metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

29Lis/104

Pelasgové

Kdo byli starověcí Pelasgové? Jak žili, jaký byl jejich jazyk, jaká byla jejich kultura? Na úvod uvedu jejich mýtus o stvoření světa. Pelasgický mýtus o stvoření je jedním ze starověkých náboženských příběhů o původu světa. Je to matriarchální, monoteistický systém, ve kterém bohyně vládne lidem a existuje před všemi ostatními bohy. Bohyně je matkou všech věcí, oplodněná ne nějakým mužským protějškem, ale symbolickým semenem ve formě větru. Tady je ve zkratce celý příběh.

Eurynomé se zrodila z Chaosu na počátku věků.  První problém, se kterým se setkala bylo to, že nic neexistovalo pro ni uvnitř ani vně. Tato první bohyně oddělila vody Chaosu od sebe vzduchem a žila mezi vodami. Když tančila mezi vodami směrem k jihu, ucítila Severní vítr na svých zádech a rozeznala ho jako novou oddělenou entitu. Eurynomé chytila Severní vítr a hnětla ho ve svých rukou a vytvořila třetí novou věc hada Ophiona (určitě se uměl pěkně ovíjet). Severní vítr spojený s Ophionem se obtočil kolem tančící Eurynome a z jejich spojení byly stvořeny její děti. Z Eurynome se stala holubice. V této podobě mezi vodami snesla vejce. Přinutila hada Ophiona, aby se obtočil sedmi závity kolem jejího vejce dokud nepuklo na dvě půlky. Všechny věci se zrodily z tohoto vejce a ty zahrnovaly slunce, měsíc a planety a zemi s její zvířenou i rostlinstvem. Ophion a Eurynome se usídlili a žili spolu v míru na Olympu dokud Ophion nezačal vyžadovat uznání za to, že on stvořil všechny věci, a nezačal tím obtěžovat Eurynomé. Ta mu projevila uznání tím, že ho kopla do hlavy tak, že mu vykopla všechny zuby a svrhla ho do vězení v jeskyních pod zemí. Eurynome pak rozdělila vládu nad světem několika manželským párům z rodu Titánů. Slunce dala Thei a Hyperionu, Měsíci vládla Phoebe a Atlas, Merkuru Metis a Koeus, Venuši Tethys a Okeanus a Marsu Dione a Krius. Themis a Eurymedon vládli Jupiteru a Saturnu vládla Rhea a Kronus. Na Zemi Eurynome stvořila Pelasga, prvního z Pelasgů  z půdy Arkádie. Pod vládou Pelasga se lidé naučili zhotovovat si úkryty, živit se obilím a vyrábět si oblečení z kůží prasat.  Tento druh oděvů lidé stále nosili v Euboi a Phokisu ještě v dobách, kdy žil spisovatel Pausanius. Krásný to a výstižný příběh o stvoření a že „bůh je zřejmě žena…“  věděli Pelasgové moc dobře již od počátku své existence.

V článku Etruskové – jejich původ jsem naznačila, že Pelasgové byli obyvatelé žijící na území dnešního Řecka, Kréty a západní části Malé Asie v době před ovládnutím tohoto území řeckým obyvatelstvem. Důkazem, že toto předřecké obyvatelstvo není z větší části totožné s pozdějším obyvatelstvem spojovaným s Antickým Řeckem ani s dnešním řeckým obyvatelstvem je kromě jiného i to, že pelasgické obyvatelstvo hovořilo jiným, než řeckým jazykem používaným po roce 800 př.n.l. Pelasgové hovořili tzv. barbarským jazykem a v textech starověkých řeckých autorů o této skutečnosti nalezneme dostatečné množství důkazů. Skutečnost, že Pelasgické obyvatelstvo mělo jinou kulturu než později příchozí Řekové je známá také archeologům, jejich hmotná kultura se dá snadno odlišit od kultury řecké. Pelasgická kultura je označována jako kultura Neolitická, zemědělská, je spojována později i s kulturou Mykénskou a se stavbami typu kyklopského zdiva. Archeologové rozeznávají Pelasgické obydlí, nástroje i keramiku. Pelasgové byli lidé živící se zemědělstvím, jejich nástroje byly sekyrky a nože snadno odlišitelné od nástrojů (zbraní) pozdějších Řeků (Dórů), kterými byly dýky a oštěpy. Historici se svorně přiklánějí k tvrzení, že nájezdem Dórů došlo ke kolapsu Mykénské civilizace a k následné době temna trvající 400 let. Je pravdou, že počátkem 12.stol.př.n.l. došlo k dlouhotrvající a vyčerpávající krizi civilizací doby bronzové v oblasti Egeidy, která byla ukončena podle pověstí legendární bratrovražednou 10letou bitvou o Tróju. Trója byla nakonec dobyta lstí a poté vypálena a obyvatelstvo vyvražděno, zachránil se jen nevelký počet obyvatel, kteří z toho místa hrůzy uprchli v lodích na různé strany (pásmo gazy – Filištínští, Itálie – Etruskové, Sicílie a možná i jinam). Špatný osud čekal i vítěze proslulé bitvy, většina z nich se buďto domů vůbec nevrátila, nebo byla po návratu zavražděna. Tak došlo k likvidaci tehdejší vládnoucí třídy. Oslabené a rozvrácené státy pak mohly být snadnou kořistí i méně vyspělých nájezdníků. Poté nastává doba temna až do 8. stol.př.n.l., kdy na scénu nastupují Řekové se svou antickou kulturou postavenou na mohutných Pelasgických základech.

Co se týká života Pelasgů v době Neolitické zde toho archeologové mnoho nenašli. Vypadá to, že zpočátku žili Pelasgové pouze ve vesnicích bez hrazených měst a vyvýšených citadel. Znamená to, že se neměli proti komu bránit, žili nejspíš ve svornosti a míru po dobu celých 6 tisíciletí? Ó, jak jim závidím, jak byli šťastni… Historikové zaznamenali změnu v životě pelasgické společnosti až v době kolem roku 3.000 př.n.l., na počátku doby bronzové. Tady se začínají budovat města a hradiště, rozvíjí se obchod a život se začíná komplikovat. Doba Mykénská se datuje do období 16.-12. stol.př.n.l. Tehdy se stavějí nejmohutnější kamenné hrady budované stylem tzv. kyklopského zdiva, chránící vyvýšený okrsek zastavěný kamennými budovami ve stejném stylu. Např. Mykénský palác má mohutné hradby široké 7,5 – 17m, vysoké 12,5m, dlouhé přes 1km, ve své době musely být schopné odolávat mohutné síle a i přesto byly zničeny. Tyto mohutné hradby byly stavěny jako obrana i na straně Maloasijské (Trója). Herodotos tvrdil, že Atéňané i jiní Ionové byli původní Pelasgové, také Achájové a Aiolové měli společné kořeny s Iony a tedy i s Pelasgy. Pelasgové v době Mykénské používají písmo Lineární B (a předtím s největší pravděpodobností i Lineární A, které je starší a o něco hůře čitelné, ale má stejný charakter), ve kterém byly sepsány soupisy odváděného zboží jako daň vrchnosti, vysvětlované možná také jako společné zásoby pro doby zlé. Žádné literární dílo z těchto časů se nám v tomto písmu nezachovalo, proto je docela obtížné toto slabičné písmo, které obsahuje kolem 200 znaků, správně rozluštit.

Koncem doby bronzové se území Řecka vylidňuje, zůstává malé množství původního obyvatelstva, které se snaží bránit nájezdníkům, ale časem dochází na některých místech k míšení s příchozími. Poté se mísí i jazyk a vzniká starověká řečtina, jako kompilát původního pelasgického jazyka a jazyka nově příchozích, pravděpodobně Dórů. Na některých místech však starý „barbarský jazyk“ zůstává a my jsme překvapeni, že v oblasti, kde by historici hledali pouze řečtinu, nacházíme jazyk, který je pro luštitele starých řeckých textů naprosto neznámý. Jde o náhrobní stélu z ostrova Lemnos, která nebyla zatím oficiálně přeložena. Stéla je datována do 6. stol.př.n.l., tzn. do doby, kdy už v Řecku vládla řečtina a písmo, kterým je stéla napsaná je velice podobné písmu etruskému. Co dělá etruský nápis na řeckém ostrově na kamenné desce náhrobku? Nejedná se však o dovoz z Etrurie, nápis je zcela jistě vytvořen místním obyvatelstvem hovořícím starým Pelasgickým dialektem. Tento typ písma, tato abeceda, která je odlišná od souboru znaků Lineáru B i A, protože jde o písmo hláskové, bylo rozšířeno na velkém území od Lýdie v Malé Asii přes řecké ostrovy, (přeskakujeme Řecko, kde byla díky odlišné řeči - řečtině implementována abeceda jiná, řecká) dále Itálii, také tzv. runy nalezené ve střední, západní a severní Evropě jsou tomuto písmu velice podobné. Podle jistých indicií mě napadá, že by toto písmo mohlo být i starší či souběžné s Lineárem A a B. Lineáry A a B mohly sloužit jen pro zkratkovité úřední zápisy a písmo, které se objevilo až s koncem doby bronzové v kameni mohlo být původní lidové písmo (bukvy-podle bukových větviček, kterými se původně znázorňovaly jednotlivá písmena), které se již dlouho používalo mezi prostým lidem.

Ještě jedna lingvistická zajímavost. Zeměpisný název Lari(s)sa, který se objevuje v Iliadě 2, 841, byl nalezen na několika různých místech v Thessalii, Attice, Argolidě, Elise, v Troadě, Aiolii i Lydii. Tato místa jsou vždy spojovaná nějakým způsobem s Pelasgy, převážně jde o místa, která byla Pelasgy v minulosti osídlena a jsou to místa, na kterých byly nalezeny zbytky starověkých pevností. Jméno Larissa vykazuje příbuznost s etruskými slovy laro, laran, laroi, laroal, laroiašče, které mají význam schránka, ochránce, ochrana, ochraňovat (viz překlady etruských textů na těchto stránkách, v češtině zůstal výraz larva) a také vykazuje spojení s oblastí Lýdie, kde je používání zdvojených souhlásek jevem naprosto obvyklým, ale nezvyklým u Etrusků. Význam jména Larissa je tedy „ochranné místo“, nebo „chráněné místo“ kam se lidé uchylovali v dobách zlých, a ta místa tomu také odpovídají (viz Larisa u Argosu).

Pelasgové jsou podle mého názoru nejen původním obyvatelstvem Egeidy, ale Evropy vůbec a podle jazykového rozšíření i velké části Asie. Slovo Pelasgové je jistě již pořečtěné, protože ho používali starověcí řečtí autoři. Podle jazykové skupiny, ke které Pelasgové patří by se měli správně nazývat Pelasžové (protože g se v jejich jazyce nevyskytuje neboť používají měkčí hlásky ž) nebo Polesžové, protože samohlásky jsou velice často variabilní a protože to byli zemědělci.

Komentáře (4) Trackbacky (1)
  1. Dobrý den , také je slovo larové – ochranní domácí bůžkové a to je nejspíše také slovo etruské , převzaté Římany .
    Jinak si myslím ,že peleseti jsou asi potomci pelasžů (pelasgů) a z toho přechýlením filištýni .
    Dnešní Palestinci , kromě místa pobytu , s nimi pochopitelně nemají téměř nic společného , snad jen , že toto etnikum bylo mnohokrát vstřebáno jinými nájezdnými etniky a „poněkud“ snad v nich dodnes obsaženo .

    • Dobrý den, děkuji za komentář, s těmi Pelesety – filištíny to máte zřejmě pravdu, taky jsem našla, že se jim prý říkalo i Pulesati a z toho už je jasné, že osévali pole.
      Ano, lárové to je první slovo, které mě napadlo když jsem začala překládat etruské slova typu laro, laroi.
      Máte zajímavé stránky, chystám se, že si je přečtu až budu mít chvíli.

      • Dobrý den , spíš taková kuriozita , určitému druhu přikrývky se říkalo obchodním názvem larisa , tak si myslím , že bylo vybráno asi právě z toho důvodu , že přikrývka poskytuje také svým způsobem ochranu , sice spíš před chladem , ale vytváří tak rovněž chráněné místo i když ne vy smyslu opevněného místa Larisa .
        Na shledanou

        • Existuje také ruské ženské jméno Larisa – tedy jistě ve smyslu ochránkyně. Pokud někdo vybral pro přikrývku název larisa musel znát i význam tohoto slova.
          Mějte se pěkně


Leave a comment