metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

1Led/140

Skulné perly

Alexej Artěmjev


Perly, i když jsou ceněny jako drahokamy, vůbec nejsou kamenem. Žijí velmi krátkou dobu. Díky této jejich vlastnosti, můžeme "spočítat" jakou-takous pravdivou informaci o dramatické, ale velkolepé minulosti naší pozemské civilizace ...

Všichni jsou přesvědčeni, že perly rostou v krásných mušlích na mořském dně. Tam je třeba se ponořit, sebrat je, otevřít a toť vše - tady to je krása. Bohužel, tato představa inspirována kreslenými rusalkami je lží na 90%. Proč zrovna 90? Protože v současné době pouze 10% perel roste ve volné přírodě. Zbytek je produkt japonských perlových farem. Ale to je jen špička ledovce našich omylů. Když je pochopíme všechny, clona se rozhrne, a my najdeme ještě v dětství ztracený pohádkový svět.

Rusko - rodiště perel

Začněme s věrohodnými událostmi. Až do roku 1921 bylo hlavním dodavatelem perel na světový trh Rusko. A naši lovci se pro ně nemuseli nořit do ledového Bílého moře. Převážnou část tohoto zboží ve světě tvořily sladkovodní perly. Tvoří se ve škeblích říčních měkkýšů zvaných margaritana a dahurinaia. Jinak – perlorodky. Vypadají jako obyčejné říční škeble jsou pouze větší velikosti - 12cm. Žijí v čistých řekách v hloubce 0,5 – 1m. Nemusíte se nikam potápět, stačí jít a sbírat.

Perly byly vždy jedním z nejoblíbenějších ozdob Rusů. Podle svědectví byzantských kronikářů, u knížete Svjatoslava "v jednom uchu visela náušnice zlatá, ozdobená dvěma perlami." A v závěti velkého knížete Ivana Kality (1328) se popisuje pás "velký, s perlou, s kameny."

V Rusku dělili velikosti perel na "velké", "střední" a "malé". Mohli jste se setkat i s jinými, originálnějšími definicemi. V "Mineralogickém slovníku", publikovaném v roce 1790, se uvádí: "Perla, která velikostí bývá naproti višni, nazývají višňovou." Rovněž se u nás zrodil geniálně jednoduchý a přesný způsob stanovení zaoblenosti perel, bez použití mikroskopů a mikrometrů. Pro určení tržní hodnoty z hlediska tvaru umístili perly na rovný povrch nakloněný v určitém úhlu. Pokud byla perla dostatečně kulatá, pak se skoulela. To byla "skulná perla."

Je zajímavé, že tato informace není přísně tajná. Vyzbrojen minimálním zvídavostí se to může dozvědět jakýkoliv historik či archeolog. Nicméně, v běžných historických konceptech je podporován obraz špinavých, divokých Rusů, jejichž jediným předmětem obchodu byly kůže. O tom si i dnes můžete přečíst v učebnicích, podle kterých učí naše děti ve školách.

Ale vždyť do Přikamí, oblasti dnešního kraje Perm, pravidelně přijížděli kupci z Indie a Persie. Že by jen pro kůže? A co by s těmi kůžemi v Indii dělali, potili se pod horkým letním sluncem? Ne, milovali rozkoš a krásu, pár sobolů si samozřejmě přivést mohli. Ale řeč jde o pravidelném obchodu nejvyhledávanější komoditě.

Ale perly - to je jiná věc. Zejména proto, že to je velmi zvláštní komodita. K drahým kamenům, a vůbec ke kamenům ony nepatří. Pro ně byl vytvořen speciální odborný termín - "minerál organického původu". Můžete s ním obchodovat, a to i bez šperkařského průmyslu a bez znalosti jejich opracovávání. Získává se přímo v hotovém stavu. No tak, nějakého aspektu si už historici mohli všimnout.

Etapy mizení perlorodek

Ale tohle všechno bylo dřív. Proč si dnes kupujeme perly za velké peníze, a nesbíráme toto bohatství holýma rukama v našich řekách? Protože dnes se staly u nás perly velmi vzácnými a jsou uvedeny v Červené knize. Oficiálně si biologové stěžují na špatnou ekologii a bezohlednou těžbu v 16.-19. století. Zdá se, že je to tak, ale ne zcela. Abychom pochopili, co se zde skrývá, je třeba vidět celkový obraz v chronologii a ve spojení s klíčovými událostmi.

V šerý dávnověk zahlížet nebudeme, bude stačit prohlídka období od 15. do 20. století. Zpočátku se tvrdilo, že perlorodky se vyskytovaly ve všech řekách severní polokoule. K tomu byla potřeba čistá tekoucí voda s nízkým obsahem vápna a přítomnost lososovitých ryb (losos, pstruh, losos gorbuša, atd.). Červená ryba je nezbytná jako přenašeč larev měkkýšů a pro jejich šíření. Takové vodojemy můžeme nalézt i dnes v celé Eurasii a Severní Americe, ale před tím byly všudypřítomné.

Nicméně už v 15.-16. století se v Evropě objevily umělé "Římské perly." Byla to skleněná koule naplněná parafínem. Takový produkt nebyl vůbec levný pro 15. století, ale vyráběl se. To znamená, perly byly žádané, ale bylo jich nedostatek. Bylo třeba uspokojovat poptávku imitací. Ukazuje se, že už v 15. století Evropa ztratila své vlastní zdroje těžby.

V této době je v Rusku s perlami všechno v pořádku. Například plášť Ivana Hrozného byl "zcela posetý perlami o velikosti vlašského ořechu," a carskou čepici zdobily vzory z malých sladkovodních perel. V roce 1678, když car Fjodor Aleksejevič, přijímal polské poselstvo, byl oblečen v plášti tak bohatě vyšívaném perlami a diamanty, že se zdál být "vystrojen sluncem a hvězdami." To už není tak docela 15. století, ale také je to příznačné. Perly nenosili jen carové. Jimi jsou zdobené šaty a předměty po celém Rusku. O tom také nikdo nepochybuje.

Ale už v roce 1712 Petr I. speciálním dekretem zakázal jednotlivcům provozovat toto řemeslo. Vypadá to, že bezohledná těžba vyčerpala zdroje. To naznačuje, že sotva Romanovci zaměření na evropskou civilizaci, nastoupili na trůn, začalo pustošení zdrojů perel, které za sto let nabylo ohromných rozměrů. Je příznačné, že v Evropě se dělo totéž o 200 let dříve.

Prošlo ještě dalších 150 let a vliv Moskevského knížectví posílil a rozšířil se na východ. Bída s nouzí jej následovala. Zolotnickij N.F. ve své knize "Akvárium amatéra" píše:

"... Pod Moskvou a vůbec ve středním Rusku se perlorodky nevyskytují a nacházejí se hlavně v bystřinách vlévajících se do Kamy a Vjatky t.z. ve Vjatské a Vologodské gubernii, a také v řekách, zavlažujících gubernie Archangelskou a Oloněckou. Ze všeho nejvíce se vyskytují ve Vjatské gubernii, odkud pravděpodobně perly z perlorodky získaly název "Vjatské" ... "

Takže, v polovině 19. století, jak již bylo řečeno, perly ve středním Rusku nejsou. Také je přestali lovit i v dalších místech po celém světě. Nyní je v ohrožení i Přikamská "Vjatská" perla. Tady se ještě vyskytuje, ale je jí stále méně a méně. Do konce 19. století lov perel zanikl i na Přikamí a také na Sibiři.

Na začátku 20. století lovená perla prakticky neexistuje, ale v roce 1921 se objevila uměle vypěstovaná z Japonska. V průběhu 20. století, tato situace přetrvávala, a v roce 1952 byl zakázán i lov mořské perly. Můžeme ještě připomenout výzkumy sovětských vědců, které posuzovaly možnosti obnovy lovu perel v SSSR:

"Velmi rozšířená je perlorodka v řece Kereť na severo-západně SSSR. Ta teče po skalnatém podloží a mokřadami, je na ní mnoho peřejí a jezírek ... Celkové množství perlorodek v řece je 4,5 milionu exemplářů [Goluběv, Jesipov, 1973]. "

Množství sladkovodní perlorodky ve vodách severo-západu SSSR bylo považováno za dostatečně velké, i když ve 20. letech už byly odhadovány pouze 3 miliony jedinců. Nicméně průmyslový lov organizován nebyl.

Příčiny ochuzení přírody

Hle, jak se nám obrázek vybarvil. Nyní jasně vidíme, že i když špatné životní prostředí perlorodkám neprospívá, není hlavní příčinou jejich zániku, jak se nám to snaží prezentovat biologové. Ekologicky (ve smyslu průmyslového znečištění) byla příroda Ruska v 19. století ještě panenskou, a měkkýši vymírali. Naopak po industrializaci v 30. letech, kdy je příroda trávena chemií, lesy jsou zasypávány popílkem, vzrostl počet perlorodek o jednu třetinu.

Možná, že problém je v nezkrotném lovu, který skončil ve 20. století? To je částečně pravda. Ale je třeba si uvědomit, že vylovit všechny perlorodky ze všech říček Přikamí, to je jako vysbírat ze všech lesů všechny houby. Nestačí na to sil, lidských zdrojů, ani času. Nicméně, za tu část bídy, kterou vnáší lidská chamtivost, zjevně nese zodpovědnost západní civilizace (systém sociálních parazitů), šířící se naší zemi jako rakovina.

To vše však nestačí k vymírání perlorodek v takovém rozsahu a s takovou rychlostí. Musí být i jiné důvody. A alespoň jeden takový důvod existuje. Je to náhlá změna klimatu, zmenšení vodnatosti řek, změna vegetace. Celý ekologický systém, který zahrnoval nejen perlorodku, ale i zvířata, jako mamut, chlupatý nosorožec, pratur, šavlozubý tygr, atd., zchudl.

Tam, kde tekly velké vodnaté řeky, nyní tečou úzké potůčky. Čisté vodojemy s průtočnou vodou a s písčito-skalnatým dnem byly zaneseny bahnem a zakalily se. Věkovité jehličnaté lesy se proměnily v mladé houštiny tvořené osikami a břízami. Žijeme prakticky na zarůstajícím smetišti. A i když i v této podobě je naše příroda úchvatně krásná, nedá se srovnat s tím, co bylo ještě docela nedávno, ne více než před 400 lety. Poslouchejte co vám říká rodová paměť. Co se vám více líbí: projít se naboso po průzračné písčité mělčině nebo po kalném bahnitém dnu současné lesní říčky? Přemýšlejte o tom odkud pocházíme, z pohádky nebo z bažiny?

Biologové, stejně jako celý "vědecký svět" vnímají interakci rostlin a zvířat v rámci ekologického systému v zásadě správně, ale vidí pouze 10% reality. Proto se diví jako děti, když se setkávají s nevysvětlitelně moudrými vztahy v živé a zdánlivě docela divoké přírodě. Teprve nyní začínají chápat, že rostliny si mezi sebou přenášejí signály, ale dále než že se to děje prostřednictvím pachů, se neodvažují jít. Píchají tužkou do rostliny rajčete a diví se, „Tyjo, koukni, jak to zavonělo. Jo, všechny současně v celém skleníku zavoněly. Signál nebezpečí, to jsou věci! ".

Zajímavé je, že pokud je signál přenášen aromatickými molekulami, pak za jakou dobu taková molekula vyprodukovaná rostlinou dosáhne opačný konec 100 metrového skleníku? Opravdu za jednu sekundu? To ji tam zavál uragán? Není tady vítr, takže komunikace musí probíhat jiným způsobem. Řetězec úvah není složitý, ale nikdo nevyvozuje závěry.

Také touží všechny poučovat o tom, že vlk má skvělý čich: "želenou past, která si podržela pach rzi, vlk ucítil přes metrovou vrstvou sněhu ...". Opravdu? Rez, která je tvořena oxidy železa, tedy vskutku těkavými látkami, něco jako aceton, jehož molekuly se neustále odpařují a pronikají metrovou vrstvou sněhu. A to navzdory skutečnosti, že tam neexistuje prakticky žádný pohyb vzduchu. Ale tak to není. Nevejde se do akademického zdravého rozumu, že vlk může vnímat něco jiného ​​místo zápachu.

Ne, ekologický systém není jen prosté přizpůsobení a přežití. Je to mnohem moudřejší organizace života. Je zde místo pro pocity, lásku a myšlenky. Vzpomeňte si co akademik N.V. Levašov psal o nadorganizmech ve své knize "Podstata a rozum" . Mraveniště, hejna stěhovavých ptáků, stromy, atd., oni prostě myslí. A co je nejdůležitější, člověk – to je organicky nezbytná součást takového systému. Pro něj je tam vymezena jeho vlastní sféra činnosti. Vytváří kolem sebe LAD (harmonii). A v tom normálním, pohádkovém světě, který zůstal v našich vzpomínkách, jsme byli na svém místě. Proto v pohádkách hrdinové mluví se zvířaty, ptáky i stromy. V tom není žádného výmyslu. Libovolný ekologický systém to je skutečné Království přírody a člověk je v něm král.

Na ochuzení naší přírody měly vliv nejen události, které změnily klima. Klima se postupně zotavuje, ale Člověk se změnil. Naše starověké Vedické vnímání skutečnosti bylo přeformátováno. Vzpomeňte si na slogan: "Nemůžete čekat na přízeň přírody - naším úkolem je, vzít si ji!". Stali jsme se nepřátelskými k tomuto světu. Lad zmizel. Přišla chamtivost, chudoba a bolest. Parazitická infekce zachvátila zemi od Atlantiku k Pacifiku a vymýtila, zlomila a narušila u lidí vedický pohled na svět. Tam, kde to šlo ztuha, tam spálili vše pekelným plamenem. Ekologický systém téměř všude vstoupil do režimu přežívání a divokosti, zachovávajíc pouze zbytečky své bývalé velikosti.

Zmizely perlorodky. Zmizely červené ryby z našich řek. Zmizely mnohé druhy zvířat a rostlin. Všechno se změnilo - pohádka je pryč. Cožpak je veškerý problém pouze v perlách? Prosperita perlorodek je měřítkem stavu přírody, který člověk výrazně ovlivňuje. Ovlivňuje i když nemá k dispozici těžkou techniku. Ovlivňuje svým vědomím a vztahem, protože žádný jiný z živých tvorů na Zemi není schopen propouštět skrze sebe takové proudy matérie.

Perlové hodiny

Perly nám ukazují nejen stav přírody, ale jsou i chronometrem událostí. Věc je v tom, že samotná perla se skládá z několika vrstev, které obklopují semeno, kterým je obvykle zrnko písku, které se dostalo do škeble. Obalová látka se nazývá perleť (německy Perlmutter – „matka perly"). Skládá se ze dvou částí - organické a anorganické. Anorganickou složkou je křída. Organická složka je rohovina skládající se z bílkoviny. Perla je tvořena průměrně z 86% křídou, z 12% bílkovinou a ze 2% vodou.

Rohovina podléhá vysychání, takže život perel je pouze 50-150 let! Z počátku zmatní, pak se objeví praskliny a začnou se odlupovat slupky. Perlám škodí suchý i příliš vlhký vzduch, a také působení tuků, kyselin, parfémů a lidského potu. Chcete-li perlám prodloužit životnost, pak je nemůžete používat a nosit jako okrasný šperk. Můžete je pouze uschovat - chránit před slunečním zářením, mít je zabalené v měkkém hadříku a čas od času je ponořit do nádoby s vodou po dobu několika hodin a pak vysušit na chladném místě. Říká se, že při správné péči a bez kontaktu se vzduchem, mohou perly být uchovávány po nekonečně dlouhou dobu. Nicméně, každý ví, že v reálném životě tyto podmínky nejsou splněny vůbec.

Nicméně, spoléhaje se na všeobecnou negramotnost, nám historici tvrdí, že byly zachovány "starodávné" perly. Nemusíme chodit daleko. V Kremelské zbrojnici je uložena Čapka Monomacha zdobená perlami. Podle oficiální verze jí je 600 let. Perly, jak můžete vidět, jsou v perfektním stavu. Cožpak je pravidelně nořili na několik hodin do vody a pak sušili na chladném místě? A takto stále po dobu 600 let? Ale ne, to tak! Mnohem jednodušší je vystavit padělek nebo lhát o jeho stáří.

Také tam ve zbrojnici můžete vidět i spoustu dalších věcí zdobených perlami, kterým je  zdánlivě více než 400 let. A co je zajímavé, že odborníci přes perly, kteří moc dobře vědí, že je to nemožné, historikům nesmějí oponovat. Ti, jak je vidět jsou o třídu výše "zastřešují" humanitní vědy, a fyzikové, chemici, biologové upřednostňují s nimi nekomunikovat. Takže jsme už slyšeli i podobná prohlášení:

"... Avšak historie ukazuje, - při správném skladování a údržbě si perla uchovává krásu stovky let. Během vykopávek Pompejí (zasypaných popelem v roce 79 n.l.) a v "Preslovském zlatém pokladu" (Bulharsko, X. století), byly nalezeny perly se zachovalým jasem i třpytem. "

No, ano. Chemie tvrdí, že perly v normálních podmínkách nemohou žít déle než 150 let, ale "historie ukazuje," že může. Může i 1000 let i 2000, pokud opravdu potřebujete. Ve skutečnosti ona neukazuje nic. Tyto skutečnosti znamenají jen jedno - historici uvádějí nesprávné datace. Například, a to je nyní prakticky prokázáno, že Pompeje byly zničeny ne před 2000 lety, ale teprve v roce 1631. O Bulharsku X. století také lhali. A když to pochopíme pak se vše začíná rýsovat.

Perly schované pod tlustou vrstvou popela opravdu mohly přežít 4 století. Ale ne předměty ze zbrojnice, které se aktivně používaly, to je "podfuk". Není to jen chyba, ale skutečný podvod, protože tam dochází ke zkreslení historického stáří. Přiměřeně klam a s těmito předměty svázaná historie.

Co dělat,

No, dříve jsme nevěděli co se stalo, když jsme viděli, že celá země je posetá velkými jámami, jako jizvami, ale nemohli jsme si přiřadit tyto tragické události ke konkrétní době. Ale dnes je odhaleno dostatečné množství důkazů pro stanovení doby. Nyní budeme vyvozovat závěry:

1. Žijeme v oblastech, které nejsou zcela obnoveny po sérii tragických událostí, které pokračovaly v 16. století i v 18. a 19. století ... a dokonce v 60. letech 20. století.

2. Tyto události radikálně změnily naši přírodu, což se odráží v ústních tradicích všech národů světa, které nemohou být starší než několik staletí, protože paměť lidská je krátká. Změnila se atmosféra (dříve se tomu říkalo - mirokolica, tj. "okolí světa“, což opět potvrzuje naši hvězdnou minulost). Je zřejmé, že se stala méně hustou a chudou na obsah kyslíku. Tradice říká, že nebesa byla zpočátku poměrně nízko, a pak se prudce zvedla.

3. Není překvapením, že v důsledku toho se změnily rostliny (dříve stromy rostly jako obří sekvoje). Změnil se hmyz (paleontologové nacházejí vážky s rozpětím křídel asi metr a obří pavouky). Vyhynulo mnoho zvířat, která nyní nazýváme bájnými zvířaty.

4. To vše se stále ze setrvačnosti považuje za prehistorické v souladu s hloubkou nalezených ostatků, ačkoli mnoho geofyziků dnes již říká, že některé geologické procesy možná netrvaly miliony let, ale proběhly velmi rychle během měsíců nebo dní. Například v USA je celý kaňon, který byl vytvořen během jednoho dne. Ano, a metoda radiokarbonového datování je založena na falešných postulátech.

5. Jak dokazují "perlové hodiny", proces šel nejen globálně, ale také postupně a zachvacoval stále nové a nové země. Něco jako zátah (čistka). Nakonec jsme přišli o tento svět celkem nedávno asi před 200 lety. A pokud by Arina Rodionovna Puškinovi nevyprávěla naše ústně tradované pověsti a on kdyby je nezapsal, je možné, že lidská paměť by je už dnes neobsahovala, stejně jako bylo ztraceno i mnoho jiného.

6. Nejdůležitější věc, kterou musíme udělat dnes je vzpomenout si kdo jsme a jaký byl svět našich předků. Stát se hodným svého místa v ožívající přírodě. Místa krále a ne bezvýznamného lupiče.

překlad Metelice

Zdroj

Komentáře (0) Trackbacky (0)

Zatím žádné komentáře.


Leave a comment

Zatím žádné trackbacky