pravdu, která jeho poznání v bývalém těle unikla. Nicméně toto bylo nejvyšší poznání, kterého duše dosáhla v daném těle a na kvalitě jejího ducha již nemá šanci cokoliv změnit. Duše však si může vzít ponaučení pro další život, pokud bude schopna si tu situaci po novém zrození zapamatovat a může změnit své priority v dalším životě. Její duch z příštího života může být silný a posilovat ten egregor, který má blíže k nejvyššímu Božímu Duchu. Někdy se může stát, že ani po smrti se duše a duch nerozloučí, z nějakého vážného důvodu je duše chycena či nějakým okultním způsobem přinucena zůstat na místě svého minulého života ve spojení se svým duchem a po určitou dobu tzv. „strašit“ živé lidi. Zde se říká, že „duše ani po smrti nenalezla klid“. Nebo v horším případě se můžou i k slabším jedincům či nějak oslabeným lidem duše zemřelých přivtělovat a postižený člověk tím velmi trpí. Většinou se tak děje z toho důvodu, že jsou po nečekané smrti duše zmatené a nemají vyřešené úkoly, které si v předčasně ukončeném životě daly a chtějí toho dosáhnout prostřednictvím okupovaného těla.

Co se týče působení nadduchů (egregorů) na člověka to je velice vážná věc. Kdysi byla plně v rukou místních či národních šamanů neboli žreců či čarodějů, kteří to s národem mysleli dobře a vytvářeli pro národ pozitivní, národ a jeho prosperitu ochraňující a podporující egregory (dá se říct i informační obrazy). Na počátku středověku byli tito lidé v národech cíleně likvidováni genocidou a vnucováním křesťanství a nahrazeni národu cizí křesťanskou vírou (křesťanským duchem – informačním obrazem) zaštiťovanou skupinou, která vytvářela pro vládnoucí elitu potřebný egregor k ovládání lidí používající je jen jako dobytek k práci a parazitování na nich. Působení nadduchů (egregorů) je totiž tajná, ale velice rozšířená metoda skrytého řízení či vedení lidí elitou určitým žádaným směrem, aniž by si tito byli vědomi toho, co se s nimi děje, toho, že jsou manipulováni. V minulosti byly pro napojování lidí na negativní umělé egregory různé metody, hlavně kruté a násilné (viz středověk - tehdy lidé věděli, že jde o manipulaci, ale neměli sílu to změnit, byli buďto podvedeni, silou přinuceni nebo z větší části zlikvidováni – poté co ztratili své domácí ochránce šamany, žrece či čaroděje). V současné době všeobecné globalizace, kdy jsou již všechny důležité národy bez vlastních šamanů, žreců či čarodějů, se vytváří napojování lidí na nové umělé egregory jemnějšími metodami, postupnými ale rychlými změnami ve společnosti a umně propagovanými médií. Tím se vytváří zdání toho, že se globálními elitami žádané nové názory stávají brzy velmi free, cool a in hlavně mezi nezkušenými mladými lidmi. Mladí jsou odstřihávaní od rodin, je jim podsouváno, že rodiče jsou staromódní a neví co je dobré a kam se svět ubírá. Přebírají bez rozmyslu názory předkládané jim médii protože tak to přece dělají i jejich oblíbení, krásní a skvělí zpěváci a herci mrkající na ně z obrazovek a žijící tak šťastně a v takovém přepychu. Neuvědomují si, že marketing je tady proto, aby řídil potřeby a žádosti člověka podle představ globální vládnoucí elity, které jde jen o zisk a ne o blaho národů a nenechal ho svobodně myslit na to co skutečně chce a potřebuje. Odpojení se od hlavního nejvíce manipulativního egregoru užívání drog (a to jakýchkoliv včetně alkoholu a cigaret) je základní předpoklad k vymanění se z mlhy nevědomosti a naladění se na nejvyšší boží egregor, který může ukázat člověku cestu ven ze současné globální civilizační krize.

Komentáře (0) Trackbacky (0)

Zatím žádné komentáře.


Leave a comment

Zatím žádné trackbacky