metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

10Led/151

Aura – životní pole člověka

Život, to jsou všemožné energetické procesy. Bez energie není života, odkud se energie vytratí, tam není život. Energetické impulsy procházejí celým naším tělem. A naše fyzické tělo samotné je pouze zahuštěná energie. Toto fyzické tělo vidíme, můžeme ho nahmatat a slyšet. Existují však i jemnohmotné obaly našeho fyzického těla, které ale nejsou běžně viditelné (vidí je jen nemnoho z nás) a ty mají mnohem vyšší vibrační frekvenci než tělo fyzické. Obalují naše fyzické tělo a jemně barevně září, při pohnutích mysli a silných emocích dochází k jejich proměnám – smrštění, roztažení, posunutí, vlnění, změně barvy a její intenzity. Někdy se těmto energetickým obalům těla říká jemnohmotná těla, také energetické nebo životní pole a nejznámější výraz pro ně je aura. Aura je vyzařování vnitřní životní síly, ega, tedy duše – jiskřičky života.

Nejprve si ujasněme, co to ty energetické obaly těla jsou. Hmotné tělo obaluje a táhne se od něj na vzdálenost osmi až deseti centimetrů první z těchto těl, je to éterický obal – éterické tělo. Je to jakési vnitřní jádro celkové aury. Je to modrošedá mlha – ale dá se skrz ni jasně vidět. Tento éterický obal je čistě animální vyzařování a vychází hlavně z živočišné vitality těla, takže naprosto zdravý člověk ho má velice široký, tedy 8-10 cm od těla, ale po únavném dni se může stáhnout na šířku pouhých několika milimetrů.  Éterické tělo „překrývá“ tělo hmotné jako dokonalý obal, který přesně sleduje tělesné obrysy. Éterické tělo může po smrti fyzického těla ještě nějaký čas existovat jako nezávislý fantom, zvláště v případě smrtí náhlé a násilné. Zdravý člověk, kterého taková náhlá smrt zastihla má ještě „baterie plně nabité“ a éterické tělo v plné síle. Při smrti se éterické tělo od fyzického těla oddělí a odplouvá. Navštěvuje známá a oblíbená místa a vyskytne-li se tam v tu chvíli jasnovidec nebo někdo, kdo se nachází ve stavu rozrušení (zrychlených vibrací) pak dokáže toto éterické tělo vidět.

Jenom ti nejnadanější vnímají další vrstvu, protože mezi éterickým obalem a vlastní aurou je další pás, široký asi osm centimetrů a člověk musí být opravdu schopný a nadaný, aby v něm rozeznal nějaké barvy.  Vně od ní se rozkládá vlastní aura. Ta ani tolik nezávisí na živočišné vitalitě, jako spíš na vitalitě duchovní. Je oproti éterickému tělu jemnější tou měrou, jakou je éterické tělo jemnější oproti tělu hmotnému. Prostírá se kolem těla v podobě obalu vejčitého tvaru. Může dosahovat výšky až přes 2 metry a ve své nejširší části mívá kolem 1,2 metru. Směrem dolů se zužuje, takže zašpičatělejší konec tohoto pomyslného „vejce“ je dole v nohách. Aura se skládá z vířících pásů a proužků všech barev viditelného spektra, což znamená z vícera barev, než které jsou schopny vidět obyčejné oči, neboť vlastní aura je viditelná pomocí jiných smyslů než fyzickým zrakem.

Každý orgán lidského těla vysílá světlo, svůj svazek paprsků, které se mění a kolísají tak jako lidské myšlenky. Mnohé z těchto známek se dosti znatelně projevují už v éterickém obalu a v prostoru za ním, a když se díváme na nahé tělo, aura jako by tyto známky zdraví či nemoci zvýrazňovala, z čehož vyplývá, že ti z nás, kteří jsou dostatečně jasnovidní, mohou u člověka určit, nakolik je zdravý, či naopak. Z aury je také možné poznat, jaké duchovní úrovně člověk dosáhl.

Vlastní aura sahá tak do výšky očí, a dál směrem nahoru se prostírá zářící vrstva žlutého nebo modrého zbarvení, která se nazývá svatozář, známe ji z obrázků svatých. Na samotném vrcholku svatozáře proudí jakýsi barevný světelný vodotrysk. Čím vyšší duchovnosti kdo dosáhne, tím intenzivnější šafránovou žlutí se jeho svatozář vyznačuje. Když člověk vytváří nepěkné myšlenky, zabarví se tato část aury blátivě hnědavým odstínem a olemuje se žlučovitou žlutozelenou, která dokládá faleš.

Mnoho lidí auru vidí, cítí nebo jinak vnímají, aniž by si to uvědomovali. Je běžné, že někdo tvrdí, že tahle barva mu sluší, zatímco jinou obléknout nemůže, protože nějak cítí, co s jeho aurou barevně ladí a co ne. Barvy tak jako zvuk jsou vlastně vibrace, které svými smysly zachycujeme. Tak jako se ladí hudební tóny, aby byly příjemné sluchu, tak jsou také barvy, které spolu ladí a jiné, které vůbec neladí. Existují barvy čisté, příjemné a povznášející, ale i barvy odpuzující, které jitří nervy.

Aura prozrazuje zbarvení naší duše. Ukazuje nám, je-li člověk duchovního či tělesného, tedy smyslného zaměření. Z aury můžeme vyčíst jak nemoc, tak zdraví, smutek a radost, lásku i nenávist. Aura každou naši myšlenku prozradí tím, že zrcadlí barvy a vibrace duše.

Pozitivně působí na kvalitu aury člověka drahé kameny. Vibrace kamenů posilují, upravují a normalizují tvar i stav naší aury. Proto jsou právě některé kameny se svojí dokonalou strukturou nejvhodnějšími talismany proti škodlivému působení zón a negativních vibrací vůbec. Všechny druhy škodlivého záření negativně působí na auru veškerých živých organismů včetně zvířat a květin. Základní vlastností energie v auře je pohyb. Pokud se energie nehýbe nebo je blokována, může se projevit jako bolest nebo nemoc fyzického těla, špatné mezilidské vztahy nebo negativní životní situace. Čím je chvění aury silnější, tím je člověk zdravější, a o to méně na něho působí vnější negativní vlivy, je tedy odolnější i vůči negativním zónám. Silná aura nás chrání, odráží, zastavuje nebo tlumí vnější síly, které na nás působí.

V případě, když člověk umírá v plném zdraví, přetrvává aura ještě nějakou dobu po klinické smrti. Ve chvíli smrti světlo kolem fyzického těla mizí, to znamená, že duše opouští tělo a vydává se na cestu do dalšího stádia existence. Opouští život v hrubohmotném světě a stává se duchem – přechází do jemnohmotného světa. Nějakou dobu se jako duch může toulat po známých místech sem tam, protože může být zmatena náhlým šokem z osvobození se z hrubohmotného těla. Může se stát, že si po určitou dobu plně neuvědomuje, co se s ní děje. Duše může jako duch zůstat připoutána k Zemi různými tělesnými žádostmi. Povinností kněží všech církví by mělo být pomocí speciálních rituálů pomoci těmto bloudícím duším tato pouta zpřetrhat, měly by být součástí mší sloužených za mrtvé.

Když jsme na Zemi v bdělém stavu, je naše duše uvězněna ve fyzickém těle (a její přítomnost je zřejmá ze světla, které z těla vychází) a není-li k tomu člověk vycvičen, nelze je od sebe oddělit. Pouze fyzické tělo potřebuje odpočinek, proto musíme spát. Duše odpočinek nepotřebuje a během spánku bdí, přenáší naše vědomí do astrálního těla (jeden z jemnohmotných obalů našeho těla – tj. vytvoří našeho ducha) a to se odpojí od fyzického těla a většinou se odebere do říše duchů (astrálu), do oblasti, která je duši blízká, neboť v astrálu je její domácí prostředí. Duše a fyzické tělo mezi sebou udržují spojení pomocí „stříbrné šňůry“, která je schopna neomezeného prodloužení.

Fyzické tělo zůstává naživu tak dlouho, dokud je stříbrná šňůra neporušena. Úmrtím nastává její přetržení, protože se duše zcela odpoutává od fyzického těla, v astrálním těle ho opouští a jako duch se rodí do jiného života do astrálního světa duchů, což je stejné, jako když se přetíná pupeční šňůra novorozeněte, aby bylo odděleno od matky. Až hmotné tělo s konečnou platností opustíme, a stříbrná šňůra se přetrhne, vstoupíme do království ještě mnohem vyšších, než je astrální svět.

Dokud je stříbrná šňůra celistvá, může se vědomí v astrálním těle (v podobě ducha) během spánku volně toulat, případně se toulat i v bdělém stavu, a to u lidí, kteří k tomu byli zvlášť vycvičeni. Toulání ducha vytváří sny, což jsou vlastně zážitky přenášené stříbrnou šňůrou. Když je fyzická mysl zachytí, provede jejich „racionalizaci“, aby zapadly do pozemského přesvědčení člověka, a často dochází k jejich zkreslení.

Při vědomém astrálním cestování se část duše – naše vědomí v astrálním těle přiměje k opuštění fyzického těla, i když s ním zůstává spojena stříbrnou šňůrou. Člověk tak může cestovat rychlostí myšlenky, kamkoli se mu zachce. Astrálně cestovat je schopna většina lidí. Snad každý z nás zažil pocit pozvolného usínání, kdy se bez jakéhokoliv zjevného důvodu prudce probudil náhlým křečovitým škubnutím. To vzniká příliš rychlým vystoupením duše a nešetrným oddělením fyzického těla od astrálního. Vyvolává to smrštění stříbrné šňůry a astrální tělo je strženo zpátky do své fyzické schránky. Ještě mnohem horší pocit nastává, když se člověk vrací z astrální cesty a astrální tělo se už vznáší ve výšce několika metrů nad tělem hmotným jako balón na konci provazu. Něco, třeba nějaký vnější hluk, způsobí, že se astrální tělo vrátí do fyzického těla příliš překotně. Člověk se okamžitě probouzí s hrozným pocitem, že se zřítil z útesu a probral se v posledním okamžiku.

Astrálního cestování, udržovaného plně pod kontrolou a prováděného při plném vědomí, je schopen skoro každý. Vyžaduje to praxi, v raných stádiích však především soukromí, aby člověk mohl být sám a bez obav z vyrušení. Člověk riskuje šok a emoční poruchy, pokud dopustí, aby astrální tělo opouštělo nebo se vracelo zpátky do těla fyzického ve fázovém nebo časovém nesouladu.

Když jsme v astrálu po smrti anebo během spánku, můžeme se sejít s těmi, které milujeme, protože jsme s nimi v harmonii. S těmi, které rádi nemáme, se setkat nemůžeme, protože by nastal stav disharmonie a to v tomto jemnohmotném světě nelze. Tam se setkávají pouze duše, které jsou stejně naladěny.

Alkoholici, kteří vidívají různé bizardní přízraky, opravdu tato zjevení vidí, ta zjevení jsou velice reálná. Oni v opilosti opouštějí hmotné tělo a v astrálu klesají do nejnižších úrovní. Tam mohou narazit na opravdu odporné bytosti, a když se pijan později vzpamatuje, má v docela živé paměti, co viděl. Zpít se do němoty je tedy skutečně způsob, jak vstoupit do astrálního světa a zážitek si zapamatovat. Není to ale cesta, které bychom se měli držet, protože se s její pomocí dostaneme pouze do těch nejnižších a tudíž nejhorších astrálních rovin. Někteří lidé používají pro navození astrálních cest také drogy, které mají podobný účinek. Např. meskalin dokáže člověku natolik posunout vibrace, že je z fyzického těla doslova vymrštěn a katapultován do astrálu. Ani toto není způsob, který by byl hoden následování. Drogy a jim podobné formy výstupu z hmotného těla jsou skutečně špatné, protože poškozují naše nadvědomí (duši).

Mnoho lidí se dostane mimo sebe z přehnaného vzrušení či z přílišného požitkářství v něčem, co duši neprospívá, a potom zpanikaří. Jedinou věcí, před níž je třeba se mít v tomto případě na pozoru, je strach. Strach dovoluje nežádoucím myšlenkám i nežádoucím bytostem, aby do člověka vstoupily a zmocnily se ho. Člověk by se v životě neměl bát ničeho kromě strachu jako takového. Tím, že ho přemůže, posílí lidství a to se stane čistším. Je to právě strach, co vyvolává války, strach, co způsobuje ve světě nesoulad a zvedá ruku jednoho člověka proti druhému. Nepřítelem je strach, jedině on je vinen všemu zlu, a jestliže se ho jednou provždy zbavíme, pak už není třeba se bát ničeho.

V astrálu můžeme narazit na pozoruhodná stvoření lidského původu, nebo i na jiné bytosti, např. na duchy přírody. Ti mimochodem bývají téměř vždy hodní a příjemní. Ale vyskytují se tam i strašlivá stvoření, která se podobají ďáblům, satyrům a dalším mýtickým postavám. V astrálu se vyskytuje spousta věcí podivnějších, než cokoliv, s čím se můžete setkat na Zemi. Tato strašná stvoření mohou mít původ jako myšlenkové formy, které jsou projekcemi vědomé nebo nevědomé lidské mysli, a žijí pouhým pseudoživotem, nebo jsou to elementálové.

Negativní myšlenkové formy nevědomě tvoříme při hádkách, v bolestech, depresích, vzteku, agresi apod. Negativními myšlenkovými formami jsou také pokusy o uhranutí nebo uřknutí. Můžeme tvořit také dobré neboli pozitivní myšlenkové formy. Ty nám pomáhají budovat dobré zvyky, skutky a přání. Často se vyskytují u člověka, který se vášnivě zabývá nějakým koníčkem. Tyto myšlenkové formy mohou být velice užitečné a prospěšné. Vytvářejí i pozitivní pohled na život, dobrou náladu i dobrý pocit. V poslední době jsou tak trochu ohroženým druhem. Hojně se projevují a tvoří v okamžiku lásky, radosti, prosby za jiné, mateřskou láskou apod. Účelově tvořili myšlenkové formy už kněží starého Egypta, aby mumifikovaná těla velkých faraonů a slavných královen chránili před znesvěcovateli prastarých hrobek. Tyto myšlenkové formy byly ztvárněny, aby odradily vetřelce, měly zaútočit na vědomí potenciálních vykradačů hrobek, aby na ně padla taková hrůza, že by se dali na útěk. Tyto myšlenkové formy jsou nevědomé entity nabité mentální energií dávno zemřelých kněží, kteří je postavili jakoby na stráž s úkolem střežit hrobky před vetřelci.

Elementálové jsou prvotní formou duchovního života. Stojí o stupeň výš než myšlenkové formy. Ve světě duchů, tedy v astrálním světě, představují přibližně to, co v lidském světě opice nebo lidské bytosti na nejnižších stupních duchovního vývoje. Jsou nezodpovědné, škodolibé, často i nesnášenlivé a zlé, a moc jim o nemyslí. Jsou, dalo by se říci, pouhými oživenými kusy protoplazmy. Jsou to formy, které se jen tak bezcílně potloukají astrálem, povykují a dělají příšerné grimasy a útočná gesta na lidi putující astrálem, ale ve skutečnosti jim nemohou ublížit. Jsou neškodní. Bázlivému cestovateli astrálem se stává, že ho tyto bytosti obklopí a snaží se ho postrašit. Nic ale nezmůžou, jsou skutečně úplně neškodné, jen se jich člověk nesmí zaleknout. Jde jim o laciné povyražení. Mají z lidských nesnází legraci, a proto, dáte-li před nimi najevo sebemenší strach, budou mít náramnou radost a budou dělat divoké grimasy a výhružná gesta. Platí, že vás mohou obtěžovat jen do té míry, do jaké jim to svým strachem umožníte. Vyskytují se jen na samém dně astrálu, pokud se povznesete do vyšších rovin, mimo oblast jejich působení, nepotkáte je. Elementálové se později mohou stát lidmi, anebo ve svém vývoji odbočí do říše zvířecí.

Tyto nižší duchy si člověk může sám vytvořit nebo přitahovat do své aury svými myšlenkovými procesy nebo strachem. Duchové (energetické bytosti) se rády živí naší energií, která z nás tryská v okamžicích emočního vzrušení, silných myšlenek a dále nás ponoukají k takovým myšlenkám a činům, které tvoří stále více takové energie, která jim „chutná“. Tedy ti dobří, kteří prosvětlují naší auru a energii nám neberou (neponoukají nás k ničení těla a ducha), nás budou ponoukat k tvoření dobrých myšlenek a činů, ti negativní, kteří znečišťují naší auru odpornou špinavou barvou, a energii nám odebírají, nás budou ponoukat k neřestem, zlozvykům a zlobě, které vedou k ničení jak tělesné tak duchovní stránky člověka.

Takového negativního energetického ducha, který vás bude ponoukat ke zlému a sině energeticky vysávat, můžete „chytit“ jako chřipku, je to vlastně takový energetický parazit, stačí pobývat a družit se s lidmi, kteří už je ve svém životním poli mají usazeny. Poznáte je lehce podle jejich chování. Pak se i vy stáváte přenašečem těchto parazitů a můžete jimi nakazit další vám blízké osoby. Takový parazit vás potom bude trápit jak psychicky tak i fyzicky, může vám způsobit úbytek energie, nemoc.

Člověk je vůči duchům a různým energetickým bytostem nepoddajný a vůči jejich nadvládě imunní pokud to sám nezačne chtít nebo pokud je sám nepřitahuje svým chováním a myšlením. Jsou to energoinformační bytosti s různou mírou uvědomění, které z nějakého důvodu nemohou mít vlastní fyzické tělo. A pokud k tomu dostanou příležitost, rádi proniknou do životního pole člověka, pokud jim on k tomu dá příležitost. Oni ho pak začnou utlačovat jako osobnost a ovládají jeho fyzické tělo i veškeré energie jak je napadne.

Příčiny pronikání parazitů do oblast životního pole člověka:

-  Negativní charakterové vlastnosti: ponižování slabších, hrubost, zlost, namyšlenost, pýcha, nenávist

-  Sexuální zvrácenosti, chlípnost

-  Egoistické přání prosadit se na úkor ostatních. Tato vlastnost v kombinaci s nadměrnou vnímavostí způsobuje další negativní emoce a nálady, probouzí strach, neklid, pocit beznaděje a závist

-  Praktikování černé magie

-  Touha po nadřazenosti nad ostatními může člověka donutit k nepromyšlenému činu. On sám se odevzdá do rukou parazitů polí a vymění sám sebe za pochybné hodnoty.

-  Všechny negativní myšlenkové formy formují v životním poli negativní energetická pole a v nich se uhnizďují parazité.

Milujte každý okamžik svého života a buďte nadšeni z každé maličkosti. Budete-li milovat vše, co v životě existuje, jen pro samu skutečnost, že to existuje, získáte křišťálově čisté životní pole a jemnohmotní parazité se k vám proto nemohou vloudit.


dne 10.1.2015 zpracováno podle knih Dr.T.Lobsanga Rampy a Genadije Malachova


dodatek - úryvek z knih Dr.T.Lobsanga Rampy:

„Jsi již dost velký na to, abys poznal bytosti nižšího astrálu. Jsem připraven ti pomoci, abys ta stvoření uviděl, a zabezpečit tě, abys nepřišel k žádné újmě, protože člověk by se s nimi neměl setkávat, není-li náležitě chráněn a připraven.“ Byli jsme v místnosti, kam nepronikalo žádné světlo. „Klidně lež a jen vystup z těla a nech se unášet, kam chceš, bezcílně, bez jakéhokoliv záměru. Jenom pluj a toulej se jako vánek.“ Putování astrálem pro mě nebylo žádnou novinkou. Se schopností takto cestovat jsem se už narodil. Nyní, natažený na zemi, s hlavou spočívající na části svinutého roucha jsem ohnul ruce, nohy dal k sobě a soustředil se na opuštění těla způsobem, který je tak jednoduchý pro ty, kteří ho znají. Brzy jsem pocítil jemňounké škubnutí, které ohlašuje oddělení astrálního těla od pozemského, a s tímto škubnutím se objevila i záplava světla. Měl jsem pocit, že se vznáším na konci stříbrné šňůry. Pode mnou vládla naprostá temnota, čerň místnosti, kterou jsem právě opustil a v níž nebyl ani paprsek světla. Rozhlédl jsem se kolem, a vůbec se to nelišilo od normálních atrálních cest, které jsem doposud zažil. Řekl jsem si, že se vznesu nad Železnou horu, a sotva jsem si to pomyslel, už jsem v místnosti nebyl, ale vznášel se v nadmořské výšce šest tisíc metrů. Najednou jsem ztratil povědomí jak o Potale, tak i o Železné hoře i o tibetské krajině a o údolí Lhasy. Udělalo se mi špatně úzkostí, stříbrná šňůra se mi divoce chvěla a poděsilo mě, že část stříbřitě modré mlhy, která vždy ze šňůry vyzařuje, se změnila v šerednou žlutozelenou.

Bez jakékoliv výstrahy mnou cosi začalo hrozivě škubat a tahat, až jsem měl pocit, jako by se mě šílení ďáblové snažili stáhnout dolů. Instinktivně jsem se tam podíval a z toho, co jsem spatřil, jsem málem omdlel.

Kolem mě, lépe řečeno pode mnou se pohybovala nejpodivnější a nejhnusnější stvoření – taková, jaká vídají opilci. Nejhroznější věc, co jsem kdy v životě viděl, se ke mně s vlněním blížila. Vypadalo to jako obrovský slimák a odpornou lidskou hlavou, ale takové barvy, jakou žádný člověk nikdy nemá. Tvář to mělo rudou, ale nos a uši zelené a oči jako by se mu v důlcích protáčely. Byla tu i jiná stvoření a každé další se zdálo hroznější a nechutnější nežli to předchozí. Viděl jsem tvory, které slovy nelze popsat, a přesto všichni v sobě měli jeden společný rys – lidskou krutost. Snažili se na mě dosáhnout, pokoušeli se po mně vrhat a usilovali o to, aby mě odtrhli od šňůry. Ostatní se soustředili dole a zkoušeli ji oddělit tahem. Díval jsem se a třásl se, až pak jsem si uvědomil: strach! Tak tohle je strach! Dobrá, tyhle věci mi nemohou ublížit, proti jejich útokům a projevům jsem imunní! A jakmile jsem si tohle uvědomil, bytosti zmizely a už se víc neobjevily. Éterická šňůra spojující mě s fyzickým tělem se rozzářila a získala zas svoje normální zbarvení. Cítil jsem se rozveselený a uvolněný. Věděl jsem, že teď, když jsem podstoupil a překonal i tuto zkoušku, se už nebudu bát ničeho, co by se mi v astrálu mohlo přihodit. Nezvratně mě to utvrdilo v tom, že věci, kterých se bojíme, nám ve skutečnosti nemohou ublížit, pokud jim sami nedovolíme, aby nás zraňovaly prostřednictvím našeho vlastního strachu.

Moji pozornost znovu upoutalo náhlé zatahání za stříbrnou šňůru, a teď už bez nejmenšího zaváhání, bez jakéhokoliv strachu jsem se podíval dolů. Zahlédl jsem slabé problesknutí světla a spatřil, že láma Mingjur Tundrup rozsvítil blikotající máslovou lampičku, a moje fyzické tělo začalo stahovat dolů to svoje astrální. Pozvolna jsem se snášel skrz střechu Čokpori, až jsem stanul ve vodorovné poloze nad svým fyzickým tělem. Potom jemně, velice jemně jsem klesl ještě níž a astrální a fyzické tělo splynuly v jedno. To, které teď bylo „já“, sebou mírně zaškubalo – a posadil jsem se.

Byl jsem z té strašidelné události ještě poněkud zmatený, a tak jsem se zeptal. „Ctihodný lámo, čeho se tedy mám opravdu bát?“ „Ty vedeš dobrý život, Lobsangu, proto se nemáš čeho bát – a tak se neboj ničeho! Ale jsou takoví, kteří páchají zločiny a druhým činí bezpráví, a ty, když jsou sami, svědomí tuze trápí. Tvorové nižšího astrálu se živí strachem, jsou napájeni těmi, jež trápí svědomí. Lidé vytvářejí zlo myšlenkami. Možná, že se někdy v budoucnu ocitneš v prastarých katedrálách nebo chrámech, které už stojí celá staletí, jako náš Džókchang, Ve zdech těchto budov ucítíš dobro, jež se zde soustřeďuje. Ale když pak náhle navštívíš velice staré vězení, kde se odehrála spousta utrpení a pronásledování, budeš mít pocit úplně opačný. Z toho plyne, že obyvatelé domů utvářejí myšlenkové formy, které se vtisknou do jejich stěn. Dobré stavení obsahuje příznivé myšlenkové formy vyzařující dobro, zatímco místa. Kde se soustřeďuje zlo, v sobě nesou myšlenky zlé. Strach rozleptává duši. Marné a zbytečné představy člověka uvádějí na špatnou cestu, takže v průběhu let se představy stanou skutečností, realita mizí před očima a neobjeví se po dobu několika vtělení. Nohama se drž na Cestě, nedovol, aby ti rozhled zbarvily nebo zkřivily divoké touhy a představy.“

Komentáře (1) Trackbacky (0)
  1. perfektný článok! to silné šklbnutie počas spánku sa mi občas stáva a to sa ani o astrálne cestovanie nepolúčam. raz som to síce skúšala, ale asi som sa trochu bála a nešlo to.


Leave a comment

Zatím žádné trackbacky