metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

6 – Člověk na Zemi – železné období

Rozkvět lidské civilizace byl opět přerušen v době cca před 10000 lety, kdy z povrchu Země zmizel ostrov Atlantida, také pevnina v dnešní jižní oblasti Indického oceánu, došlo k vyvrásnění nových obrovských pohoří, vzniku nových moří a vzniku nových ostrovů a poloostrovů, také ke zmizení jiných. Lidé, jako správci Země opět nebyli schopni této katastrofě zabránit, naopak dělali vše pro to, aby k ní mohlo dojít.

Ostrov Atlantida, který byl v té době zničen, byl velký asi jako polovina Austrálie a měl okrouhlý tvar. Ležel v Atlantském oceánu v místech dnešního Sargasového moře. Spolu s ním byla zničena velká a mocná atlantská civilizace, ze které se zachránilo pouze několik lidí, kteří včas z ostrova uprchli do Egypta a jiných částí Afriky a do západní Evropy. Tito lidé s sebou přinesli do těchto zemí velké vědomosti, které poté vedly k vytvoření mnoha nových mocných států.

Původní lidé, kteří kdysi dávno osídlili ostrov Atlantida, byli zpočátku krásní, ve svých myšlenkách čistí lidé, tak jako ostatní v dobách před dvěma velkými katastrofami. Obsáhli svými vědomostmi mnoho tajemství hmoty a života. Žili kdysi na svém ostrově v mírumilovném státě, který nikoho neohrožoval, život ctil a všechny jeho činy vedly k jeho udržení a vylepšení jeho podmínek. Byli to lidé vysocí, krásní a silní. Jak běžel čas, v pozdějších dobách před první a druhou katastrofou je však ovládla pýcha a touha po moci a svou převahu se snažili všem ukázat ve vítězných válečných taženích. Vedli války se sousedními zeměmi, s lidem tehdejšího Řecka - Pelasgy i s obyvateli Hyperborey. Je velkou pravdou, že touha po ovládání jiných rodů a po nadvládě nad jinými zeměmi a zotročování ostatních lidi je zhoubná nemoc, která pravidelně lidstvo napadá a svět přivádí k záhubě.

V té době, kdy došlo ke zničení Atlantidy, se v jeskyních na celém světě zřítily klenby a byla zničena veškerá krápníková výzdoba. Mohutná síla, která zničila Atlantidu, způsobila posun zemských pólů. Severní pól se posunul z oblasti jižní části Grónska na sever na své dnešní místo a na severní polokouli se posunuly ledovce na jiné místo. Tehdy se odkryla velká nová území dnešní Severní Evropy. Po ledovcích zůstaly obrovská jezera, která jsou dnes zvána Baltickým mořem, Finským zálivem a Ladožským jezerem. V Severní Americe zůstaly po ústupu ledovců jezera, která se táhnou v řadě za sebou od severu směrem na jihovýchod a jsou dnes známá jako velká Kanadská jezera.

Na Sibiři se ale naopak usadil sníh a mráz. Lidé se zprvu schovávali v teple svých domovů a stále doufali, že zima odejde, ale ta krutá zima zůstávala a jejich zásoby jídla se tenčily. Nakonec přece jen museli opustit svou navždy zmrzlou domovinu, a ač neradi, odcházeli houfně na jih za sluncem a teplem. Mnoho z nich se tenkrát vydalo také na západ, neboť již tušili, že se tam musela objevit nová země, která nebude zalidněná, a toužili se tam usadit, šli do severní Evropy. Jiní odcházeli na jih Asie, do oblasti dnešního Íránu, Afghánistánu a Pákistánu i do Indie. Pochody to byly dlouhé, úmorné, vedli s sebou svá domácí zvířata a jen pár nezbytných věcí, živili se plody země, které našli cestou. Procházeli již dávno osídlenými oblastmi a tamní obyvatelstvo to nikterak netěšilo, protože to velké množství procházejících lidí ztenčovalo jejich vlastní zásoby jídla a v lidech se probouzely zlé myšlenky.

Toto velké stěhování národů postihlo všechny kraje Evropy a Asie a zaselo hlouběji semínko sváru mezi lidmi. Z temných lidských myšlenek se mezi nimi začaly rodit nepravosti, začali se bát a rodila se nenávist. Lidé tehdy zakusili mnoho trápení a zoufalství a nedostatku, upínali se svou nadějí a touhou k těm, kteří jim slibovali dojít do míst lidmi zatím neobývaných, ale oplývajících mlékem a strdím a slibovali jim opět klidný život v hojnosti, na který byli zvyklí.

A poté co na ta místa konečně dorazili, lidé se opět usadili a začalo nové budování, rozkvetly nové civilizace, které čerpaly z dřívějších znalostí a budovaly se znovu mocné státy. Tak se téměř do současnosti zachovala Čínská říše a její starodávné příběhy hovoří o dobách dávno minulých, o cizích císařích, kteří provedli mnoho dobrého pro Čínskou říši, vybudovali jí a přinesli jí vědění. Známe z archeologických vykopávek civilizace z povodí řeky Indu a jejich Védy, učení, které jim bylo přineseno starodávnými mudrci zvanými rši. Známe Mezopotamskou říši a Egypt, tam byli lidé poučeni božskými bytostmi spojenými se souhvězdím Orion. V Americe známe říše Olméků a Inků a zvláštní kmen Hopiú žijících starým způsobem ještě v dnešní době, které vedli a učili Kačinové. Zajímavé pověsti má i africký kmen Dogonů, který si ve svých ústní tradicí zachovávaných informacích pamatuje svůj příchod na Zem a tvrdí, že přišel na zem z planety, která obíhala hvězdu Sírius.

...

Obě předcházející období jak stříbrné tak i bronzové skončilo katastrofou planetárních rozměrů. Konec obou těchto období znamenal konec existence mnoha živočišných, ale i rostlinných druhů. Současné železné období již nyní dokázalo vyhubit mnoho živočišných a rostlinných druhů i bez geologické katastrofy. Rudy a jiné nerostné suroviny jsou dnes často považovány za neobnovitelné zdroje, avšak opravdu neobnovitelné jsou biologické zdroje. Vymřelé druhy jsou nenávratně ztraceny.

Člověk zničil mnoho druhů již před 2000 lety velkoplošným odlesněním pro stavbu lodí ve Středomoří. Aby se mohly válečné lodě tehdy stavět, bylo třeba vykácet libanonské cedry. Odlesnění pohoří na Peloponéském poloostrově je důsledkem stejné činnosti, v současné době chtějí obnovit zalesnění svých hor, ale bohužel se jim to nedaří. Dnes mizí každé 3 roky cca 40 mil. ha tropického lesa. To znamená podle odhadů vymření 20% všech druhů rostlin během 10 let.

Nejvýznamnější ze všech životních prostorů je půda. Do ní se často dostávají deštěm a spodní vodou jedy otravující vzduch a sladké vody, půda je úmyslně otravována prostředky na hubení škůdců a plevelů. Ve zdravé půdě se nachází největší rozmanitost života, která se ve světě dá najít. Tento neobyčejně bohatý životní prostor, který tvoří základ potravního řetězce, je ničen nejen jedy, ale hlavně monokulturami, odlesněním, napřimováním vodních toků, pokrytí půdy asfaltem a cementem, přehnojování fosfáty a poškozování chemikáliemi.

V půdě působí mikroorganismy, které byly dosud lidmi přehlíženy, ale jsou pro život na Zemi zásadní. Tyto mikroorganismy, bakterie, prvoci a mikroskopické houby jsou hlavními rozkladači organických látek, která zbydou po uhynulých živočiších a rostlinách. Z tohoto hlediska je půda jako životní prostředí ze všech forem životních prostředí nejvýznamnější.

Také atmosféru neúměrně zatěžují jedovaté látky. Při spalování fosilních paliv (uhlí, ropy, zemního plynu) vzniká emise některých škodlivin pro tyto procesy typických, patří k nim především saze a oxid siřičitý, který škodí vegetaci již v nepatrných koncentracích. Oxid siřičitý také při dálkovém přenosu v atmosféře z velké části oxiduje a mění se na jiné, částečně agresivnější sloučeniny síry kapalného a pevného skupenství.

Další zátěží pro životní prostředí jsou těžké kovy a jejich sloučeniny. Ty pocházejí z průmyslových výrobních procesů a ze spaloven odpadů. Mnohé z nich jsou pro zdraví lidí i celého ekosystému mimořádně škodlivé.

Znečištění kontinentálních vod a pobřežních částí moří je rovněž stále hrozivější. Ve vodě žijící mikroorganismy mohou odbourat podstatně velké množství přinášených organických látek. Ale do vod se dostávají také látky, které mikroorganismy odbourávat nejen nemohou, ale jsou jimi částečně usmrcovány (arzen, rtuť a jiné těžké kovy). Závažným problémem pro kontinentální vodstvo je přehnojování půdy hlavně fosfáty. Drobné řasy a bakterie metabolizující sloučeniny fosforu potřebují pro tuto látkovou přeměnu kyslík. Avšak zejména v pomalu tekoucích nebo stojatých typech vod je kyslík rychle spotřebováván. Přebytečné množství fosfátů se v nerozpuštěné formě dostává na dno. Dno četných jezer je dnes pokryto několikametrovými vrstvami hnijícího bahna, v němž dochází k produkci jedovatých plynů, hlavně sirovodíku a metanu.

Škodlivé a toxické látky z řek se ukládají v mocných sedimentech v jejich ústí. Kromě toho jsou stovky tisíc tun často toxických odpadů shazovány do vod volného moře. Následkem toho dochází k ochuzování mořských organismů hlavně o fytoplankton. Snižování aktivity těchto organismů je hrozbou pro další pokles koncentrace kyslíku v mořské vodě, na jehož produkci je závislá atmosféra, může také dojít ke zhroucení potravních řetězců.

Pokud lidstvo nezmění svůj přístup k životnímu prostředí, ve kterém se nachází, spěje nezadržitelně k další katastrově globálního rozsahu, po které zdá se už nebude obnova života na Zemi možná.

publikováno: 27.7.2010

poslední úpravy: 7.9.2014

Komentáře (0) Trackbacky (0)

Zatím žádné komentáře.


Leave a comment

Zatím žádné trackbacky