metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

8Bře/150

Rytmy života a energetické vlivy vesmíru

Žijeme na planetě Zemi, ve sluneční soustavě, která se nachází na galaktickém rameni Orion, v galaxii Mléčná dráha, která je součástí místní kupy galaxií, která patří do nadkupy v Panně, která je součástí skupiny lokálních nadkup zvaných Laniakea, která je součástí vesmíru, který můžeme ze Země pomocí speciálních přístrojů pozorovat. Ovšem to, co z vesmíru nevidíme je x-krát větší než to, co vidět dosud dokážeme. Jsme součástí nesmírně velkého systému, který nedokážeme v jeho celkové podobě uvidět ani si představit. Jsme proti němu tak nepatrně malí jako kdybychom byli obyvatelé nejmenších částeček hmoty, ze které se skládá naše tělo. Taky bychom se nikdy nedověděli, jak vypadá to tělo, jehož jsme součástí.

„To, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole“ jak psal už Hermes Trismegistos na Smaragdové desce.

Vesmír je obrovský systém, vědci tvrdí, že se rozpíná, no proč ne. Nehledě na to, že na rozpínavost vesmíru usuzují z tzv. „červeného posunu“ (rudý posuv spektrálních čar je tím větší, čím větší je vzdálenost pozorovaného objektu od Země a i galaxie vzájemně se od sebe vzdalují rychlostí tím větší, čím jsou od sebe vzdálenější), který může být spíše způsoben existencí elektromagnetických sil ve vesmíru a přítomností hvězdného větru, který světlo na své cestě může ovlivnit, čili zpomalit. To, že ve vesmíru vidíme neustálý pohyb, zrody nových hvězd, výbuchy supernov, pozorujeme hvězdný vítr, pohyby galaxií, komety atd., svědčí o tom, že vesmír je živý organismus.

Zapojme do našich úvah Trismegistův zmíněný princip podobnosti. Dítě od svého početí je převážně ve stavu kdy, shromažďuje energii na stavbu vlastního těla, když dosáhne dospělosti, začíná fáze, kdy začíná energii aktivně vyzařovat, ale i přijímat, je činorodý a aktivní. Postupem času jak člověk stárne se i tělo začíná rozpínat do šířky a aktivity ubývá. Ve stáří je člověk ve stavu, kdy se tělo stahuje a vysušuje, protože vyčerpalo vlastní síly organismu a není schopno čerpat energii z okolí. Podobný koloběh zrodu, života a smrti probíhá i v kosmu. V současnosti je náš vesmír ve stavu, kterou my z naší pozice obyvatele jedné z nejmenších součástí systému, vidíme jako rozpínající se (ale nemusí to takto být, pokud nalezneme jiné vysvětlení pro jev zvaný „červený posun“).

V celém vesmíru se na každém kroku můžeme setkat s principem podobnosti. Takže poznáme-li dokonale systém nám nejbližší a námi uchopitelný a poznatelný, můžeme si vytvořit pravděpodobnou představu o tom, jak vypadá a funguje i zbytek kosmu.

Pokud jsme součástí velkého systému, kterému říkáme vesmír, a tento vesmír není jen mrtvou hmotou, ale živým organismem, kde probíhá spousta procesů a změn, pak musíme také předpokládat, že jako se navzájem ovlivňují veškeré procesy v našem těle, tak i nás tyto kosmické procesy musejí zákonitě ovlivňovat i když si to přímo nejsme schopni uvědomit.

Rytmy života v našem organismu.

Je dokázáno, že většina procesů v našem organismu probíhá v rytmech, které jsou synchronní s periodickými pohyby Měsíce, Slunce a Země, souvisejí s měnící se přitažlivostí a dalšími událostmi v kosmu. Aktivita jednotlivých orgánů a systémů v organismu se díky těmto vlivům periodicky mění.

Dvěma základními silami, které se ve vesmíru projevují, jsou síla dostředivá, kumulující jang a síla odstředivá, emitující jin. Působení síly jin pozorujeme, když vidíme zářivé sluneční paprsky, to je působení síly jin, která vyvěrá ze středu (v tomto případě ze slunce) ven. Působení síly jang můžeme pozorovat jako přitažlivost zemskou, nebo přitažlivost nějakého jiného kosmického tělesa či centra galaxie, kolem kterého jsou seskupeny v určité struktuře ostatní hvězdy. Stejně tak obě síly jin i jang působí i v lidském těle.

V organismu neustále probíhá střídání energetického jin a hmotného jang. Převládají-li procesy jin, vede to k úbytku jang (narušení struktur, hmoty těla). Jestliže převládají procesy jang, což vyžaduje přísun energií na zajištění syntézy a tvorbu hmoty a její ukládání, zmenšuje se jin (tělo buduje hmotu, ale trpí nedostatkem volné energie).

Tělesný biorytmus je řízen změnami okolí, tj. především změnami světla a teploty. Tyto parametry ovlivňují stav organismu v průběhu dne takto:

-          Od 3:00 hodin do 15:00 hodin dochází k posunu pH organismu na kyselou stranu. Denní doba aktivuje katabolické procesy tj. štěpení složitých látek na látky jednoduché a tím dochází k uvolňování energie, jde o proces způsobující projevení síly jin (emitace energie ven z tělesných buněk).

-          S ubýváním světla a snižováním teploty dochází k zahuštění buněčné protoplazmy a k poklesu nitrobuněčné aktivity. Jde o proces způsobující projevení síly jang. Tedy od 15:00 do 3:00 hodin dochází k posunu pH organismu na zásaditou stranu. Probíhají anabolické procesy, zejména obnova buněk (budování hmoty).

Tyto nitrobuněčné procesy jsou synchronní se střídáním dne a noci. Organismus ke své činnosti od ranního úsvitu do poledne používá svou vlastní energii a energii získanou od slunce. Perioda od poledne do večerního soumraku využívá vlastní energii a energii získanou z potravy. Od večerního soumraku do půlnoci jsou nejvýraznější procesy spojené s ukládáním energie a obnovou organismu.

V souvislostí s tímto mi rezonuje princip podobnosti s informací o „noci Svaroga“, která podle údajů Slovanských véd skončila rokem 2012 a v současné době se nacházíme v období rodícího se úsvitu. Svarog je bůh, který je dle slovanské mytologie pánem galaxie Mléčné dráhy - ve védách zvané Svarga a žije v jejím středu. Během noci Svaroga se vlády chopí temné, parazitické síly a člověka trápí jak tělesně tak duševně. Pravděpodobně je během této periody omezen příliv energie z galaktického centra směrem k Sluneční soustavě. V době Svarogova dne je naopak příliv energie velký a ve sluneční soustavě vládnou světlé, tvůrčí síly.

V této souvislosti se v současnosti hovoří o zvýšeném přílivu energie do sluneční soustavy, kterou je možno pozorovat podle zvýšené aktivity magnetických polí planet i zvýšené sluneční energie, zvýšený výskyt slunečních bouří a silného slunečního větru. Na Zemi se to projevuje zvýšenou seismickou aktivitou a častějšími magnetickými bouřemi. I tento energetický příliv bude mít na lidské tělo podobné účinky, jako má příliv sluneční energie během dne, tj. měli bychom mít více energie i na budování a léčení své tělesné podstaty i na pročišťování procesů energetických a duchovních.

Jak vnímáme působení našeho nejbližšího vesmírného souseda Měsíce.

Měsíc nevyzařuje své vlastní záření, ale odráží směrem k Zemi na jeho povrch dopadlé sluneční paprsky. Měsíc nemá ani své vlastní magnetické pole, pouze se sám koupe v magnetickém poli slunce a na Zemi působí svým pohybem po oběžné dráze kolem Země druhotně vznikajícím elektromagnetismem.

Měsíční vliv pozorujeme především jako gravitační sílu. Působením gravitace Měsíce se zemský povrch deformuje (země je pevná pouze na povrchu, v nitru je plastická), ale hlavně svým gravitačním tahem ovlivňuje zemský vodní obal. Tak dochází na mořských pobřežích k přílivům a odlivům, kdy voda během každých 12 hodin a 25 minut stoupá až do maximální přílivové vlny a potom stejnou dobu klesá, až utvoří minimální odlivovou vlnu. Toto gravitační působení má vliv i na atmosféru a ovlivňuje i meteorologické jevy.

Přílivové a odlivové vlivy měsíce se projevují i na lidském organismu, vždyť jsme tvořeni z 75% vodou. Tento vliv se projevuje hlavně na rozmisťování krve v těle.

Jednou za 24 hodin pociťuje každý orgán dvouhodinovou přílivovou vlnu aktivity, když v něm nejvíce působí krevní puls a po 12 hodinách protikladnou, odlivovou vlnu, kdy je orgán nejméně zásoben krví. Měsíc je správcem dvouhodinových taktů maximální aktivity a pasivity 12 orgánů člověka.

Východní lékařská nauka sestavila tyto „orgánové hodiny“:

Žlučník (jin) 23-1; játra (jang) 1-3; plíce (jang) 3-5; tlusté střevo (jin) 5-7; žaludek (jin) 7-9; slinivka (jang) 9-11; srdce (jang) 11-13; tenké střevo (jin) 13-15; močový měchýř (jin) 15-17; ledviny (jang) 17-19, osrdečník (jang) 19-21; tři ohřívače (jin) 21-23.

Stejnou barvou jsou označeny párové orgány. Při poruše nebo nemoci jednoho orgánu z dvojice nastávají také za nějaký čas problémy s orgánem párovým.

Druhý efekt působení Měsíce na Zemi je elektromagnetický. I když Měsíc nemá vlastní magnetické pole, je k naší Zemi položen tak blízko, že samotná jeho přítomnost a jeho pohyb v magnetickém poli Slunce, které působí na magnetické pole Země, má elektromagnetické účinky na Zemi. V důsledku toho vzniká v krystalických mřížkách, ze kterých se skládají látky zemského povrchu, pružné napětí, které působí spolu s elektrickým a magnetickým polem. Tím vzniká piezoelektrický efekt a magnetostrikce, které nakonec působí na magnetické vlastnosti zemské atmosféry. Změna magnetického pole má vliv na rychlost průběhu biochemických procesů.

Elektromagnetické efekty jsou nejvýraznější v prostředí kapalně krystalickém, nasyceném stopovými prvky. Tím je v lidském organismu právě krev, dále mezibuněčná a nitrobuněčná tekutina. Dochází k tomu, že tam, kde se v daném okamžiku hromadí krev a mezibuněčná tekutina, tam se aktivují elektromagnetické efekty, které vyvolávají biologickou aktivitu enzymů určité části organismu.

Měsíční cyklus oběhu kolem Země a jeho vliv na organismus.

Když je měsíc v novu jsou Měsíc i Slunce v jedné přímce (v konjunkci), měsíc leží mezi Zemí a Sluncem a Slunce osvětluje jeho odvrácenou stranu, proto ho ze Země nevidíme. Gravitační síly Měsíce a Slunce se sčítají a působí jedním směrem. Kapalné prostředí v organismu je přitahováno k hlavě, moře má v té době největší přílivy a odlivy. Očistný proces za novoluní je dvakrát účinnější než kdykoliv jindy. V důsledku spojeného gravitačního působení Měsíce a Slunce je člověk lehčí asi o 20%. Při novoluní je energie zkoncentrovaná uvnitř organismu a těžko vychází ven.

V I. fázi Měsíc začíná dorůstat a svým tvarem připomíná písmeno D. V této fázi se postupně snižuje intenzita přílivů a odlivů až při dosažení první čtvrti dochází k úplnému klidu, neboť tehdy měsíční přílivy jsou synchronní se slunečními odlivy a naopak (Měsíc a Slunce se nacházejí v kvadrantu), gravitační efekt jejich působení je nejmenší. Během I. fáze se zvyšuje působení gravitace Země. Tekutiny klesají z oblasti hlavy dolů, aktivita člověka narůstá (narůstá síla jang). Tělesné tekutiny se rovnoměrně rozdělují v organismu. Fáze trvá 7,4 dne.

V první čtvrti člověk vykazuje maximální aktivitu, hmotnost má největší, kapaliny klesají k nohám, protože působí plně přitažlivost Země. Gravitační působení Měsíce a Slunce se vzájemně vyruší. Dochází zde k obratu od stlačení k rozšiřování, je to stres pro organismus.

Ve II. fázi Měsíc pokračuje v dorůstání a stále více se vzdaluje od Slunce a stále větší část Měsíce je osvětlena. V této fázi začíná vliv Měsíce a Sluce rozdělovat vodní obal Země, je to fáze postupného rozdělení nebo rozšíření (Měsíc a Slunce jdou do opozice). Všechno v organismu jde zevnitř ven, je to fáze vhodná pro očistu organismu (narůstá síla jin). Fáze trvá 7,4 dne.

Za úplňku dochází k největšímu rozdělení vodního obalu Země, ze strany Měsíce přicházejí měsíční přílivy a souběžně ze strany Slunce přicházejí sluneční přílivy, odlivy se pozorují mezi přílivovými vlnami (Měsíc a Slunce jsou v opozici). Organismus se rozšiřuje, všechno jde zevnitř ven, je to nejpříhodnější doba pro očistu organismu. Fyzickou aktivitu je dobré přibrzdit. Tělesné kapaliny jsou neblíže k povrchu těla. Při úplňku je energie vně a snadno se ztrácí, proto nadměrná pohybová aktivita v tomto období může silně narušit energetický rozpočet organismu.

Ve III. fázi, která nastává po úplňku, se Měsíc vrací cestou zpět blíže ke Slunci, couvá a tvoří svým tvarem písmeno C. Osvětlená plocha Měsíce se začíná zmenšovat, rozšíření ustupuje gravitačnímu tahu Země. V člověku se objevuje síla, touží po aktivním pohybu. Je to nejlepší doba pro větší zatížení organismu, lehce se s tím vypořádá (narůstá síla jang). Fáze trvá 7,4 dne.

V poslední čtvrti končí období aktivity, organismu je dobré dopřát klid. Opět je tady kvadratura, přitažlivost zemská je maximální. Dochází zde k obratu od stlačení k rozšíření. Je dobré vyhýbat se stresům.

Ve IV. fázi se Měsíc stále více přibližuje ke Slunci, jeho osvětlená část se zmenšuje, až se opět dostane do novu. V tomto období gravitační síly Měsíce a Slunce se začínají navzájem zesilovat a působí v jednom směru, tok tekutin v organismu směřuje k hlavě. Je to období charakteristické nárůstem pasivity, vznikem otoků, vylučováním hlenů a tekutin z organismu. Je to perioda přirozeného očišťování organismu (narůstá síla jin). Fáze trvá 7,4 dne a končí v novu, čímž se uzavírá jeden měsíční cyklus.

Jakým způsobem Slunce ovlivňuje naše životní rytmy.

Slunce vyzařuje velké množství nabitých částic, které tvoří sluneční plazmu (sluneční vítr). Sluneční plazma následuje silokřivky slunečního magnetického pole. Jeho silokřivky jsou vlivem rotace Slunce tvarovány do podoby tzv. Parkrových spirál jisté formy Archimedových spirál, což má za následek, že obíhající tělesa kolem Slunce procházejí střídavě oblastmi s rozdílnými směry magnetického pole. Sluneční magnetické pole tvoří stejnou spirálu nad svou severní částí jako nad svou jižní části, ale v opačném směru. Tyto dvě magnetické domény jsou od sebe odděleny dvěma vrstvami elektrického proudu, které jsou vymezeny zakřivenou rovinou. Polarita slunečního magnetického pole se mění v periodě 11 let.

Sluneční póly rotují v periodě 35 dnů, sluneční rovník rotuje v periodě 27 dnů. Sluneční vítr je veden po siločárách slunečního magnetického pole, a proto sluneční vítr silně emanuje z polárních regionů slunce. Spirálovitý tvar pole je způsoben odporem točivé síly na pólech k síle magnetického napětí.

Slunce se otočí kolem vlastní osy vzhledem k Zemi za 27 dnů, zatímco Země prochází různými sektory slunečního větru ovlivněného slunečním magnetickým polem během 7,4 dne, a v této periodě se opakují průchody jednou v kladném a podruhé v záporném sektoru tohoto pole. To se projevuje na zemské stratosféře, kde se nachází i ozónová vrstva a způsobuje také změny počasí.

Sluneční vítr ovlivněný slunečním magnetickým polem ovlivňuje zemské magnetické pole a to má vliv na pH vnitřního prostředí organismu, které z toho důvodu kolísá od kyselého po zásadité. Kyselé pH je spojeno s aktivitou organismu, zásadité pH s jeho pasivitou. Organismus člověka je tak po dobu 7,4 dne ve fázi zvýšené kyselosti – aktivity (zvýšený přítok sluneční plasmy) a po dalších 7,4 dnů ve fázi zvýšeného zásaditého pH a to je tísnivá fáze (snížený přítok sluneční plazmy).

Roční biorytmy, jak se projevují na severní polokouli

Ve dnech letního slunovratu je světelný den nejdelší. Na zemský povrch dopadá nejvíce sluneční energie, i když je Země v tu dobu nejvíce vzdálená od Slunce. Jde tady ale o náklon zemské osy, která způsobuje, že severní polokoule je přikloněna ke Slunci a zachycuje největší množství jeho energie.

Ve dnech zimního slunovratu, když je Země nejblíže ke Slunci, je severní polokoule nakloněna směrem od Slunce a zachycuje minimální množství jeho energie a dny jsou nejkratší.

Ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti jsou den a noc stejně dlouhé. Množství sluneční energie je ve středních hodnotách, což je optimální pro živé organismy a příhodné pro rozmnožování.

Během roku se také mění z důvodu změn slunečního záření vlhkost, ionizace vzduchu, parciální tlak kyslíku atd.

K největší ionizaci vzduchu dochází od srpna do října, k nejmenší od února do března. To se odráží v aktivitě tělesných orgánů. Plíce pracují aktivně tehdy, když je v atmosféře hodně iontů, proto jsou nejaktivnější na podzim. Hodnota parciálního tlaku kyslíku je nejvyšší v zimě, v lednu. Nejaktivnější v zimním období jsou ledviny.

Biologický rok se liší od roku kalendářního. Biologický rok a jeho sezóny, to jsou změny, které u člověka probíhají bez ohledu na kalendář. Biologická zima začíná v polovině listopadu, jaro v polovině února, léto na začátku června a podzim v polovině srpna. Právě při přechodu biologické zimy v biologické jaro se objevuje chřipková epidemie a na podzim totéž. Přidruží-li se v této době zeslabení organismu či konflikt či silný stres, organismus lehčeji podlehne nemoci. Od nepaměti lidé do těchto období zařazovali půsty, prováděli očistné kůry a pili krev čistící čaje.

Gravitační síla Slunce, Země a Měsíce působí na těžiště lidského organismu v jednotlivých ročních obdobích různým směrem. V létě gravitační energie vytahuje těžiště těla nahoru (jih) a aktivuje srdce a tenké střevo, v zimě tlačí těžiště dolů (sever) a aktivuje ledviny a močový měchýř, na jaře táhne těžiště napravo (východ) a aktivuje játra a žlučník, na podzim táhne těžiště nalevo (západ) a aktivuje plíce a tlusté střevo. V mezidobích tj. po 72 dnech od začátku nejvyšší aktivity hlavního orgánu, jsou po dobu 18 dnů maximální měrou aktivní vedlejší orgány – slinivka břišní, slezina a žaludek.

Jak na nás působí galaktický střed Mléčné dráhy

Magnetické pole podobné magnetickému poli Slunce má jistě také galaktický střed a jeho působení bude na Zemi mnohem dlouhodobější, než je působení slunečního magnetismu. Také galaktický vítr jak se dá očekávat, bude emitovat z centra Mléčné dráhy v podobných zmagnetizovaných formacích jako je tomu u slunečního větru. A tak jako sluneční magnetismus působí svou kladnou a zápornou polaritou na Zemi a způsobuje po jednu periodu 7,4 dne zvýšení toku sluneční energie směrem na Zemi a poté stejně dlouhou periodu úbytku přítoku sluneční energie na Zemi, tak bude působit ve vlnách i tok energie z galaktického středu. Délka period bude závislá na délce galaktického dne, tj. jak rychle se vůči sluneční soustavě otočí galaktické jádro. Čím hmotnější těleso tím relativně pomalejší otáčky vůči Zemi. U galaktického jádra se dají předpokládat mnohonásobně delší periody vlivu střídání polarity galaktického větru vedeného galaktickým magnetickým polem. Budou se počítat ne na dny, ne na roky, ne na staletí, ale na tisíciletí.

Sluneční soustava obíhá kolem galaktického jádra přibližně ve vzdálenosti 30 000 světelných let od jádra rychlostí přibližně 250 km·s−1. Sluneční soustava oběhne střed Galaxie ve vzdálenosti 25 000 až 28 000 světelných let jednou za 226 miliónů let, průměrnou oběžnou rychlostí asi 217 km·s−1. Jeden její oběh okolo středu Galaxie se nazývá galaktický rok. V průběhu své existence oběhla Sluneční soustava střed Galaxie asi dvacetkrát až jedenadvacetkrát. V současné době se pohybuje celkovou rychlostí přibližně 230 km·s−1 směrem k souhvězdí Labutě.

Samotné galaktické jádro je tvořeno obřím hmotným objektem Sagittarius A*, které leží přímo v těžišti galaxie, o kterémž se vědci domnívají, že je obří černou dírou. V jeho blízkosti se nachází tisíce hvězd, většina z nich jsou rudé hvězdy hlavní posloupnosti. Galaktické jádro je taktéž bohaté na masivní hvězdy (tzv. veleobry). Byla zde také objevena více než stovka Wolf-Rayetových hvězd (velmi masivní hvězdy, které intenzivně odhazují hmotu do okolního vesmíru) a hvězdy spektrální třídy O a B (to jsou nejteplejší hvězdy). Výskyt „mladých“ hvězd, byl pro některé odborníky překvapením, neboť se domnívali, že slapové síly vyvolané blízkou černou dírou by měly takovému zformování zabránit. Ještě pozoruhodnější jsou hvězdy, které se nacházejí na velice blízkých oběžných drahách okolo Sagittaria A*.

Podle mého názoru Sagittarius A* není černou dírou, ale jde o hvězdný objekt, který tvoří jádro galaxie a je zdrojem emise těch mohutných sil, které drží celou galaxii pohromadě tj. mohutných sil jang a jin. Takovýto superhmotný energetický zdroj je jádrem každé galaxie a svou energií udržuje hvězdy celé galaxie v jím určené formaci.

Přesná poloha jádra nebyla dlouho známá, neboť právě v tom směru leží hustá molekulární oblaka, která všechno světlo přicházející směrem od jádra oslabuje až o 30 magnitud. Přes tato mračna k nám tak projde jen jedna biliontina emitovaného světla.

Na základě současných poznatků, které věda o centru naší galaxie dosud zjistila, se předpokládá, že vzhled naší galaxie odpovídá spirální galaxii s příčkou, která probíhá centrem galaxie. Avšak stará zobrazení, která evokují obraz naší galaxie, zobrazují její střed jako křížící se dvě příčky a tvořící kříž a nebo se hovoří o čtyřhlavém prvotním stvořeném božstvu.

„Род родил Сварога небесного и вдохнул в него свой могучий

дух. Дал четыре ему головы, чтоб он - мир осматривал во все сто-

роны, чтоб ничто от него не укрылось, чтобы все замечал в поднебе-

сной он.“

překlad:

„Rod zrodil Svaroga nebeského a vdechnul v něj svůj mohutný

duch. Dal čtyři jemu hlavy, aby on – svět přehlédl ze všech stran,

aby se před ním nic neukrylo, aby vše viděl v podnebesích on.“

(Písně ptáka Gamajun)

V současné době byly detekovány dvě sférické bubliny vysoce energetické emise nad severní a jižní stranou centra Mléčné dráhy. Diametr těchto bublin je kolem 25 000 světelných let, míří směrem k souhvězdí Jeřába a k souhvězdí Panny. Jedná se o zmagnetizovaný proud vycházející z hvězdných formací v centrální části Mléčné dráhy. 5. ledna 2015, reportovala NASA o pozorování X-flare záření 400 krát jasnějším než obvykle, vycházejícího z oblasti Sagittaria A*. Takže z uvedeného se jeví, že celá naše galaxie zažívá příliv energie a i my na Zemi budeme tímto energetickým přílivem ovlivněni.

Díky všem těmto energiím, které probíhají v kosmu, se nám na Zemi mění v intervalech životní podmínky a lidské rody v koloběhu života mohou zažívat stále nové životní výzvy a díky řešení nových problémů se také vyvíjet. Nejtěžší období jsou vždy ta, která probíhají v období noci Svaroga, v té době lidé nejvíce trpí, ale zároveň se mohou nejlépe proškolit, jak se říká „všechno zlé je pro něco dobré“. Je ovšem nadějné, že doba noci Svaroga v roce 2012 skončila a my vstupujeme do nového úsvitu dějin s vyhlídkou na lepší časy. Kéž je tomu tak.

infomace o biorytmech čerpány z knihy MUDr. Vilmy Partykové "Urinoterapie a nemoci" a G,Malachova "Urinoterapie"