metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

3 – Člověk na Zemi – zlaté období

"Nejprve zlatý věk a zlaté smrtelné plémě
stvořili nesmrtelní,co bydlí v olympských sídlech.
Oni žili v ten čas, kdy na nebi kraloval Kronos;
nejinak žili než bozi a neměli starost v srdci,
bez práce, bez protivenství a běd; ani starobu vetchou
neznali; věčně ruce i nohy majíce stejné,
z hojnosti všeho se těšili, zlo se jich nedotklo žádné;
mřeli tak lehko, jako když usne; na dosah měli
všecko dobré a sklizeň jim dávala plodistvá země
od sebe sama, a hojnou a bujnou; oni se chutě
dělili o dílo v klidu v tom nadbytku všelikých darů,
bohati na stáda bravu a milí blaženým bohům."
Hésiodos, Železný věk; překlad - Julie Nováková

Oficiální věda tvrdí, že člověk našeho typu tzv. Kromaňonský člověk se objevil na Zemi a vytlačil Neandrtálce před 40.000 lety. Podle vědců začala fungovat vyspělá lidská společnost teprve někdy před 6.000 lety. Podle ústně předávaných příběhů sahá lidská paměť o událostech na Zemi nejméně do doby před 70.000 lety. Podle toho jak rychle se od sebe vzdalují pevniny na západním a na východním pobřeží Atlantiku se dá spočítat, že rozpad zbytku původní kry Země (viz 2-Formování Země) začal v době před 180.000 lety. Minimálně od té doby jsou na Zemi podmínky pro výskyt suchozemských živočichů. Ale život na Zemi kvetl i před tou obrovskou katastrofou, kdy Země přišla o zemskou kůru přibližně na polovině svého povrchu (tato rána je v současnosti zahojená a je Tichým oceánem).

Současná věda stále předpokládá, že život se na planetách vytváří náhodně, uchycuje se na nich a vyvíjí se samovolně působením evoluce. A mají za to, že planeta Země je jedinou planetou ve vesmíru, na které se vyvinul život takto různorodý a která umožnila vývoj inteligencí obdařeného tvora, jakým je Homo Sapiens – člověk rozumný. Já tento názor nesdílím, Země není první životem osídlenou planetou ve vesmíru a není jedinou planetou, kde existují inteligencí obdaření tvorové. Velikost naší galaxie je téměř nepředstavitelná, naše Země se nachází téměř na periférii jednoho z galaktických ramen. Z pohledu galaxie jde o prachové zrnko, kterých se v ní nachází miliardy miliard. Už v ní je výskyt vícero planet podobných naší Zemi zákonitý. Velikost mateřské kupy galaxií je z našeho pohledu ještě hůř představitelná a velikost celého vesmíru je zcela nepředstavitelná, takže planet podobných Zemi ve vesmíru bylo, je a bude také velmi mnoho.

Jak asi žili lidé, kteří se usídlili na Zemi, po té, co byla oseta životem a uzpůsobena pro život člověka, který byl určen jako její správce?

V době jara Země žily na Zemi lidské bytosti, které se staraly o její rozkvět a radovaly se z její krásy, spokojeně a bezstarostně. Země byla čistá a dokonalá jako rozvíjející se poupě. Tyto první lidské bytosti, které pečovaly o rozkvět Země, však prohrály bitvu o Zemi s těmi, kteří se ji snažili pouze zneužívat, a ničivé vesmírné síly ukončily toto kouzelné období Země katastrofou, při které Země po srážce s jiným kosmickým tělesem přišla o téměř polovinu zemské kůry. Ti, kteří netvoří a jen zneužívají či využívají to, co je výsledkem práce jiných rukou nazýváme parazity. Tyto parazitické síly si chtěly Zemi urvat pro sebe a zasít na ní zlo, katastrofy, hnilobu a nemoci. Těmito prostředky by se jim dařilo život na Zemi zneužívat. Svůj záměr dokonaly osazením Země parazitickými organismy v době, kdy se Země potácela raněná hlubinami galaktického moře. Informace o tomto období jsou uchována v indických Védách.

Člověk našeho typu se na Zemi objevil po ukotvení Země na oběžné dráze kolem slunce. Mapa Země v době usazení člověka na Zemi se od té dnešní hodně lišila. Jednotlivé kontinenty se tehdy teprve od sebe začínaly pomalu vzdalovat a mezery mezi nimi se zaplňovaly mořskou vodou. Trvalo mnoho tisíc let, než se vytvořily jejich základní obrysy. V té době se na tváři Země vyskytovaly kontinenty, které na současné mapě světa už nenajdeme. Byl to kontinent Rutas (Lemurie) v Indickém oceánu, velký ostrov Atlantida v Atlantském oceánu a ostrov Kaskara (Mu), který ležel na západ od severní Ameriky.

Pro člověka bylo tehdy jednoduché přecházet z jednoho kontinentu na druhý, protože vzdálenosti mezi nimi bylo možno lehce překonat. Možná však přece bylo někdy obtížné překonat ohnivé řeky, které od sebe mohly zpočátku kontinenty oddělovat, a jejich překonání bylo hrdinským kouskem. Jedinou velkou vodní plochou tehdy byl Tichý oceán, který obkružoval celou souš.

Staré příběhy různých národů vyprávějí různým způsobem o tom, jak se vlastně člověk objevil na Zemi. Některé z nich tvrdí, že byl člověk stvořen přímo na Zemi z jejího těla (hlíny). Jiné, že byl na Zemi člověk vysazen pomocí různých vesmírných civilizací, které používaly  létající stroje, a že původ člověka je ve hvězdách (v jiných hvězdných soustavách). Oba druhy příběhů jsou pravděpodobné, a protože národy na různých kontinentech hovoří o různých hvězdných systémech, ze kterých pocházejí, proto zřejmě máme na Zemi i tolik různých lidských rodů s různou barvou pokožky a odlišnými tělesnými rysy.

V té době se na Zemi také vyskytovali lidé se zelenou barvou kůže, žijící ve vodě. Ve starých příbězích se vyskytují jako nádherně zpívající mořské panny a mocní mořští králové. V jednom krásném dochovaném příběhu se mořská panna zamiluje do pozemského prince a jde za čarodějnicí s prosbou, aby z ní udělala suchozemskou lidskou bytost. Ta jí dá lidské nohy a musí jí zřejmě přizpůsobit na suchozemský způsob i dýchání, a proto musí obětovat svůj hlas. Byla to obrovská oběť, kterou z lásky podstoupila. Příběh však má smutný konec, oba zamilovaní z nešťastné lásky hynou. Smutný příběh, ale zajímavý svým obsahem.

Na Zemi žily po ustálení Země na nové oběžné dráze různé druhy lidských bytostí. Našly se kosterní pozůstatky lidí velkých 3 až 4,5 metrů, měli lebky s mozkovnou silně protaženou dozadu. Našly se kostry, jejichž lebky měly mohutné boční laloky, měly podobu velkého srdce. Našly se kostry malinké jako děti, ale patřily dospělým lidem. Co to tehdy byli za lidé a jak žili? Různé pověsti hovoří o tom, že lidé našeho typu žili v dávných dobách na zemi společně s obry i trpaslíky ba i s vodníky. Trpaslíci žili v podzemních chodbách hor, obři v horských jeskyních, vodní lid v jezerech, řekách a mořích a lidé v nížinách. Je zvláštní, že do našich časů přežili jen lidé.

Život na Zemi po jejím ustálení na dráze kolem dnešního slunce měl opět dobré podmínky ke svému rozvoji. Země byla na oběžné dráze ke slunci postavena kolmo, proto nebylo ledových čepiček na pólech. Podnebí bylo velmi příznivé, a i na pólech bylo teplo jako na přelomu jara a léta, Země tehdy neznala zimu. Země však musela být pro život znovu upravena, vyčištěna a zaseta nová flóra a obnovena i fauna. Tím byla znovu připravena k předání svým správcům – lidem.

To zničení Země parazitickými silami nebylo lokální záležitostí, v té době čelila útoku parazitů celá naše galaxie. Boj probíhal na mnoha planetárních soustavách naší galaxie. Mnohé země tehdy byly zničeny a zbylé obyvatelstvo, které se z těch planet zachránilo, hledalo novou zemi, kde by se mohli usídlit. Po vzájemné dohodě si lidské bytosti z různých planetárních systémů naší galaxie Zemi rozdělily a obsadily každá jeden z kontinentů. Byly to Severní Amerika s Atlantidou, Jižní Amerika, Afrika a Evropa s Asií, Rutas (Lemurie) a Země Středu.

Tak se stalo, že na každém z kontinentů se vyvíjela jiná společnost, jiný lidský rod s jinými zvyky. S sebou si přinesli plodiny a zvířata, které používali pro pomoc a obživu na své domovské planetě a přizpůsobili ji pozemským podmínkám. V té době byla Země opět plodnou a začala vzkvétat pod laskavou rukou svých hospodářů. Kontakty s okolními planetárními systémy byly stále živé a byly využívány pro obchod i ostatní vztahy.

Protože Země v té době oplývala veškerým bohatstvím a nikdo nemusel trpět nedostatkem jídla a pití ani trpět žízní, vedrem či zimou lidé tehdy žili šťastně a nic jim nechybělo. Lidé žili dlouho, žili v dostatku a spokojeně. Přinesli si s sebou zkušenosti nabyté v jiných částech vesmíru a dokázali ovládat mnohé vesmírné energie. Lidé mohli nerušeně rozvíjet své dovednosti, zkrášlovali svá obydlí i své oděvy a žili celoroční přípravou na různé slavnosti a svátky. Pracovali jen tolik, aby sklidili zralé plody ve svých zahradách a přijali mléko a vejce, které jim darovala jejich zvířata. Bylo to období, které již starověcí Řekové nazývali zlatým věkem lidstva.

Ze starověkého Řecka se nám zachovaly zprávy o jedné velké a mírumilovné zemi ležící v oblasti kolem zemského pólu, které se říkalo Hyperborea. Dnes bychom řekli v oblasti dnešního severního pólu a severní části Sibiře, která je v současnosti zatopená mořem. Na jednom z jejich tehdejších ostrovů jménem Délos byl vystavěn chrám slunečního božstva a uvnitř byl kámen, kterým procházela zemská osa. Nyní je ten kámen umístěn v řeckých Delfách, protože v pozdější době došlo ke zničení chrámu a odklonu zemské osy a on přestal plnit svou úlohu slunečních hodin a nebeského kalendáře. A mnoho lidí z Hyperborey se poté přestěhovalo na jih Evropy do oblasti Malé Asie a dnešního Řecka, které bylo větší o později zatopenou část země v oblasti Kykladských ostrovů.

V Hyperborei žili předkové dnešních Evropanů, tzv. Árijové. Žili na Zemi ve společenstvích, která se skládala z rodových usedlostí. Rodové usedlosti se sdružovaly do vsí a každá ves měla svou vladyku a cara, kteří byli voleni z nejmoudřejších, nejspravedlivějších a vědoucích členů jednotlivých rodů. Sousední vsi pořádaly spolu na určených místech pravidelné trhy, kde směňovali své výrobky mezi sebou nebo s obchodníky z jiných krajin a pořádali hry a bavili se tancem a zpěvem. Budovali také místa určená pro vědu a výchovu učitelů, kteří potom procházeli mezi usedlostmi a učili mládež různým vědám podle jejich zájmu.

Každá rodová usedlost měla zhruba velikost hektaru a žila na něm jedna rodina. Žili v domě zbudovaném ze dřeva vysázeném pro ně jejich předky a býval i částečně zahloubený v zemi a vždy krásně zdobený řezbou. Kolem domu byla zahrada plná dobrých ovocných stromů a jiných jedlých rostlin. Součástí pozemku byl vzrostlý les, plný jedlých lesních plodů. Každý statek měl svůj rybníček nebo přírodní jezírko, kde plavaly ryby, koupali se lidé i vodní ptactvo a byl posetý květy leknínů. Měli ochočená mnohá zvířata, která jim pomáhala s těžkou prací. Mamuti jim tahali velké klády, medvědi jim pomáhali přesazovat stromy, hloubit nory pro nové domy, hledat med divokých včel. Vlčice i medvědice jim pomáhaly hlídat malé děti, veverky shazovaly zralé šišky a loupaly oříšky, orli byli schopni vynést malé dítě do oblak na obhlídku rodného kraje z nebeské výšky.

Žili v souladu s přírodou a ve vzájemné úctě a lásce, protože věděli, že je třeba pěstovat světlé myšlenky. Protože žili v klidu a v míru myšlenky jim běhaly rychle a věci domýšleli správně a v celé šíři i hloubce. Proto využívali plody Země s úctou a vraceli jí dobré úměrně k tomu, co si od ní vzali. Věděli mnohé o nekonečném vesmíru o jeho zákonech, uctívali Zemi jako matku a ochraňovatelku všeho života. Uctívali mocné vesmírné energie, protože věděli, že pocházejí z jednoho původního zdroje, božího vědomí. Uctívali je jako jeho určité vlastnosti, které jsou vesmírnými mocnostmi, které tvoří i ničí hmotný svět. Síly přírody znali dobře, protože žili s přírodou v souladu a bezprostředně její projevy vnímali.

Svůj jazyk stvořili smysluplným skládáním vesmírných zvuků, jejichž význam odhalili jejich bardi, kteří ve svých písních šířili dobré myšlenky a zvěsti. Správně proneseným slovem bylo možno tvořit i ničit hmotu. V této době zlatého věku lidstva ovládali toto umění všichni lidé. Těmto tvořivým slovům nebo větám se říkalo mantry. Protože lidé věděli, že při nesprávném použití těchto manter ve zlobě nebo při neznalosti, může dojít k velkým neštěstím, byli při jejich používání opatrní a používali je pouze k tvoření dobrého.

Věděli, že slova mají velikou moc a pronášet je jen tak do větru přináší neštěstí. Věděli, že slova je třeba pronášet promyšleně a s jistotou při znalosti jejich pravého významu. Věděli, že slova mají následovat cit „co na srdci to na jazyku“ a myšlenky mají být pokojné. Jedině tak je možno dosáhnout pokojného a šťastného života na Zemi. Byli to lidé citliví a vnímaví, silní a obratní, oslavovali trojici boží vědomí - touhu - lásku a znali zákon, který ctili v trojici JAV – PRAV - NAV a chránili život. Tak to šlo po tisíce let…

publikováno: 27.7.2010

poslední úprava: 7.9.2014

Komentáře (0) Trackbacky (0)

Zatím žádné komentáře.


Leave a comment

Zatím žádné trackbacky