metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

2Lis/140

Paraziti a jak na ně

Žijeme ve světě založeném na vzájemném využívání, kdy každý živý tvor žije na úkor nějakého jiného tvora. Taktéž každý člověk je hostitelem různých parazitů – virů, bakterií, plísní, hub, prvoků, hlístů a jiných. Mezi organismem hostitele a samotným parazitem existuje zvláštní vztah. Parazit hostitele potřebuje, neboť bez něho by nemohl žít, ale také hostitel potřebuje nějakého parazita, aby si mohl udržovat funkční obranný systém (imunitu) na vysoké úrovni. Správné druhy a množství parazitů, které hostíme v našem těle, pomáhají likvidovat odpadky z našeho těla.

Pokud bychom všechny parazity zabili, odpadky se budou v našem těle hromadit a můžeme tak zemřít na přílišnou toxicitu. Díky přílišné toxicitě se mohou v organismu opět usadit noví, ale zato daleko agresivnější paraziti, kteří přispějí ke vzniku nebezpečných a bolestivých onemocnění.

Střevní mikroflóra jsou mikroorganismy, které žijí v trávicí soustavě živočichů včetně člověka. Mnohdy hostiteli prospívají, někdy však mohou i škodit. Vědci se domnívají, že vztah mezi člověkem a mikroorganismy není jednostranně výhodný vztah, ale spíše oboustranně výhodný vztah. Přestože lidé mohou žít bez střevní flóry, mikroorganismy vykonávají řadu užitečných funkcí. Fermentují nevyužité organické látky z potravy, připravují imunitní systém, zamezují růstu patogenních druhů mikroorganismů, regulují vývoj střeva a v neposlední řadě produkují vitamíny (B12 a K). Také produkují hormony, které regulují ukládání tuků.

V případě, že během života narůstá znečištění tělesných tkání, které sníží naše životní síly a následně díky tomu i imunitu a zlepší se životní prostředí pro parazity, tehdy se rovnováha mezi imunitou a parazity naruší, pak vzniká tzv. parazitóza.

Zamoření parazity je mnohem větší problém, než si většina lidí uvědomuje (domácí mazlíčky necháváme odčervovat co půl roku, že by člověk žádné parazity neměl?). Kombinace sedavého životního stylu a špatné stravy způsobuje, že střeva stagnují a vzniká prostředí příhodné pro parazity. Přemnožení parazité vám vysávají energii, jako první dostanou výživu z jídla a váš krevní oběh znečišťují svými odpadními materiály.

Na kvalitu tělesných sil a míru nečistot mají největší vliv naše emoce, způsob života, zvyky, stravování, věk, klima, a naše vědomí a vůle.

Dokud bude společnost ovládána materiálními hodnotami a peněžním systémem, lidstvo zůstane trvale nespokojené a v napětí. Stále bude žít hlavní myšlenkou: proč někdo žije lépe než já? A doprovázet ji bude přání: chci ovládnout to, co si vydobyl jiný člověk, a není důležité, jakým způsobem, zda čestně, či nikoli, hlavní je, že ten druhý má víc a je tedy nepřítel.  A lidé se díky snaze o co největší zisk navzájem otravují svými vlastními produkty v různých formách (od mentálních po fyzické). Díky tomu existuje stát se svými represivními funkcemi, to plodí sociální napětí a tlak společnosti tvoří ve vědomí člověka skrytý nebo viditelný emoční stres a dlouhodobé prodlévání v tomto stresu si vynucuje nadměrnou spotřebu nervové i životní energie.

Nesprávné metody řízení průmyslu a zemědělství otrávily vzduch, půdu i vodu. Chlorování vody je na první pohled prospěšné, ale – organismus se kvůli němu zasytí různými sloučeninami chloru. Pravidelné užívání chlorované vody několika generacemi za sebou má za následek oslabení obranyschopnosti organismu. V sedmdesátých letech bylo v USA zjištěno, že v chlorovaných pitných vodách vznikají tzv. trihalometany, tedy chlorované organické látky s karcinogenními a mutagenními účinky. D. Moris prokazuje na základě šetření v USA, že 9% rakovin močového měchýře a 18% rakovin tlustého střeva způsobuje konzumace chlorované vody. Jako důsledek chlorování vody v ní chybí jedna důležitá věc, která by měla být zaručena: magnetická síla. Chlór je jeden z nejsilnějších oxidantů, proto odcizuje elektrony.

Vzduch, který běžně dýcháme, a zejména pak ten městský, je nasycen různými karcinogeny. Je plný zplodin z automobilů, dýmu z cigaret, odpadu z kuchyní a kotelen, freonů z ledniček a ventilátorů, výparů z linolea a jiných syntetických materiálů, laků z nábytku či prachu a stavebnin. Silné je znečištění vzduchu uhelnými elektrárnami a teplárnami, průmyslovou činností obecně, skládky odpadů uvolňují metan, vzduch je znečišťován vojenskými zdroji (např. jaderné zbraně nebo toxické plyny). To vše se dostává do organismu a škodí mu. Čistý vzduch nasycený vzdušnými ionty je sám o sobě baktericidní.

Půda je otravována prostředky na hubení škůdců a plevelů. Ve zdravé půdě se nachází největší rozmanitost života, která se ve světě dá najít. Tento neobyčejně bohatý životní prostor, který tvoří základ potravního řetězce, je ničen nejen jedy, ale hlavně monokulturami, odlesněním, napřimováním vodních toků, pokrytí půdy asfaltem a cementem, přehnojování fosfáty a poškozování chemikáliemi. V půdě působí mikroorganismy, které byly dosud lidmi přehlíženy, ale jsou pro život na Zemi zásadní. Tyto mikroorganismy, bakterie, prvoci a mikroskopické houby jsou hlavními rozkladači organických látek, která zbydou po uhynulých živočiších a rostlinách. Kvalita půdy neustále díky toxickému znečištění a dalšímu nepromyšlenému jednání člověka klesá. A v takto znečištěné půdě pěstujeme svou potravu (ovoce, zelenina, ořechy, obilniny) a výpěstky na ní krmíme svá jateční zvířata.

Průmyslově zpracovávané potraviny a nápoje obsahují látky, které jsou pro organismus nepřirozené a zanášejí jeho tkáně. Oděvy, obuv, kosmetika, chemické přípravky pro domácnost či různé dekorační předměty člověku nic dobrého nepřinášejí, ba naopak se podílejí na jeho celkovém oslabení. Různá rozpouštědla, technický líh a olovo se usazují ve slinivce břišní a lákají tam zvláštního parazita, který způsobuje diabetes mellitus. Benzol se ukládá v brzlíku, přitahuje parazity a ti ničí jeden z nejdůležitějších orgánů imunitního systému. Rozpouštědla typu toluen nebo xylen často poškozují mozek. Methylethylketon a methylbutylketon likvidují pohlavní orgány a způsobují různé zánětlivé procesy. Zubní plomby s obsahem rtuti a thalia i plastové plomby pomalu otravují organismus. Azbest a skelná vata, které se používají na tepelnou izolaci, se vylučují do vzduchu a mohou vyvolávat plicní nádory. Zvlášť nebezpečné jsou freony, pokud unikají byť jen v malých dávkách z ledniček a ventilátorů, protože se z nich tvoří mimořádně zhoubné nádory. A to zdaleka není konec seznamu škod, které přinášejí člověku předměty, které ho obklopují.

Paraziti v lidském těle

Každý člověk má nějaké parazity, ale zdaleka ne každý kvůli nim onemocní. Člověk si sám ve svém organismu vytváří podmínky pro nemoc svým způsobem života a také na něho působí vlivy okolí, prostředí, ve kterém žije. Pokud si průběžně neprovádí hloubkovou očistu těla, zvyšuje se u něho celková míra intoxikace organismu, probíhá ukládání škodlivých a odpadních látek, tím se snižuje imunita, takže paraziti, kteří se až dosud v tichosti skrývali v hostitelově těle, nyní zdárně rostou a svou životní činností mu škodí. Vyvolávají řadu nemocí a mohou mu přivodit dokonce i smrt.

Podle statistických údajů umírá nejvíce lidí na nemoci srdce a cév, na druhém místě jsou onkologické nemoci a na třetím mozkové příhody - mrtvice, parazitózy jsou až na čtvrtém místě. Ovšem první tři kategorie jsou pouze konečnými stádii toho čtvrtého. Cizopasníci, pokud se jim zlepšují životní podmínky (tj. zvyšuje se intoxikace organismu škodlivými látkami), se usazují v organismu, rozmnožují se v krvi nebo cévách, napadají intoxikované orgány, ve kterých tvoří kolonie – tumory. Ucpávají cévy a způsobují proděravění jejich stěn, čímž vytvářejí podhoubí pro mozkovou mrtvici.

Výzkum krve pacientů se srdečními a cévními chorobami prokázal, že jejich organismy trvale hostí bičenky, houby, plísně a další mikroparaziti, kteří jim požírají červené krvinky, zavrtávají se jim do cév, narušují je a vytvářejí nebezpečné krevní sraženiny – tromby. Odsud pramení infarkty, mozkové mrtvice a další srdeční i cévní choroby. Celé kolonie cizopasníků se dostávají do pojivových tkání, kde způsobují řadu dalších onemocnění, zejména kloubních, například artritidu a další.

Mikroparaziti jsou také příčinou různých vrozených a dědičných nemocí. Bičenky poševní žijí v plodové vodě těhotných žen, takže se v nich nenarozené dítě doslova koupe. Pronikají mu do tělíčka ústy, konečníkem, plícemi, očima i kůží. Děti se nakazí už před narozením v matčině lůně anebo při porodu a nemůžeme se divit, že některá novorozeňata přicházejí na svět s vrozenými srdečními vadami, cévními nemocemi a dokonce i nádory a AIDS.

Z toho tedy plyne, že srdeční a cévní nemoci, rakovina, AIDS, cukrovka, skleróza, náhlé cévní příhody a další tzv. civilizační choroby vyvolávají parazité usazení v organismu.

Nejdůležitější obrannou složkou člověka je jeho správně orientované a řízené vědomí. V opačném případě nenormální emoční činnost rychle naruší vnitřní harmonii, oslabí organismus a vytvoří předpoklady k tomu, že jej napadnou různí paraziti.

Vědomí pracuje se smyslovými orgány, pamětí a rozumem. Bez vědomí by nemohly probíhat žádné životní procesy. Smyslové orgány jsou nástroji k určování kvalitativních a kvantitativních vlastností předmětů okolního světa. Pokud člověk nadměrně užívá jejich příjemných vjemů, např. mlsá, přejídá se, nadměrně se oddává sexu s různými lidmi, pak si znečišťuje organismus. Při nadměrném a nepravidelném stravování zahrnující hodně sladkostí se v organismu hromadí hleny, jež představují vhodné podhoubí pro růst a rozmnožování bakterií i plísní. Člověk je nachlazený a bolí ho v krku, hleny mají tendenci shromažďovat se v horní části těla. Při nadměrném oddávání se sexu s různými lidmi dochází k získání cizích parazitů od partnera a dochází tak k agresivnímu chování získaných i vlastních parazitů v boji o místo v těle, což zvyšuje jejich toxicitu. Tím vším se člověku tělo čím dál tím více znečišťuje a obranné síly jeho organismu slábnou. Tak vznikají příhodné podmínky pro rozvoj parazitózy.

V organismu člověka přežívají druhy, které jsou si vzájemně nepřátelské – bakterie a plísně. Při užívání antibiotik se likvidují bakterie, ale bohužel jak škodlivé tak ty užitečné a slouží jako potrava houbám, jimž už nyní v nekontrolovaném růstu a rozmnožování nic nebrání. Jejich úhlavní nepřátelé – bakterie – jsou zneškodněny. Tak vznikají plísňová onemocnění.

Užívání hormonů stimuluje rozmnožování mikroorganismů, které tím získají dodatečný podnět k dělení a růstu. Stejný efekt má ozařování, které potlačuje přirozené obranné síly organismu, a také chemoterapie. Taková „léčba“ má za následek to, že nemoc je ještě zhoubnější a rychle se zhoršuje.

Při zvyšování sluneční aktivity se silně mění energoinformační prostředí na Zemi – a to tak, že se tvoří vhodné podmínky pro mikroorganismy. Právě v tomto období často vypuknou těžké epidemie, např. mor, cholera, tyfus, chřipka nebo další infekční nemoci. S emocemi člověka je to podobné jako se sluneční aktivitou: emoční činnost má za následek specifickou explozi energie organismu. Vylučované energie přitahují různé druhy parazitů a vytvářejí vhodné prostředí pro rozmnožování. Týká se to nejen mikrobů a plísní, ale také jemnohmotných parazitů.

Když se sloučí rozum a emoce, zrodí se různé programy, např. program uražení, rozzlobení, pomsty, nespokojenosti či sebezničení, které navíc rodiče předávají dětem. Takovéto programy se v těle chovají jako počítačový vir. Takový vir usazený v těle brání normálnímu rozvoji a životní činnosti, způsobuje různé zdravotní potíže, nemoci, vrozené anomálie a tělesné hendikepy. Zároveň přitahuje parazity všeho druhu a člověka nakonec ponouká k nepromyšleným činům sebezničení nevyjímaje.

Navíc informace o parazitech se uchovávají v buňkách těla i poté co byli úspěšně z těla odstraněni, a to díky otisku jejich genetického kódu v buněčné tekutině a přecházejí dědičně na potomky nakaženého člověka. Takže tito parazité mohou být aktivování, když je potlačen obranný aparát buněk (intoxikací, zanesením produkty odpadu, stravováním, negativními emocemi). Z toho plyne, že rodiče nesou před svými dětmi obrovskou morální i fyzickou odpovědnost. Chceme-li své děti ochránit před nemocemi, změňme svůj postoj k životu a udělejme všechno, co je v našich silách, abychom si svým vlastním nerozumem neuhnali nějakou nebezpečnou nemoc.

Pokud člověk nevyužívá svůj nejdůležitější obranný prostředek – vědomí a rozum, snadno zahyne a jeho rod vymře.

Imunitu chápeme jako schopnost organismu rozpoznávat, ničit a odstraňovat geneticky cizorodý materiál. Jeho nositeli jsou bílkoviny, které se z nějakého důvodu dostaly přes bariéru jater až do krve a dále viry, bakterie, jednoduché mikroorganismy, helminti, cizí buňky a zmutované cizí buňky. Pokud se kterýkoli z výše uvedených činitelů dostane do těla, tělo jej vnímá jako cizorodý prvek a spustí se imunitní reakce (rozpoznání, zničení a vyloučení).

V těle rozlišujeme primární imunitní soustavu. Jsou to T-lymfocyty, které uzrávají v brzlíku a jsou schopné zničit veškeré cizorodé prvky, zejména viry a pozměněné buňky. V kostní dřeni dozrávají B-lymfocyty, které působí na cizorodé prvky svými protilátkami. Vůči každému cizorodému vetřelci se vytváří speciální protilátka. Oba dva druhy lymfocytů se snadno pohybují krevními cévami a štěrbinami mezi tkáněmi a pronikají do míst, kde se shlukují geneticky cizorodé látky, jež zneškodňují. Třetím typem buněk imunitní soustavy jsou makrofágy. Mají vlastní enzymový aparát, jímž dokážou zničit, ba doslova přetavit veškeré cizorodé látky. Všechny uvedené buňky fungují koordinovaně, neboť tak se jim nejlépe daří chránit organismus. Jsou připravené v libovolný okamžik napadnout cizorodý genetický materiál (i vlastní pozměněné buňky, viry, plísně, bakteriální parazity helminty a další).

Sekundární imunitní soustava zahrnuje slezinu, lymfatický systém, lymfatické uzliny, lymfu, lymfoidní tkáně a krev. Ve slezině probíhá syntéza protilátek: slezina filtruje krev a tím dodatečně ničí všechny cizorodé prvky, především bakterie a houby. V lymfatické soustavě převládají T-lymfocyty. Lymfatické uzliny „kontrolují“ jednotlivé úseky organismu, a pokud do některého z nich proniknou cizí tělíska nebo jiné látky, mohou včas zareagovat. Buňky imunitní soustavy se pohybují organismem spolu s krví a lymfou.

Dalšími obrannými nástroji organismu jsou: zdravá, nenarušená pokožka a pot, v němž má kyselina mléčná ve spojení se sekretem tukových žláz silný baktericidní účinek. Sliznice a jejich sekrety, které jsou baktericidní: slzy chrání oči, lysozym obsažený ve slinách chrání sliznici v ústech a kyselina solná zase žaludeční stěny. Také v pochvě je kyselé prostředí a ochranný hlen. Normální mikroflóra trávicího traktu a především tlustého střeva ničí choroboplodné mikroby, kteří se do ní dostali s jídlem. Také moč zabraňuje, aby skrze sliznici močovodu pronikaly bakterie, protože má zvýšenou kyselost a v takovém prostředí přežije jen málo mikroorganismů. Dále je to ochranné biopole neboli energetický štít těla – aura.

Imunitu dále dělíme na přirozenou (nespecifickou) a specifickou. Přirozená imunita má mimořádně silné rozeznávací schopnosti, např. si všimne i ojedinělých nádorových buněk v těle. Hlavní činnou silou přirozené imunity jsou buňky podobné lymfocytům, jimž se říká přirození zabíječi NK buňky. Z organismu vylučují buňky napadené viry, nádorové buňky nebo takové, které jsou pozměněné z jiných důvodů. Proti nádorovým buňkám a virům jsou mimořádně efektivní, sledují a kontrolují počet zdravých buněk v organismu a neškodí vlastním tkáním.

Specifická imunita probíhá díky takzvané imunitní paměti. Odpovídají za ni hlavní buňky imunitní soustavy T-lymfocyty, B-lymfocyty a makrofágy. Její specifická vlastnost tkví v tom, že se vytvoří teprve poté, co se buňky lymfatické soustavy dostanou do přímého kontaktu s geneticky cizorodým materiálem, jejž identifikují jako cizí. To vyžaduje určitý čas, od několika hodin do několika dní a potom je vetřelec zničen. Nicméně organismus si o tomto cizorodém prvku uchová v paměti informaci, a pokud by se do něj prvek opakovaně dostal, bude neprodleně zničen.

Co způsobuje snížení imunity: často opakované stresové situace; nezdravá strava, která způsobuje deficit biologicky aktivních prvků, minerálů, vitamínů; dlouhodobé užívání antibiotik, snižují přirozenou imunitu; chemikálie; geopatogenní a technopatogenní zóny, především takové, které vylučují ionizační záření (TV obrazovky s katodovou paprskovou trubicí) a vysokofrekvenční elektromagnetická pole; nesprávné léčení ozdravnými preparáty, které potlačují činnost lymfoidních tkání (cytostatika při léčbě onkologických onemocnění a imunosupresiva, užívaná zejména při transplantacích orgánů); hormonální léčba, při které se dosáhne toho, že organismus přestane produkovat vlastní hormony a slábne jeho přirozená hormonální soustava, zvýšené dávky hormonů stimulují růst a rozmnožování mikroorganismů; těžké úrazy a chirurgické operace, nejhorší jsou takové, při nichž musí být vyjmut brzlík nebo slezina

Brzlík je těsně spojen s nervovou soustavou. Proto má dlouhodobý stres vliv především na činnost brzlíku a v důsledku toho se narušuje tvorba T-lymfocytů (jsou defektní). Organismus je pak nechráněný před virovými a houbovými infekcemi či tuberkulózou, je náchylný k různým alergiím a nádorovým onemocněním. Praxe ukazuje, že právě negativní prožitky a duševní trápení jsou nejčastější příčinou výše uvedených nemocí.

Když infekce pronikne do těla a začne se rychle šířit, odpovídá na to imunitní soustava zvýšenou teplotou a aktivací tvorby imunitních buněk T-lymfocytů, B-lymfocytů a makrofágů. Vysokou teplotou se okysličuje vnitřní prostředí organismu a brání se tím rozmnožování patogenních mikroorganismů. Vysoká teplota také zvedá účinnost některých enzymů, které využívají buňky imunitního systému k napadení infekce. Dále zvýšená teplota aktivuje cirkulační procesy v organismu, např. pocení, močení nebo průjem, jež pomáhají vylučovat z těla toxiny. Díky tomu je člověk celkově slabý a malátný, zvětšují se mu lymfatické uzliny, silně se potí, často močí a defekuje. To jsou normální projevy ozdravné krize. Pokud organismus pracuje v tomto „pohotovostním režimu“ dva až tři dny, podaří se mu zcela zbavit toxinů i infekce a poté se úplně uzdraví.

Jak působí antibiotika. Antibiotika tlumí přirozenou aktivitu imunitní soustavy. Když vypukne krize a teplota těla se zvyšuje, antibiotika doslova zabíjejí patogenní mikroorganismy, normalizují teplotu a odstraňují symptomy ozdravné krize – bolesti, slabost a další. Když však antibiotika ukončí svou činnost, musí se z těla vyloučit ven, vylučovat se musejí i uhynulí mikrobi a to je ve skutečnosti pomalý proces. Zde tkví příčina celkové intoxikace organismu. Po několika opakovaných příjmech antibiotik vlastní imunitní soustava ochabne a člověk prostě zapomene používat vlastní obranné síly. Zároveň bakterie, které se dříve daly úspěšně potlačit antibiotiky, se natolik změní a zmutují, až jsou vůči lékům rezistentní a mohou na organismus v budoucnu znovu zaútočit – a protentokrát mnohem úspěšněji. Lidský organismus je osídlen jak bakteriemi, tak plísněmi. A antibiotika působí pouze proti bakteriím, pro plísně jsou antibiotika naopak potravou. Bakteriální infekce tedy vymizí, ale nastupuje infekce plísňová, antibiotika ničí normální mikroflóru organismu a napomáhají tak vzniku dysbakteriózy.

Léčení a chirurgický zásah přicházejí na řadu jedině v případě krajní nouze, a navíc se netýkají brzlíku ani sleziny: s vynětím těchto orgánů byste nikdy neměli souhlasit, bez nich je organismus odsouzen k velkému trápení a jisté smrti. Prudce by vzrůstalo nebezpečí zhoubných nádorů. Ještě nebezpečnější však jsou transplantace orgánů a následná léčba imunosupresivy. Riziko vzniku nádorového onemocnění je u takovýchto lidí v porovnání s obyčejnými lidmi desetkrát až tisíckrát vyšší.

Jak si posílit imunitu. Na celkovou energetiku organismu mají neblahý vliv různé zlozvyky a vášně včetně narkomanie, alkoholismu, kouření a neaktivního životního stylu. Potlačují ji, snižují obranyschopnost biopole a tak působí na imunitu. Je třeba se zbavit všech těchto negativních vlivů. Posílit imunitu může člověk také tím, že začne užívat potraviny, které jsou typické pro jeho druh.  A to ovoce a zelenina, šťávy z nich, ořechy, bylinky, krupice, obilniny, med a další včelařské produkty, spíše výjimečně by člověk měl jíst vajíčka a kysané i nekysané mléčné výrobky. Jíst by měl od sedmé do deváté hodiny ranní a od třinácté do patnácté hodiny odpolední. Člověk by měl podstoupit antiparazitární léčbu (přírodními prostředky), očistu tlustého střeva (klystýry), očistu krve a lymfy (pára a čerstvé šťávy), očistu pojivové tkáně (několikadenní řízené hladovky, pití čerstvých šťáv, pára), očistu dutiny ústní (cucání lžíce oleje po dobu 10-15 min nebo žvýkání česneku), očista, ozdravení a posílení pokožky (pára, vtírání odpařené uriny), pro ženy-promývání pochvy urinou , protože ta normalizuje kyselost, člověk by se měl dostatečně pohybovat a otužovat.

Budete-li dodržovat tyto zásady, vytvoříte si a udržíte vysokou odolnost organismu proti nemocem. Staří lidé a děti do sedmi až deseti let nemají tak silnou imunitu jako dospělí, proto jsou pro ně daná doporučení důležitá dvojnásob. Jak říkali starodávní léčitelé, lymfa, krev, svaly a imunita tvoří tzv. síly těla a ty musejí být čisté a zdravé. V těle by mělo být jen minimum nečistot, protože tak přinesou organismu další ochranu.

Paraziti, kteří nejvíce ovlivňují život člověka

Viry – (latinsky virus znamená jed) jsou to nitrobuněční paraziti, patří mezi nebuněčné organismy. Ty nejprimitivnější viry obsahují pouze svoji genetickou informaci ve formě DNA nebo RNA, které jsou uloženy v kapsidě. Viry jsou infekční, které ničí buňky a nádorové, které buňky přímo neničí, ale mění je a způsobují nádory. Viry pronikají do organismu prostřednictvím kůže a sliznice. Proto je důležité mít tyto části těla zdravé a v pořádku, čím více jsou oslabeny, tím je organismus zranitelnější. Usazují se jen ve znečištěných a intoxikovaných organismech a jejich cílem je tyto nečistoty zpracovat.

Prvoci – patří sem houby, bakterie, hlenky a kvasinky. Prvoci pronikají do organismu kůží a sliznicí stejně jako viry a pokud v něm najdou příhodné prostředí, začnou se vyvíjet. Např. zahleněné dutiny poskytují útočiště různým hnisavým bakteriím. Změna pH prostředí na kůži směrem k zásadě zase vyhovuje houbám způsobujícím houbovitá onemocnění pokožky. Chlamydie procházejí stěnami krevních cév a ničí je, vyvolávají infarkt myokardu a řadu dalších těžkých nemocí, např. záněty pohlavních orgánů, neplodnost, zánět slinivky břišní, jater a dalších orgánů.

Cizopasní červi – helmiti, dělí se na hlístice tzv. „kulatí červi“ s tělem v podobě vláken; tasemnice což je skupina článkovaných červů; motolice „ploší červi“; vrtejši. Cizopasní červi se živí potravou přijatou člověkem a natrávenou v jeho zažívacím traktu a poté vylučují toxické exkrementy a sekrety, čímž způsobují chronickou intoxikaci organismu. Nedodržování základních hygienických pravidel a vytváření hnilobného prostředí v dutinách zažívacího traktu nahrává usazování cizopasných červů a připravuje pro ně vhodné podmínky.

Korýši a měkkýši – usazují se v lidském organismu ze stejného důvodu – kvůli intoxikaci.

Cizopasný hmyz – jeho přítomnost v organismu vypovídá o zanedbání organismu.

Často se stává, že z hladovějícího člověka po dlouhodobé očistné kůře vycházejí dlouhé chuchvalce parazitů a on se diví, jak vůbec něco takového žilo v jeho vnitřnostech a proč o tom nevěděl. Odpověď je jednoduchá: parazit se snaží žít tiše a nepozorovaně tak, aby ho hostitel nepostřehl.

Larvy parazitů nejsnáze pronikají do organismu spolu s potravou, např. skrze špatně umyté ovoce a zeleninu nebo nedosmažené a nedovařené maso. Můžeme se také nakazit od našich domácích mazlíčků. V těle většiny domácích zvířat žije hned několik druhů parazitů a jejich vajíčka se snadno dostanou do okolního prostředí, nejčastěji výkaly. Z výkalů se přenášení na srst a odtud už je jen krůček k člověku – stačí, aby chovatel své zvířátko pohladil, objal nebo políbil…

Nejčastějšími příznaky parazitózy jsou: zácpa, průjem, plynatost a nafouklé břicho, bolesti kloubů a svalů, alergie, kožní problémy, anémie, granulomy (hmota podobná nádoru, obklopuje vajíčka parazitů), nervozita, poruchy spánku, skřípání zuby, chronická únava, poruchy imunity, onkologické nemoci.

Faktory, které působí na parazity.

Nejdůležitější je imunita člověka, neboť ta rozhoduje, zda se v organismu vyvine prostředí příhodné, či nepříhodné pro život a vývoj parazitů. Pokud má člověk silnou imunitu, pak má i při silném nakažení cizopasníky dost sil i prostředků, aby se s nimi vypořádal a nedal jim žádnou příležitost k uhnízdění.

Největší antiparazitní vlastnosti mají hořké a ostré bylinky. Bylinky s ostrou chutí pozvedají vnitřní oheň organismu a vysušují. Hořké bylinky organismus ochlazují a vysušují. Zvlášť silné antiparazitní vlastnosti mají dýňová semínka, dále jsou to hřebíček, granátové jablko, červená paprika, máta peprná, pelyněk pravý, pelyněk cicvárový, routa, mateřídouška a česnek.

Hořká chuť snižuje množství toxinů a všech nepotřebných látek v organismu, jsou neoddělitelnou součástí procesu očisty. Vyvádějí ven parazity, hleny a toxiny, jež pronikly do organismu a vyvolaly tam záněty. Ale užívají se jen do okamžiku, dokud nejsou patogenní faktory zničeny – poté se jejich ničivá moc obrátí proti tkáním těla. Mezi hořká tonika a přirozená antipyretika patří: aloe, dřišťál, hořec, topol a chinovník lékařský.

Rostliny s pálivou chutí ohřívají a stimulují trávení, podporují látkovou výměnu a krevní oběh. Zvyšují trávicí oheň a mají mimořádnou schopnost odstraňovat hleny a nánosy toxinů. Zahřívají žaludek a krev, zvyšují chuť k jídlu a zostřují vjemy. Upevňují imunitní systém a často mají antibakteriální a antiparazitní vlastnosti. Napomáhají vstřebávání potravy a tím pádem i zvyšování tělesné hmotnosti. Koření, které stimuluje a napomáhá trávení: hřebíček, hořčice, zázvor, skořice, červená paprika, česnek, křen, pepř. Nedoporučují se při nemocech, kdy dochází k dehydrataci organismu nebo nedostatku tekutin, ani při zánětlivých procesech na sliznici.

Když se bylinky užívají půl hodiny až hodinu před jídlem, mají vliv na tlusté střevo a spodní část těla a tím podporují vylučovací funkci. Tzn. antiparazitní, projímavé a močopudné prostředky, přípravky na uvolnění menstruace a také bylinky působící na tlusté střevo, ledviny nebo pohlavní funkci je třeba užívat před jídlem.

Bylinky užívané s jídlem ovlivňují žaludek i tenké střevo a pomáhají trávení. Tzn. antiparazitní prostředky působící na trávení, žaludek, slezinu, játra nebo tenké střevo je třeba užívat s jídlem.

Bylinky, které se užívají po jídle, mají vliv na horní část těla (plíce, krk, hlava). Tzn. Bylinky ovlivňující horní část těla s antiparazitními účinky na odkašlávání, na posílení nervů, na plíce, srdce a mozek, je třeba užívat po jídle.

Paraziti nemají rádi silnou imunitu a očištěný, normálně fungující organismus, kvalitní, přirozenou stravu, fytoncidy, vysokou teplotu uvnitř organismu, dehydrataci, zvýšenou kyselost ani ultrafialové paprsky. Stačí, abyste se o sebe začali správně starat a vytvořili si uvnitř organismu odpovídající podmínky a úspěšně se vyléčíte z jakýchkoli parazitů i z jejich konečného strašlivého stadia – rakoviny.

Zpracováno volně podle knihy Genadije Malachova "Jak se zbavit parazitů"


Komentáře (0) Trackbacky (0)

Zatím žádné komentáře.


Leave a comment

Zatím žádné trackbacky