metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

Dějiny

Řecký básník Hésiodos představuje existenci lidstva na Zemi v cyklu čtyř období Zlatého, Stříbrného, Bronzového a Železného věku. Počínaje věkem Stříbrným se lidé na Zemi začali svářit a vést mezi sebou strašné války. Jen ve Zlatém věku žili svorně, na Zemi bylo věčné jaro a mír a lidé žili spokojený dlouhý život. Podle Hésioda v současnosti žijeme ve věku Železném a kvalita života je v něm na nejnižší možné úrovni jak z hlediska materiálního tak duchovního. Historie nám předkládá dějiny lidstva jako neustálé válčení jednoho národa proti jinému, občanské války, dobyvačné války. Jakoby někdo schválně nechtěl umožnit lidem žít kvalitní život v klidu a míru, ale jakoby chtěl, aby je neustále někdo verboval a manipuloval do nových a nových šarvátek, která působí lidem utrpení fyzické i duševní a ti ztrácejí díky tomu spoustu energie. Způsobuje to možná onen Železný věk sám, neboť v něm Země prochází jistým kosmickým prostorem s jistým neblahým vlivem na hmotný i duchovní svět na Zemi a možná i v celé sluneční soustavě. Jeví se to jako by v této oblasti působil nějaký kosmický parazit, který vysává energii člověka a skrze člověka i veškerý život na Zemi. Člověk potřebuje rychlou a účinnou léčbu, posilnění vlastní imunity, aby zesílil a aby se dokázal ze spárů onoho parazita uvolnit a vyčistit od něho i onen kosmický prostor.

Jak se život na Zemi v současnosti vyvíjí? V roce 2008 začala světová ekonomická krize, která stále ještě neřekla své poslední slovo. Média ji nazvala finanční krizí, protože se projevila jako nedostatek finančních prostředků na trhu. Tento nedostatek způsobil velký otřes světové ekonomice, která zaznamenala závažný pokles. Začalo to bublinou na trhu s nemovitostmi v USA, která postihla jak banky, tak lidi, kteří si na tyto nemovitosti vzali hypotéky. Pak se problémy přenesly do dalších odvětví ekonomiky a z USA na ostatní státy světa, protože ekonomika je provázána, globální. Jeden problém působí jako rozbuška pro sérii dalších. Mnozí lidé, firmy i celé státy se dostali do dluhové pasti. Díky své tíživé finanční situaci si nemohou dovolit nakupovat nové zboží, musí omezovat svou spotřebu, která je v podobě poptávky v současnosti motorem světové ekonomiky. To následně vede k tomu, že se podle zákona vztahu poptávky a nabídky snižuje i nabídka. To vede k omezování výroby, propouštění lidí z práce a to vše spěje k dalšímu snižování objemu finančních prostředků mezi lidmi a k dalšímu snižování spotřeby výrobků i služeb. Současné fungování ekonomiky je postaveno na neustálém růstu jejího objemu. Pokud přestane ekonomika růst, nemůže docházet ke splácení úroků a krachují banky, firmy, lidé… a nastávají velké problémy.

Tak zvané vyspělé státy, které se pyšnily nejlepší životní úrovní, se za posledních 100 let velice zadlužily, jsou neschopny půjčky splácet a každým rokem se zadlužují více a více. Zároveň s objemem půjček roste objem úroků, které musí státy splácet věřitelům. Největší příjmová položka států jsou daně, které platí podniky a obyvatelstvo. Pokud stát bude chtít splatit půjčky, bude muset začít šetřit své výdaje a zvednout daně. Lidé v takové situaci dokážou pochopit, že sociální podpory poskytované státem musí být omezeny, ale čekají, že budou realizovány i úspory výdajů poskytovaných na chod státu, že vládní činitelé nebudou stát okrádat a těžit ze svého výjimečného postavení. Světová ekonomika běží docela blízko okraje propasti a přitahuje ji to k jejímu okraji stále blíž. Něco je v tomto současném společenském systému špatně a mnozí se snaží to něco pojmenovat, hledají co to je a jak situaci změnit.

Lze tušit, že se ekonomika a s ní celá společnost do dluhové pasti dostala díky určitým podmínkám, které byly ve společnosti v průběhu  staletí nastavovány. Současná struktura společnosti a nastavení jejího fungování je zodpovědná za současnou krizi, jedná se tedy spíše o krizi společenskou než finanční. Člověk se nachází v situaci, kdy lidem na Zemi vládne hrstka mocných pánů, které veřejnost ani dost možná nezná. Ti tahají za nitky politiků, kteří dovednou manipulací nastavují životní podmínky ve společnosti tak, aby jim a jejich sponzorům přinášely největší zisky a zbytek společnosti maximálně vyždímali. Vládnoucí politikové jsou dnes výbornými řečníky a herci, ale chybí mezi nimi lidé skutečně vědoucí, lidé, kteří dokáží dohlédnout dále než na konec svého volebního období, kteří nemyslí při schvalování podstatných zákonů v tu chvíli jen na sebe a nevidí jen účinky důležité pro jejich vlastní kapsu. A pokud se politik s jasnou vizí přece jen v politice objeví, bývá většinou zostuzován a pomlouván, v nejhorších případech i násilně odstraněn a aby v politice vydržel, musí to být vskutku výjimečně silná osobnost. Je takových politiků málo, ale věřme tomu, že časy se mění a možná se brzy ručička na vahách přehoupne na druhou stranu. Jen doufejme, že při té změně nebude zapotřebí lidským duším prožít příliš mnoho utrpení. Věřme, že se všem brzy rozšíří vědomí a oni prohlédnou.

Prostý člověk žijící v současnosti v civilizované části světa se dostal do situace, kdy sice musí většinu dne pracovat, aby sebe a svou rodinu uživil, ale protože se dostal na jakousi slušnou materiální úroveň života, nestěžuje si zase tolik a o politiku se moc nestará, dá se říci, že zpohodlněl, otupěl a stal se důvěřivým, to vše pokud práci má. Cítí mlhavě jakousi lehkou státní manipulaci, vadí mu byrokracie, ale bere to jako nutnou daň pro své klidné a ničím nerušené večerní posezení u televizní obrazovky. Navíc léty získal pocit, že nemůže nic ovlivnit, krásně ho ukolébali u té TV... A ani volba určitého politického seskupení mu k tomu nepomůže, protože jsou všichni politikové v podstatě stejní jen jinak barevní. Lidé se stáhli z bezvýchodnosti i z lenosti a z obavy o dobré bydlo do ústraní a omezují se pouze na kritiku vlády a jednotlivých politiků. Tato kritika ovšem není nijak konstruktivní, protože se většinou nedostane dál než ke zdem pivnic či domovů, uvnitř kterých se rodí.

Hrstce lidí se tak dostává téměř nekontrolovatelná moc, neboť většina lidí se vzdává kontroly a zodpovědnosti za svůj život. A to nejen v oblasti ekonomické, ale i v oblasti zdraví, zábavy a výchovy dětí. Většina byla do této pasivní role v průběhu času šikovně vmanipulována různými marketingovými tahy, sliby a výhodami, kterým díky své nevědomosti, důvěřivosti, lenosti, strachu a pocitu slabosti slepě podlehla. V současnosti je většina lidí vesměs neangažovaná a umožňuje tak i nekalé vládní praktiky mnohdy zaobalené do na první pohled krásných a lákavých balíčků. Ve společnosti se v takovém prostředí daří přehnané chamtivosti a protekcionářství a z toho plynoucí umělé manipulaci trhem a manipulaci s lidmi a omezování jejich svobody. Navíc se jako léčba krize vyvolává další umělé zasahování vlády do tržního systému, což vede k dalšímu omezování svobody člověka, k dalšímu zvýšení protekcionalismu a monopolizaci ekonomiky a vykořisťování neprivilegovaného většinového zbytku lidstva.

Zdá se, že k léčbě současné vleklé krize je nutno přistoupit jedině změnou dnešních zvyklostí, změnou současné reality a změnou vnímání hodnot. Je třeba s lidmi otřást, probudit je z letargie, ukázat jim jasně co se děje. Ukázat jim, že jejich drobné výhody, které získávají tím, že tiše podporují současný stav, který staví na manipulaci a podvodech, jsou krátkodobé, ničící přírodu, vztahy mezi lidmi a do budoucna připravují velké přírodní katastrofy. Manipulace s lidmi i fakty, opěvování moci, boje o energetické a surovinové zdroje, zastrašování to jsou současné nejčastější praktiky mocných světových vládců. Těmito způsoby se dnes posiluje ekonomická nadvláda a moc. Jde o lstivou, manipulující a  necitlivou sílu, která těží z dobroty, důvěřivosti a nevědomosti většiny. Zneužívá ve svůj prospěch jakékoliv původně krásné a kreativní ideje, které překrucuje, využívá lidského strachu o život svůj a svých blízkých a ustanovuje zákony, které omezují lidskou svobodu, kreativitu a volné šíření vědomostí.

Změna, která musí být provedena pro změnu tohoto destruktivního scénáře, je ta, kterou musí provést každý individuálně v oblasti svého vlastního vědomí a vlastního pole působnosti. Od masovými médii a veškerým marketingem zmanipulovaného vědomí plného strachu o přežití je nutno přejít k vědomí svobodně myslícímu, schopného tvůrčích představ a používajícího vlastní vůli zaměřenou k světové tvůrčí jednotě a harmonii mezi veškerým životem. To je bez vykořisťování člověka člověkem, bez okrádání tvořících všemi druhy lenochů a spekulantů, ale s podporou tvůrčího nadšení v míru, s citem a ve zdraví. Nejde mi o vyvolání boje mezi duševně a manuálně pracujícími, ne, tyto společenské vrstvy jsou obě potenciálně tvůrčí, jde mi o eliminaci těch, kteří parazitují na úsilí jak duševním tak fyzickém, mohou se objevovat v jakékoliv společenské vrstvě, ale ti hlavní manipulátoři jsou mezi těmi lidmi, kteří nahromadili největší hmotný majetek.

Žijeme na Zemi, malé planetě v obrovském vesmíru, snažíme se tady o své přežití a přežití svého potomstva. Má to všechno nějaký smysl nebo je to jen tak? A pokud to má smysl tak jaký? Kam to směřuje, co je jeho účelem? Máme se něco naučit? Zdá se, že v tom je určitý smysl. Pokud ano, pak kdo jsou naši učitelé? Jsou to zřejmě všichni kolem nás a i my jsme učitelé pro druhé. Někteří učitelé jsou mírní, jiní krutí a nelítostní. Učíme se u obou typů, oba nás mohou mnohému naučit. Kdo hodnotí, jak jsme v lekcích uspěli? Hodnotíme to my sami tím, že jsme s životem spokojeni nebo nespokojeni? A pokud jsme nakonec spokojeni či nespokojeni s tím jak jsme žili, jak to pak řešíme? Je konec a nezbude nic než prázdno? To je divné, k čemu by pak ty lekce byly? Co by se změnilo, čím bychom přispěli sobě a vesmíru? Pokud připustíme, že je pravdivá myšlenka, že na světě nejsme jen jednou, že se naše duše vrací, začíná to dávat smysl. Pokud se pokaždé rodíme v jiném těle, v jinou roční dobu, v jiné části světa, jsou naše zážitky pokaždé jiné a lekce jsou zajisté ze širšího pohledu zajímavé a mnohému nás mohou naučit. Vracíme se tedy zpět do hmotného světa pokračovat v učebních lekcích. A co se po nás chce? Co se máme naučit? Nebo máme plnou svobodu a záleží to jen na nás samotných? To že se vracíme a to komu se narodíme je také naše vlastní volba? Pokud je to tak, je tedy plně na nás samotných, kterým směrem se vydáme a co si přejeme prožít.

V každém případě, se pokaždé snažíme prožít příjemný život, to je základní předpoklad toho proč se na světě objevujeme. Každý chceme žít příjemně a v dostatku. Jak toho ovšem dosáhnout? Je to vůbec možné? Zatím to tak prý podle historie nebylo. Jedni žili v přepychu a jiní v nouzi. Jedni jako tyrani, jiní jako oběti. Toto uspořádání vedlo k válkám, nenávisti a k ničení života. Bylo tomu vždycky tak, nebo opravdu existovalo tzv. Zlaté období lidstva? Jak zajistit na Zemi všem lidem prostor, který jim přinese poučení, obživu i zábavu? Potřebuje lidstvo nějaké vedení nebo je schopno si to vše zajistit samo? Je to spousta otázek, na které bychom měli najít odpověď.

Svět někoho fascinuje, někoho děsí, někdo ho maximálně využívá pro svůj prospěch, někdo se krčí v koutku a bojí se, aby nepřišel o to, co celý život pracně budoval, někdo jde po celý čas v klidu ať se děje co se děje a chová se svobodně. Každý má za sebou nějaké lekce, zkušenosti a vidí ho z různých úhlů. V současné době jsme atakováni spoustou různých informací o životě na Zemi i dějích ve vesmíru, o současných stavech a minulém i budoucím vývoji světa. Jeho různorodé projevy, jeho barvitost a nepředstavitelná nekonečnost, to samotné je až neuvěřitelná skutečnost. Když si ještě představíme, že člověk reálně vnímá jen jeho malinkou část, a jak vypadá zbytek, si může pouze představovat, a taky je možné, že jeho nejbláznivější představy by mohly být hravě skutečností překonány, je to úžasné.

Jak se vlastně stalo, že tu máme svět, celý vesmír, Zemi a život na ní? Jaký je světa řád a jeho zákonitosti? Kdo dohlédne na samotný počátek všehomíra, aby ho ostatním popsal? Odpovědí na tyto otázky je mnoho. Různá náboženství, vědci, i prostí lidé mají svá vysvětlení. A každý to vysvětluje jinak, po svém, na základě svých poznatků a své víry. A kdo z nich má tedy pravdu? A kdo a kdy nakonec rozsoudí, jak se to doopravdy stalo?

Člověk by řekl, že nejlepší podmínky k výzkumu světa mají v současné době vědci. Zdá se, že mají dostatek času a technického a teoretického zázemí, aby odpovědi na tyto otázky našli. Kromě toho, že mají čas na studium veškeré literatury, která se k těmto otázkám váže, mají dnešní vědci ve vesmíru umístěné obrovské dalekohledy, které dokáží dohlédnout do širých vesmírných dálav a podle představ vědců by měly být schopny dohlédnout až k počátku světa. Takže to jsou dnešní vědci, kdo objevil pravdu? ... Možná, snad časem to budou oni, kdo pozná pravdu. Zatím se jim to moc nedaří, na začátek vzniku světa ještě dohlédnout nedokážou. Že by se dívali špatným směrem? Anebo mají špatnou představu a hledají něco, co nebylo? A nebo už to vědí a nechtějí nám to říct? … Všechno je možné.

I když s výzkumem, jak se nám to jeví, zatím ani zdaleka nejsou u konce, mají již samozřejmě na vznik světa svůj oficiální názor. Ale protože ještě na počátek nedohlédli, chtě nechtě jejich příběh řadím do dlouhé řady k ostatním příběhům, kde bude čekat na konečné posouzení. Co tedy říkají o vzniku světa naši oficiální vědci počátků 21. století, kteří využívají nejlepší dalekohledy a denně mohou pozorovat události v naší galaxii a okolním vesmíru? Tito vědci vysvětlují počátek všehomíra příběhem, který nazývají „velký třesk“. V tomto příběhu se počátek světa udá v jediném kraťounkém okamžiku z ničeho. Najednou, v jediném okamžiku a z jediného bodu vzniká z čista jasna všechna hmota ve vesmíru. Obrovskou rychlostí se přitom hmota rozlétá do všech možných směrů jako při výbuchu mohutné bomby. Nastává obrovský chaos, který se postupně a náhodně mění v náš současný svět. Tento příběh podle mě postrádá soulad a vnitřní krásu, je příliš násilný a duchaprázdný a pro mě naprosto nepředstavitelný. A pro to všechno a ještě mnoho dalšího podle mě nemůže být ani pravdivý.

A jaké další příběhy o vzniku světa je možné na světě objevit? Strážci vědění mnoha národů světa opatrují mnoho zajímavých příběhů, které vyprávějí o počátku světa a o tom jak vznikla Země a život na ní. Mnoho různých lidí se podílelo na jejich nalezení, zapsání a přeložení do moderních jazyků, aby je přiblížili dnešním lidem. V každém národě si o počátku světa vyprávějí trochu jiný příběh, takže je jich opravdu mnoho a různé kvality. Ale jsou si zároveň i ve své podstatě něčím podobné. Dá se mezi nimi vystopovat jedno základní společné téma. Tím je samozrození původního božského stvořitele, ze kterého se poté z jeho vlastní vůle rodí další božstva, která začínají tvořit hmotný svět.

Protože si jsou ty staré příběhy tak podobné, vypadá to, že vědomosti o vzniku světa byly v dávné minulosti všeobecně rozšířené a známé mnoha národům světa. Zdá se, že postupem času se částečně pozapomínaly nebo se přestalo rozumět některým jejich částem a jejich poselství se znejasnilo. K tomu mohlo dojít po nějaké vážné změně životních podmínek lidstva následující po jisté ničivé světové události, po které došlo k závažné změně reality. Proto se lidé museli soustředit na pochopení současné nové životní situace a v prvé řadě zajistit své přežití. Tehdy se porozumění dřívějšímu vědění všeobecně přerušilo a zůstalo jen málo těch, kteří si znalosti uchovali a chápali jejich poselství. Staré příběhy se sice předávaly z pokolení na pokolení, ale svět se stále více měnil a začaly v něm působit síly, které marketingově tvořily nové příběhy o uspořádání světa, kterým byli lidé i silou nuceni věřit. Ty prastaré příběhy se pak uchovaly jen na nemnoha místech u strážců starého vědění. A pokud byly staré příběhy v některých oblastech rozšířeny mezi lidem, lidé si je začali postupně upravovat podle stavu světa, který je nově obklopoval a kterému jistým způsobem porozuměli a to nepochopitelné vypouštěli nebo pozměňovali. Nakonec pokud se ty příběhy dnes vezmou doslova, zdají se být dobré akorát jako pohádky na dobrou noc.

Pokud se však člověk do příběhu ponoří s otevřenou myslí, a představivostí, objeví v těch prastarých příbězích jejich navenek skrytý význam a žasne. A říká si, co to byl tenkrát za zajímavý svět. Věřím, že ve starých pověstech a pohádkách je skryto mnoho vzpomínek na minulost světa, mnoho vědění a zapomenutých poznatků o životě. A kdo starými příběhy opovrhuje, ochuzuje se o poznání zachované v nich pro nás našimi dávnými předky. Poznání možná s velkým úsilím po dlouhé věky získávaná a poté v úctě po další dlouhé věky opatrovaná.

Současná společnost je příliš patriarchální oproti stavu v dávné minulosti, je zaměřená na oslavu hrubé síly. Proto si také současní vědci (kterými jsou také ve většině případů muži) vybrali i pro svůj příběh vzniku světa podobu působení mohutné hrubé síly. Přesto se ve společnosti začínají objevovat náznaky uvědomování si tajemství  dosud většinou nepochopené, nedoceněné a opovrhované ženské síly a tak se již dnes v jedné písní zpívá: „...a bůh je zřejmě žena...“  - a takto to vnímám i já. Za tohohle předpokladu může být zázrak stvoření přirovnáván spíše ke klíčení semínka nebo rozpuku květinky, než k výbuchu vesmírné bomby. Ani nový život se nerodí náhle, jak se v jednom rčení říká „hup na krávu a už je tele“, ale rostou pomalinku den po dni v matčině lůně. Život je mnohotvárný, jemný, trpělivý, je třeba podporovat veškerý jeho projev, a to proto, aby nebyl svět nudný, ale překvapivý a nádherný.

publikováno: 28.7.2010

poslední úpravy: 7.10.2014

Komentáře (1) Trackbacky (1)
  1. tá posledná časť je moc pekná 😀 100% súhlas. som trochu šokovaná tým, že sú tu preložené etruské texty, texty v jazyku, o ktorom sa všade píše, že ho ešte nikdo nerozlúštil…no a že bol slovanský….to som v šoku totálnom!


Leave a comment