metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

Etruskové

Etruskové (lat. Etrusci, Tusci; řec. Tyrrhenoi) - tajemná civilizace z jihu Evropy. Teprve od 18. století se o ní konečně probudil vědecký zájem a začaly systematické vykopávky. Do té doby byla místa, kde odpočívali němí svědkové této velké civilizace, systematicky ničena. Hrobky byly olupovány s myšlenkou na zisk, co bylo neprodejné se rozbíjelo. Dějiny této civilizace byly dokonale umlčeny. Přitom to byli Etruskové, kdo dávno před Římem rozvinuli vysokou kulturu s velkoměsty a velkovýrobou, řemesly a světovým obchodem a tím položili základy pro budoucí rozvoj Evropy. Proč byli úmyslně potlačeny všechny vzpomínky na ně, proč chybí jejich dějiny, když o starověkém Římu a Řecku máme tak podrobné údaje?

Etruskové obývali území Etrurie. Šlo o oblast střední Itálie mezi řekami Tiber na jihu a Arno na severu, ohraničenou pohořím Apeninským z východu. Tato oblast zahrnovala dnešní Toskánsko a na svém jihu části Latia a Umbrie. Etruskové jsou pro vědce stále záhadou, neví odkud se tak náhle na Apeninském poloostrově vzala tato kulturně vyspělá společnost, která byla současná s kulturou řeckou a předcházela a dokonce byla učitelkou kultuře římské.

Co se dovídáme o původu Etrusků z pera starověkých dějepisců? Nejstarší zprávu o původu Etrusků podává v 5. stol.př.n.l. řek Hérodotos. Podle něho přišli Etruskové z Lýdie, královské říše v Malé Asii s hlavním městem Sardy, k jejímž někdejším panovníkům patřili Gýgés, proslulý svým prstenem, a bohatstvím slavný Kroisos. Lýdové jako první z lidí používali mincí ražených ze zlata a stříbra a první začali pěstovat obchod. Lýdové prý tehdy věděli o době, kdy osídlovali zemi u Tyrhénského moře. „Vypráví o tom volně toto: Za časů krále Atya, syna Manova, nastal v celé Lýdii všeobecný hlad. Lýdové zprvu trpělivě vyčkávali, a když nouze o potraviny neustávala, hledali nějakou odpomoc… Tak žili osmnáct let. Když byla nouze stále větší, rozdělil král celý lýdský národ na dvě skupiny a dal rozhodnout losem, která polovina zůstane v zemi a která má odejít. Král sám se postavil v čelo těch, kteří musí zůstat, a odcházejícím dal jako vůdce svého syna Tyrséna. Polovina, kterou los určil k odchodu, se vydala dolů do Smyrny, vystavěla zde lodě, zaopatřila se vším potřebným a vyplula, aby hledala obživu a půdu. Pluli kolem mnohých národů, až dorazili k Ombrikům (Umbrové na Apeninském poloostrově). Tam se usadili, vystavěli města a žijí až podnes. Změnili si své jméno a pojmenovali se po královském synovi, který je vedl, Tyrsénové.“

Hérodotově zprávě, která zasadila příchod Etrusků na Apeninský poloostrov do období trojské války (cca 13.-12.stol.př.n.l.), se všeobecně věřilo i v římské éře, kdy etruský jazyk ještě žil. Horatius označuje poradce císaře Augusta Maecenata, pocházejícího ze starého etruského rodu, za Lýda. Vergilius, kterého zrodilo staré etruské město Mantua, oslovuje v Aeneidě Tyrhény jako Lýdy. Opačně se zase obyvatelé starého lýdského sídla Sard odvolávají za doby císařství na svou příbuznost s etruským královským rodem z Tarquinií. Proti původu Etrusků z Předního východu nevyslovilo antické ústní podání žádnou pochybnost – s jedinou výjimkou: Proti se postavil Dionýsos Halikarnásský. Rozený Řek v římských službách tvrdil, že Tyrhénové jsou autochtony, v Itálii odedávna usedlým praobyvatelstvem.

Poněkud jinou teorii o východním původu Etrusků prosazoval Helláníkos, který je ztotožnil s Pelasgy, kteří měli přijít do Itálie z Egeidy. Pelasgové podle zpráv antických autorů obývali oblast Egeidy dávno před tím, než na toto území přešly kmeny helénské – tedy řecké. Tessalie, Attika, Lemnos to jsou oblasti dle tradice osídlené Pelasgy. Archeologové jejich kulturu považují za neolitickou, jindy zase mykénskou, zmínky o Pelasgech jsou na Krétě i na východním pobřeží Malé Asie. Pelasgové byli podle Řeků jazyka barbarského, tzn. odlišného od jazyka řeckého, a žili jako zemědělci na řecké půdě dlouho před příchodem Řeků.

Pelasgové se jako původní obyvatelstvo objevuje v celé oblasti Egejského moře a pravděpodobně i na území Itálie byli Pelasgové původním neolitickým obyvatelstvem. Etruská civilizace vyrostla na základech původní tzv. Villanovské kultury (podle vesnice Villanova u Boloně), která se objevila v této oblasti s koncem doby bronzové a své stopy zanechala na Italském území táhnoucím se od severního podhůří Alp přes celé území pozdější Etrurie. Villanovská kultura je charakterizována typickým obřadem zpopelňování mrtvých stejně jako tomu bylo ve Střední Evropě u kultury popelnicových polí, udržovala s ní tedy pravděpodobně úzké styky. Lidé Villanovské kultury udržovali také těsné styky s egejskou oblastí. Villanovská kultura je charakterizována používáním železa. Nevyznačovala se ještě  žádnou centralizovanou vládou a žádnými státními hranicemi. Lidé se tehdy odlišovali pouze rodem, jazykem a tradicemi a tím vytvářeli určité kulturní celky. Již v této době lidé znali písmo, což víme, protože se nám po nich zachovaly nápisy tesané do kamene nebo ryté do bronzu. Jejich nápisový jazyk je totožný s nápisovým jazykem pozdější etruské civilizace, to znamená, že lid villanovský musel být totožný s lidem etruským nebo, že nositelé kultury villanovské byli i nositeli kultury etruské. Ta je ovšem ve svých projevech velice odlišná oproti kultuře villanovské.

Etruská civilizace se objevuje v 9.stol.př.n.l. její projev je náhlý, objevuje se výrazná kulturní změna. Tehdy se totiž poprvé objevují skutečná města. Drobná sídla se mění v kvetoucí města, nastává rozvoj řemesel, zpracování kovů, obchodu. Etruskové podnikají daleké námořní plavby a přivádí Itálii do kontaktu s cizími zeměmi po celém Středozemním moři. Není zatím zcela jasno, které etnikum tuto náhlou změnu způsobilo. Protože však dochází k tak prudké změně ve stylu pohřbívání, ve výtvarném projevu a objevuje se bohatá společenská vrstva, zdá se pravděpodobné, že na Etruské území přichází cizí vliv a ovlivňuje přístup k životu domorodého obyvatelstva, které není zlikvidováno, ale ovlivněno a nemění se ani původní jazyk. Zdá se, že hlavní impuls, který ke změně velkou měrou přispěl, byl rozvoj obchodu. Na Etruské území musela vniknout skupina velice ambiciózních a obchodně zdatných cizinců, kteří ve spolupráci s místním obyvatelstvem vytvořili novou, co se týče hmotného bohatství, významnou civilizaci. Pravděpodobně byli jazykově i v kulturních základech  spřízněni s původním obyvatelstvem, protože nedochází k žádnému odporu. Vzniká bohatá vrstva obchodníků a posléze vládnoucí šlechty a na druhé straně vznikla dělná vrstva ve společnosti, která byla velice zručná, schopná vytvářet skvělé obchodní artikly, ale nemající chuť nebo snad schopnosti obchodovat.

Nově vzniklá etruská města tvořila, i vlivem geografického rázu krajiny, samostatné celky politicky a víceméně i hospodářsky, určitou spolupráci lze předpokládat např. při kolonizaci Kampánie a Pádské nížiny. Města však nebyla schopna se sjednotit na delší dobu, vytvořit "stát" v pravém smyslu slova. Existovalo pouze volné spojení dvanácti měst, patrně se jednalo o Veje (Veis), Caere (Caisria – založená podle pověsti Pelasgy), Tarqunie (Taržuna – založená mýtickým Taržunem, který převzal od Tagese, bytostí vzhledem mladíka, ale vědomostmi starce, vědění a to se stalo posvátným učením Etrusků), Vulci (Velž), Ruselly, Vetulonii (Vetluna) , Volaterry (Velaori), Arrezzo, Cortonu, Perusii, Volsinii (Velzna) a Clusium, která spojoval společný kult bohyně Voltumny, jejíž svatyně se pravděpodobně nacházela u města Volsinie (dn. Bolsena). Na každoročních shromážděních se zde volil král pouze jako formální představitel federace měst. Svazy dvanácti měst se později objevily i na nových územích v Kampánii a severní Itálii.

Jediné známé dílo o dějinách Etrusků, krátce po smrti svého autora zmizelo beze stopy. Tento spis čítající dvacet svazků a pojmenovaný Tyrrhénika (Dějiny Etrusků) sepsal během 5ti let v 1. století n. l. římský císař Claudius. Claudius zemřel roku 54 n.l. otráven svou čtvrtou manželkou Agripinou. Tyrrhénika se zabývala minulostí, na kterou Řím vzpomínal s nelibostí, proto o něm Římané nechtěli nic slyšet a to ani vzdělanci. Claudiovou smrtí se uzavřelo poslední 10. etruské saeculum a haruspikové ohlásili konec etruského národa.

Nejobsáhlejší psanou zprávou o Etruscích tak pro nás zůstává dílo řeckého historika Diodóra Sicilského (1. století př. n. l.), který sám vycházel a čerpal informace od svého předchůdce Poseidónia z Apameie (přelom 2. a 1. století př. n. l.). Zmiňuje se o konkrétních historických událostech a uvádí také stručnou charakteristiku Etrusků a seznamuje s etruskými vynálezy. Jaké novinky tedy Etruskové do Evropy přinesli? Prosadil se zcela nový typ domu, proslulý atriový dům. Samo slovo „atrium“ je slovo původem etruské a jím se také pojmenovalo Jaderské moře – Adrie. Takže je jasné, že slovo „adrie“ znamená vnitřek, vnitřní nebo jádro. Každé město mělo monarchistickou vládu, vládnoucí vrstvu tvořily šlechtické rody. Král a kněz v jedné osobě představoval nejvyšší politickou i náboženskou autoritu. Ze světa starého orientu přinesli insignie nejvyšší moci a to zlatou čelenku a žezlo, purpurový plášť a trůn ze slonoviny. Nosili velice elegantní oděv a luxusní obuv. V nově založených městech pulsovala obchodní podnikavost. V hrobkách byly nalezeny umělé zuby, zlaté pásy k upevnění uvolněných řad zubů i celé umělé chrupy. Ještě v dobách, kdy už etruský národ dávno zanikl, existovalo vědomí o podmanivé moci tónů tuské flétny.

V 3. stol.n.l. psal sofista Aelianus ve svém spise Přirozená podstata zvířat: „Vypráví se, že v Etrurii chytali divoká prasata a jeleny sítěmi a pomocí psů, jak bylo tehdy obecně zvykem, avšak že byli úspěšnější, když si vzali na pomoc hudbu. Dokola napjali sítě a všude postavili ostatní lapací zařízení. Potom přišel zkušený flétnista a hrál nejlichotivější melodii, kterou mohla flétna vyloudit. Zvířata se napřed poděsila. Pak se jich ale zmocnilo neodolatelné kouzlo tónů. Lesní zvěř byla jako očarovaná hrou, přicházela blíž a upadala do léčky.“

Neexistuje žádná vyzkoušená technika starého Orientu, kterou by neovládali a s úspěchem nepoužili. Měli agronomické zkušenosti a poznatky národů od Egypta až po Mezopotámii. Věděli jak zakládat hráze, a jejichž pomocí kdysi Balylóňané zavodnili v povodí Eufratu velká území a pouště proměnili v jediný kvetoucí ráj. Znali umění Foiničanů v odvodňování, vysoušení a zúrodňování bažin, stejně jako vedení vody na velké vzdálenosti pod zemí pomocí uložené soustavy rour. Uměli zakládat štoly a tunely v nitru hor… co všechno Etruskové znali a používali ve výrobě všeho možného je detailně popsáno v knize Wernera Kellera Etruskové.

Život Etrusků byl ovládán tzv. „disciplina Etrusca“ – sbírkou posvátných spisů, které byly zápisem svatých naučení, které jim přinesla božská bytost „vzhledem chlapec, moudrostí stařec“. V „disciplině“ se odráží pocit nejužší spojitosti s kosmem a víra v hlubokou svázanost všech živlů. Je to mystická jednota, v níž jsou nerozlučně spojeny nebeský a pozemský život se životem podzemním. Etruská „disciplina“ měla 3 knihy osudu „libri haruspicini“, pojednávající o předpovídání z jater obětních zvířat; „libri fulgurales“, pojednávající o významu blesku a „libri rituales“ obsahující kultovní předpisy, „předpisy pro zakládání měst, pro zasvěcení obětišť a chrámů a pro nedotknutelnost všeho, co je uzavřeno kruhem. Dále obsahovaly zákony o městských branách, o rozdělení na tribue, kurie a centurie, o zařízení a organizaci vojska a o všem ostatním, co se týká ať míru či války.“

Ke knihám rituálním patřily také „libri fatales“, jednající o rozdělení času a o trvání života lidí a národů, „libri acheruntici“ o záhrobním světě a ritech souvisejících s vykoupením a „libri ostentarii“, kde jsou pravidla, která vysvětlují a určují zázraky a znamení a prozrazují, které odplaty a smiřovací opatření je třeba podstoupit, aby bylo odvráceno zlo a aby byla božstva příznivě nakloněna. V Etrurii stejně jako ve starém Orientě nebyly vědy teologické odděleny od světských. Vedle náboženských předpisů byly v učebních plánech etruských učilišť také předměty jako astronomie a meteorologie, nauky o zvířeně a rostlinstvu, geologie a vodohospodářství. Etruskové také měli posvátné pozemkové právo, nejvyšší etruský bůh Tinia považoval hranice mezi pozemky za posvátné, bděl nad nimi a zaručoval jejich nedotknutelnost.

Etruský božský panteon byl podobný panteonu řeckému, znali hlavního boha Tinia (v řecku Dia - Zeus), kterému se z hlavy zrodila dcera Mědzrva (římská Minerva, řecká Athéna – a Tinia – zrozená z Tinia), znali Dzerčleho (řeckého Herákla), znali události tradované o trojské válce a její příčině. Znali pověst o soudci tří bohyň Uni, Mědzrva a Turan (Héra, Athéna, Afrodíta) Paridovi. Znali pověst o zbožštění Dzerčleho (Herákla) díky jeho odkojení bohyní Uni (Hérou). A dalo by se pokračovat, dá se možná říct, že není řecké pověsti, kterou by neznali také v Etrurii.

Etruskové založili bohatou společnost, postavenou na obchodu, který podporovat rozvoj dokonalých řemeslných výrobků a zemědělské produkce. Zakládali města jako obchodní centra, ovládli svými obchodními cestami i moře, které se podle nich nazývá Tyrhénské. Měli obchodní styky s Kartágem, Egejskou oblastí i s Egyptem. Nepodnikali žádné výbojné války, aby uchvátili nová území i s obyvatelstvem vojensky, kolonie zakládali pomocí diplomacie. Jejich kultura vyla tvůrčí ne násilná. Založili Řím a byli v něm prvními vládci. Římané však byli jiného jazyka a jiné kultury a časem se to projevilo.

Římané časem proti Etruskům povstali a ovládli město. Řím se stává vojenským státem, občané se stali rolnickou domobranou, posádkou poslušnou rozkazů. Kromě zemědělství a zbrojířství neexistuje žádná výroba. Záhy se vojensky obrátili proti nejbližšímu mocnému etruskému městu a tím byly Véje. To byl počátek pádu etruské civilizace. Římanům se podařilo postupně vojensky podmanit, zničit a oslabit celou oblast úrodného Toskánska. Římané v té době byli zcela soustředěni na válku, živili se lupem a výpalným, to byly jejich základní zdroje bohatství. Celou svou vojenskou silou se soustředili na ovládnutí Etrurie a získání jejího bohatství a nakonec se jim to podařilo. Zmínky o etruské civilizaci se pak ze všech sil snažili potlačovat, nebylo jim vhod, aby  někdo šířil poznání o skutečném původu jejich věčného města a jejich ranných dějinách.

Jazyk Villanovské kultury i Etrusků byl stejný. O Villanovské kultuře se vědci domnívají, že je spřízněná s kulturou popelnicových polí ve střední Evropě. To vrhá nové světlo na temné dějiny předřímské Evropy. Znamená to, že ve střední Evropě žilo obyvatelstvo stejné kultury jako na Apeninském poloostrově a bylo zřejmě i stejného jazyka. Protože etruský i villanovský nápisový jazyk je dle důkazů slovanský, muselo ve střední Evropě žít již v této době slovanské obyvatelstvo. Proč byly informace o dějinách slovanského obyvatelstva v Evropě záměrně potlačovány a Evropské dějiny upravovány podle požadavků vítězů - Říše Římské? Jaké informace to byly a jak by mohly vítěze ohrozit? Jedná se opravdu o střet dvou kultur, jedné tvůrčí a druhé vykořisťující, omezující rozvoj člověka, v jejímž pokračování v současnosti žijeme?

Nápisovému jazyku villanovskému a etruskému je podobný i jazyk z tzv. stély z Lémnu, řeckého ostrova v Egejském moři. Lemnos je považován za oblast, kde před příchodem Řeků sídlilo původní Pelasgické obyvatelstvo. Je tedy Pelasgické obyvatelstvo to hledané původní obyvatelstvo Evropy? A je tedy praslovanské? Podobný nápisový jazyk mají i Lýdové z oblasti Malé Asie, odkud podle Herodota Etruskové do Itálie po trojské válce přišli. Pelasgové jsou pravděpodobně i bibličtí Filištínští sídlící v oblasti dnešního pásma Gazy na pobřeží Středozemního moře, kteří byli kulturně řazeni k mykénské civilizaci a předřeckým národům, měli monopol na výrobu železa a jejich jazyk nebyl semitský, je pravděpodobné, že to jsou také cestovatelé z období po pádu Tróje, kteří odjeli hledat nová sídla na jih.

Studiem Etrusků poodhalujeme dějiny do doby cca 13.-12. stol. př.n.l. před touto dobou máme v Evropě stále temno. Je však jisté, že se dočkáme doby, kdy nám archeologie přinese nečekané důkazy, které posunou věk evropských starověkých civilizací hlouběji do temné minulosti a poskytnou udivující a nečekané informace o životě lidí v období neolitu.

Komentáře (4) Trackbacky (2)
  1. Bezvadný,psali jsme referat, nikde sem nic lepšího nenašla.

  2. Ďakujem veľmi pekne, veľmi mi to pomohlo v škole na referát.


Leave a comment