metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

12Říj/131

Minulost Přikamí (povodí řeky Kamy)

Alexej Artěmjev

V poslední době se objevují nová úžasná svědectví o významných dějinách oblasti povodí řeky Kamy. Velký počet starověkých měst a obcí, staré doly, zbytky kovoobráběcích komplexů, to vše nenechává nikoho na pochybách o rozvinutém průmyslu a kultuře našich předků.

Máme tendenci myslet si, že všechny nálezy a pozůstatky starobylých staveb se nacházejí pouze kdesi daleko, v oblastech tzv. "velkých" civilizací minulosti. Jsme vedeni k tomu abychom si mysleli, že místa, kde lze nalézt staré stopy lidské činnosti, okamžitě upoutají pozornost vědců a archeologů, okamžitě se tam vedou vykopávky a popisují se nálezy a ty jsou ihned publikovány v odborných článcích a ihned o tom všem píší novináři.

Vždyť i pozůstatky staré stezky v bažině v šíři jedné desky, kterou objevili v Anglii, archeologové zkoumali 10 let a tento výzkum vedl k dalekosáhlým závěrům ( http://www.groh.ru/gro/wo/wo.html ).

Ukazuje se však, že tomu tak není. Když si uvědomíme jak dlouho zkoumali onu stezku v bahně zaráží nás lhostejnost současných historiků a médií k zachovaným  pozůstatkům  starověkých měst, které byly v hojném počtu objeveny archeology téměř na celém území Permského kraje (Přikamí).

Podle archeologických publikací jich není méně než 300. Jsou ve zdejším kraji tak hustě rozesety, že je možné na ně narazit v okolí téměř každého města i poblíž každé vesnice! Některé vesnice se nacházejí přímo na původních místech starých hradišť a jsou obklopeny zbytky starých valů. Na místě mnoha bývalých starověkých měst jsou dnes zahrádkářské kolonie a samotní zahrádkáři o tom často nic nevědí.

Většina starověkých objevů je popsaná v odborných článcích, ale veřejnost o tom není informovaná. Tyto informace nejsou pro tisk zajímavé, náhodně je můžete najít na stránkách věnovaných archeologii, například (http://www.archeologia.ru/Library),(http://yamalarchaeology.ru/modules.php?op=modload&name=News&file=index), (http://www.ksu.ru/amku/index.htm).

Jen na některých z těchto nalezišť se provádějí vykopávky. Obvykle jsou území hradišť nebo pohřebišť prozkoumávány jen v místech nejslibnějších nálezů. A není to proto, že archeologové nemají zájem, nebo jsou příliš líní kopat. Území našich starověkých měst často dosahují desítek tisíc metrů čtverečních. Chcete-li provést vykopávky v plném rozsahu vyžaduje to spoustu času a peněz. Výkopy takových památek jsou prováděny v průměru 10 až 20 let studenty a příznivci archeologie -  přednášejícími vysokých škol a pracovníky muzeí. Během té doby jsou shromážděny desítky tisíc artefaktů a jsou sestavovány podrobné zprávy z míst nálezů. Pak se zpravidla uloží toto obrovské množství archeologických nálezů do archivů muzeí. Zprávy z míst nálezů jsou publikovány ve speciálních publikacích, a my to vše nemáme možnost spatřit.

Teď je to asi mnohým jasné, pro mnohé ruské vládní orgány, jakož i pro všechny jejich předchůdce, vše co se týká skutečné minulosti ruských a jiných domorodých národů Ruska, to vůbec není zajímavé.

Jak naši předkové žili? Podle archeologů v oblasti Přikamí žili lidé nepřetržitě od starověku. Popsané nálezy datujeme do doby  130 tis. let př.n l. Nejzajímavější je z mého pohledu, období starší doby železné (asi od roku 1500 př. nl. do n.l.) a středověk (od roku 500 n.l. do 1300 n.l.). Do těchto období spadá obrovské množství starobylých měst a vesnic. Například památky  "Čepecké kultury." V povodí toku řeky Čepcy bylo nalezeno asi 60 měst a pohřebišť. Jsou umístěny jen pár kilometrů od sebe. Pouze jedno z měst Idnakar (http://www.idnakar.ru/) bylo poměrně důkladně prozkoumáno. Byly nalezeny pozůstatky pecí na tavení železa „syrodutné“ (dymné pece), spousta předmětů potřebných v domácnosti, klenoty, pozůstatky domů a mnoho dalšího.

Interpretace nalezených předmětů není nijak originální. Počítá se s tím, že lidé zde žili divoce, proto se neočekává nějaká specializace hospodářství a rozvoj vztahů. Nepřátelství sousedních klanů, vzájemné nájezdy - toto, prosím, ale vyvinutá směna mezi městem a venkovem - to nelze předpokládat.

Podle moderní vědy, je město té doby stejné jako vesnice, lidé tam pouze z jakéhosi důvodu nasypali val (někdy až do 8 m výšky) a postavili hradby. A přichází ráno, lidé otevírají brány města a vyhánějí svá stáda na pastvu, a večer je opět zahánějí zpět, vrata zavírají trámem a rozcházejí se do svých nevzhledných domků s hliněnou podlahou a s otvorem ve střeše pro odchod kouře. Stěny jsou uvnitř samozřejmě špinavé a oni sami jsou jistě také špinaví. Podle analogie plánů příbytků archeologové zde zcela vážně předpokládají typicky umístění topeniště na způsob umístění ohniště v čumech.

A tak po prozkoumání četných archeologických materiálů můžu zodpovědně prohlásit: "Soudy o primitivnosti kultury a života našich předků jsou vyřčeny bez opodstatnění! Neexistují pro to žádné, historické, archeologické, ani logické důvody. "

Historici poukazují na skutečnost, že nebyla nalezena žádná stopa rozvinuté kultury té doby v našem regionu. Ani ji nehledali! A to je pravda. Archeologové, jeden vedle druhého, mají tendenci k popisu jakéhokoliv objevu pouze v souvislosti s "historickými skutečnostmi" té které doby. A vzájemně si k tomu přitakají.

Pojďme se tedy podívat na ty místnosti s topeništěm. Černá topeniště jsou znakem chudoby, nebo kočovného způsobu života. Je jasné, že nomád s sebou hliněnou pec nevozil. To se týká jak čumu tak jurty. Ale je to těžké udělat kamna s komínem v pevném dřevěném domě? Asi by to nezvládli ti naši předkové v 13. století. Je však známo, že keramiku znali již mnoho tisíc let před tím. Je možné složit rouru z několika krátkých pálených trub? Je to možné. Ale proč to dělat, když hliněnou pec je možné vyvést ve tvaru trouby až nad střechu. Vždyť ještě nedávno v odlehlých vesnicích tak postupovali. A není divu, že archeologové nenašli takové typy komínů. Nevydrží 800 let stát v dešti, mrazu a větru, rozpadne se na drobné kousky. No a archeologové nacházejí v podstatě místo topeniště propečenou půdu. Ostatní, to co bylo nahoře si jen domýšlejí. A to je pravda, sami tak o tom píšou. Nicméně nepochybuji, že byly i topeniště bez rour. V lázních, kovárnách, letních kuchyních a jiných nebytových prostorách.

Posledním záchytným bodem historiků je, že naši předkové prý prostě neznali, princip tahu v peci. Ale bez znalosti principu tahu v peci nelze tavit železo ani měď. „Syrodutná“ pec se rozdmýchává pomocí měchů a přirozeného tahu, kvůli čemuž její ústí prodloužili a zúžili. Takže princip znali. A využívali tohoto principu určitě, protože při našich mrazech je to otázka přežití.

Nyní, když jsme očistili saze, kterými historikové "zmastili" naše předky, pojďme se podívat na hliněné podlahy. Je to stejný příběh. Archeologové nenašli dřevěné podlahy. A když uvnitř předpokládaného obydlí vykopali pozůstatky dřevěných trámů jde jistě o stropní trám, který tam upadl, protože podle historiků tam žádná podlaha nebyla. Ale dokonce i kočovníci vystýlali podlahu v jurtách kůžemi a tkaninami. Přízemí v našich zeměpisných šířkách je mokré, syrové a studené, z toho hrozí nemoc, smrt a zánik. Nejsme Egypt, kde je možné prosedět celý rok na rohoži. No a bylo by to těžké pro naše předky v 13. století, aby si vyrobili dřevěné podlahy? Vůbec to není těžké. Ještě na začátku 20. století v některých vesnicích byly podlahy vyrobeny z povalu. Takový poval byla masivní kláda podélně rozdělená pomocí klínů na 2 poloviny. Tato technologie je starší než sumerská civilizace. Nepochybně, naši předkové, kteří žili v lesích, a kteří byli schopni dělat velké ocelové sekery, ji dokonale ovládali. Tyto podlahy jsou velmi odolné a teplé. Velmi málo podobné tomu, co my nyní děláme ve své chudobě a spěchu z desek o tloušťce 4cm. Takže takové podlahy musíme různým způsobem zateplovat.

Zmrzlí a špinaví lidé, v našich klimatických podmínkách, by prostě nemohli ovládnout tak obrovské území a obehnat tak mnoho měst vysokými valy, které přežily celá staletí.

Takže to bylo jinak. Naši předkové chodili čistí (existenci lázní nikdo nepopírá), žili v teplých domech, jedli výživnou přírodní stravu a pili čistou vodu. Pěkně a teple se oblékali (srst, kůže a tkaniny lněné - a to vše místní produkce nepočítaje dovážené zboží). A vůbec žili si velmi dobře.

Nyní, když už naši předkové nevypadají špinavě a zmrzle, bych se chtěl vypořádat také s průmyslem, který se údajně objevil v okolí řeky Kamy teprve od dob Stroganova a Ermaka. Víme, že naši předkové již velmi dávno tavili železo „syrodutnym“ způsobem (v dymných pecích). Často se v literatuře dovídáme, že je to primitivní a neefektivní technologie. To ale není tak úplně pravda. Nebo spíš vůbec to není pravda.

Moderní způsob výroby oceli ze surového železa neexistuje déle než 150 let. Do té doby veškerá ocel, která byla průmyslově vyráběna, se získávala téměř stejnou „syrodutnou“ technologií. Rozdíl je pouze ve zvětšení rozměrů pece, ve výšce rour a v mechanických měších. To se zavedlo proto, aby se dosáhlo zvýšení teploty v redukční zóně získávání železa z rudy. Při tradiční „syrodutné“ technologii se vytěžuje pouze 20% železa obsaženého v rudě. A skutečně výtěžnost železa z rudy vzrostla. Nicméně, tyto inovace měly velmi malý ekonomický efekt, protože s nárůstem teploty se velká část železa změnila v litinu poměrně nízké kvality, která byla v podstatě nevyužitá.

A i přesto se výrobci nadále pohybují tímto směrem, protože hlavním cílem se stalo zvyšování růstu produkce a zisku. Tak se stalo, že přivedli teplotu v redukční zóně až tak daleko, že získali pouze neplnohodnotné železo (litinu, surové železo), přeskočila se tak teplota zóny oceli (tak vznikly vysoké pece), a pak se zvlášť naučili vypalovat z litiny přebytečný uhlík, síru a fosfor (tak se objevily konvertorové pece). Všechno se to dělalo v obrovském množství.

Mohlo by se zdát, že jde o pokrok. Ale podívejme se na to. Odpovězte si na otázku: "Jeví se jako přežitá technologie rotačního kypřiče půdy na vaší zahradě?". Samozřejmě, že ne. Ale vždyť je strašně neefektivní ve srovnání s moderním traktorem. Správná odpověď na tuto otázku - vše má své místo a čas. Měl by fungovat princip nezbytnosti a dostatečnosti.

Je dostupný jednomu nevelkému městečku s 500 obyvateli nynější způsob získávání oceli? Není. „Syrodutný“ způsob výroby je jednoduchý. Umožňuje, aby jeden člověk z 20 kg rudy, která je prakticky všude, s minimálním úsilím získal tzv. „železnou hroudu“ o hmotnosti cca 500g a z toho metodou kování vyrobil to, co je zapotřebí - nůž, zakončení střel (šipky), zemědělské nářadí, sekyru, a nakonec meč takové kvality, která je do dnešních dní stále nedosažitelná při moderní výrobě. Myslím, že mnoho lidí ani neví, že železo z „železné hroudy“ nikdo nikdy nenatíral. To prostě nerezavělo. Až uslyšíte obdivné poznámky o damaškové oceli nebo o japonských nožích ze sendvičové oceli, vězte, že to všechno pochází pouze ze železa taveného „syrodutnou“ technologií (vyrobeného v dymných pecích).

To znamená, že technologie železa našich předků nebyla primitivní. Ona zajišťovala v současné době nedosažitelnou strategickou bezpečnost, samostatnost, flexibilitu, kvalitu a dostupnost.

Ruským politiků by neškodilo poučit se od svých předků, protože pouze pořád jen sní o celosvětové spolupráci ale stále jsou vychovávaní do role topiče či dělníka na černou práci.

V oblasti Permského kraje je také velké množství starověkých „čudských kopěj“ (dolů). To je pochopitelné. Pouze nemocná mysl může předpokládat, že rudu přiváželi z míst odlehlých na sta kilometrů. Samozřejmě, že ne. Tam, kde tavili tam i poblíž kopali.

Často se ukazuje, že vysoké kopce na pláních obsahují v mělkých vrstvách rudy obsahující měď, cín, nikl a železo. Na těchto místech nepostavíš velký dobývací komplex a malé podniky jsou dnes považovány za nerentabilní. Ukázalo se, že moderní "civilizace", požírající samu sebe, nás všechny postavila do zajímavé pozice. Každý den se nohama dotýkáme nesmírného bohatství, ale nemůžeme ho použít.

Je zajímavé, že objem vydolované rudy jasně převyšoval potřeby vesnice, a dokonce i malého města. To naznačuje, že tu dlouhou dobu existovala nějaká průmyslová centra pracující, abych tak řekl, pro export.

Mnohé z těchto dolů v 17 ... 18 století využívali i noví průmyslníci typu Stroganova. Ti dobírali to, co nevyužili dřívější horníci. Tito Čudové využívali pouze bohatou část jádra a po jeho vyčerpání našli a rozkopali nový důl. Podle legend to byli velcí odborníci svého řemesla. Starověká důlní technika se ve všem liší od současné a zdá se, že má mnoho tajemství. Tak čudští horníci nikdy nestavěli dřevěné výstuhy ve štolách, jako prostředek proti sesutí půdy. Klenby štol kopali ve tvaru oblouku. Nicméně, mnoho z jejich děl přetrvalo 600 let téměř v dokonalém stavu.

Takže naši předkové měli ukončený výrobní cyklus. Jak se říká, od rudy až po hotový výrobek. Pro průmysl je charakteristická vyšší koncentrace obyvatelstva, než pro zemědělství. Na menší ploše je koncentrováno mnohem větší bohatství. To umožňuje soustředit zdroje tak, že se stává ekonomicky proveditelná stavba velkých valů a hradeb. Vesnice i kdyby chtěla nemá dostatek prostředků. Ano a stáda a zeleninové zahrady se za jakoukoli hradbu nevejdou.

Měst bylo ohromné množství. Současně bylo ještě mnohem více venkovských osad, které zásobovaly řemeslníky, masem, rybami, moukou, dřevem, uhlím, a to vše bylo možno úspěšně vyměnit na pravidelných trzích, které byly zřejmě konány jak každý týden tak byly i velké trhy sezónní.

V okolí měst byla samozřejmě síť silnic a mostů. Vždyť z každé vesnice na trh v lodi nedopluješ. Kama není Amazonka. Na sezónní veletrhy jak známo přijížděli i obchodníci ze vzdálených zemí - Indie, Persie, Řecka, atd. Neměnili z korábů divochům korálky za kožešiny, ale přizpůsobili svůj obchod místním prodejním strukturám. Obecně se jeví, že šlo o prosperující Zemi Měst.

Nehledě na mnoho odkazů v kronikách a lidových příbězích o Velké Biarmii (my říkáme Perm), Bulgarii, vědecká komunita tvrdohlavě odmítá uznat zřejmé.

Kam se to všechno podělo? Archeologové tvrdí, že města byla opuštěna ve 12 ... 14. století a již nebyla obnovena. Doly byly také opuštěny ve stejné době (http://slovari.yandex.ru/dict/bse/article/00089/94500.htm). Co se stalo? Morová epidemie, nebo katastrofa?

Odpověď na to z části dávají letopisy novgorodců, kteří založili (obsadili) ve 12. století město Chlynov (nyní Kirov). V letopisech se vypráví o překvapivých útocích příchozích novgorodců na pokojná města. O brutální politice udržování v poslušnosti místního obyvatelstva, které se zoufale bránilo. Můžete si o tom přečíst v jedinečné knize kapitána Ryčkova "denník, putování kapitána Ryčkova po různých provinciích ruského státu" v on-line knihovně ( http://www.1-sovetnik.com/books.html ), přichází k nám z 18 století.

To vše se dělo samozřejmě za účasti řeckých kazatelů, s "boží" pomocí a s vděčností za ni, že zde umožnila rychlé postavení chrámů. Popisuje se mnoho ozbrojených střetů s čudským národem.

Něco podobného se stalo v 10. století při pokřtění Rusi, kdy v procesu tohoto "bohulibého díla", bylo zabito asi 9 milionů ruských lidí, a podle svědectví archeologů vyhynuly dvě třetiny měst a obcí. O tom si můžete přečíst v knize Levašova "Rusko v křivých zrcadlech» (http://www.1-sovetnik.com/books.html).

To vše svědčí o tom, že v této oblasti kolem řeky Kamy byla ve 12. století zničena struktura prosperujícího státu, větší část obyvatelstva byla zahubena, a byla implantována destruktivní otrokářská ideologie řeckého náboženství, v důsledku čehož města osiřela a již nikdy nebyla obnovena. Zbývající venkovské obyvatelstvo ztratilo své dřívější vazby a zbaveno tradičních průmyslových výrobků, bylo nuceno vyrovnat se s tvrdou existenci.

Dalo by se říci, že byl zničen hlavní hybatel místní ekonomiky. Obyvatelé některých oblastí, dříve zapojených do výrobního procesu, kteří neměli zkušenosti v zemědělské výrobě ani dostatečné osevní plochy, začali strádat hladem.

To je historický fakt. V povodí řeky Bjatky, v 18. století, v lesnaté oblasti, kde bylo velmi málo polí, bylo popsáno mnoho vesnic, jejichž obyvatelé pracující v zemědělství byli velmi nemotorní a často trpěli i hlady. Zřejmě byli zvyklí si vydělávat na živobytí jiným způsobem. V 18. století se jen snažili přežívat v měnících se ekonomických podmínkách a nechtěli opustit svou zemi.

Potvrzením této verze je i skutečnost, že po 12. století východní karavany obchodníků přestaly chodit do Přikamí. V každém případě se to již nikde zmiňuje. Takže už zde nemohli dostat to pro co se zde dříve plavili. Celou dobu se nás snaží přesvědčit, že to, co mohl prodat ruský lid, je kožešina. Ale vždyť po 12. století se nesnížily stavy kožešinové zvěře.

Pokud vyhodíme z hlavy všechny nesmysly o divokosti našich předků a podíváme se kolem sebe, může se stát, že se nakonec vrátíme k té Zemi Měst, odkud všichni pocházíme. Uvidíme pozůstatky její krásy a majestátnosti.

překlad: Metelice

Zdroj

Komentáře (1) Trackbacky (0)
  1. Perfektní, úžasné, ještě že jsem Vás našel! Mám co studovat.
    Kazda


Leave a comment

Zatím žádné trackbacky