metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

Bolsenské zrcadlo

Lidské dějiny se zaručeně táhnou hluboko do temného pravěku. Nemusel by být tak temný, jak se nám ho oficiální historie snaží nastínit, pokud by nedocházelo k účelovému vymazávání vědomostí a ničení hmotných památek, které by lidskou mysl dokázaly na důležité události upamatovat. Pokud budeme předpokládat, že lidé žijící na území Etrurie byli Slované a já jsem o tom na základě překladů jejich textů přesvědčena, pak jejich osud je vzorovým příkladem toho, co se ostatnímu zemědělskému obyvatelstvu - Slovanům  - stalo později a možná i dříve na jiných územích.

bolsenské zrcadlo

Dosti výmluvně o té dějinné události hovoří obraz na jednom Etruském zrcadle tzv. zrcadle bolsenském, u Horáka v jeho knize uvedeném pod číslem 40. Uprostřed zobrazené scény sedí zády k vykotlanému stromu dva mladíci, starší s harfou a mladší s popsanými destičkami na klíně, asi učitel a žák. Zjevně jsou právě vyrušeni dvěmi ozbrojenci, kteří stojí na obraze vlevo a vpravo a vzadu zpoza stromu kouká ježatá slaboduchá hlava nějakého „nového pána“. Tato scéna naprosto přesně vyjadřuje situaci v původně klidné mírumilovné zemi náhle okupované. Původní obyvatelé reprezentovaní těmito dvěma mladíky, věnující se v klidu umění, učení se písmu a pozorování přírody, takový obraz dává jasné tušení, že společnost je zdravá, soběstačná a má dostatek času na vzdělávání těla i ducha. Dále obraz hovoří o jejich vyrušení a náhlém znásilnění pomocí zlé vůle a ozbrojenců plnících příkazy chtivých zotročitelů. Podle Horákova překladového klíče starší mladík říká „čaču“ a mladší „artiuě“ ze strany je další nápis „avlě.vicinas“ a z druhé strany „čailě.vicinas“ Horák jednotlivé nápisy překládá  jako „tě chci!“, „opanoval je“ „bohové vidí nás“ „jak mnoho bičují nás“. Já mám poněkud jiný názor na význam uvedených nápisů. Nápis „ča ču“ překládám jako „co chtějí?“ a nápis „ar tiu ě“ jako „půda je tvá“ překlad zbylého textu je „bohové vidí nás“, „jak hodně vidí (sledují) nás“.

Původní slovanští obyvatelé cítili, že nově příchozí mají odlišný způsob myšlení než mají oni. Nemohli ale pochopit jak mohou být lidé tak bezohlední, zlí a nevědět, že jimi vyvolané zlo se k nim zase zpět vrátí. Netušili, že oni noví pánové budou až tak bezohlední, že své problémy s návratem zla zpět k nim budou řešit dalším a dalším novým zlem, dalším útiskem lidí, přírody a celé země a že to tak půjde po staletí až do dnešních dnů. Tito samozvaní vládcové, kteří byli a stále jsou přesvědčeni o tom, že jejich způsob myšlení a života je ten nejlepší (jak jinak), prostě používají styl přebít zlo ještě větším zlem a to dodnes (v současné době nám to vyústilo do globální hospodářské a společenské krize a katastrofického ničení životního prostředí). Troufám si říct, že tento styl byl Slovanům cizí, že většina z nich tehdy, tak jako dnes nechápala co se děje a nedokázala si představit co se ještě může stát. Nedokázali si představit kam ten nový způsob života dospěje a překvapeni a zmateni úžasnými novinkami se tehdy nepostavili na účinný a jednoznačný odpor. Kdo byli tito první cizinci s jiným pohledem na svět? Odpověď dává překlad textu na zachovaném kovovém plátku z Cerveteri. S těmito lidmi se Slované nakonec spojili a vytvořili civilizaci Etrurie.

Dějiny Etrurie jsou docela pěkně vykresleny v knize Wernera Kellera z roku 1970 „Etruskové“. Obyvatelé Etrurie byli dokonalými umělci, jak v oblasti múzických umění tak v oblasti techniky, stavebnictví, poznali mnoho ze zákonitostí přírody a dokázali je výborně využít. Jen v jednom nijak nevynikali a to v umění vést dobyvačnou válku. Tomu se nikdy nevěnovali, do ciziny přicházeli jako obchodníci, aby prodali a nakoupili ne aby ničili a loupili. Osudové se pro ně stalo založení Říma na území Latinů, i když ho sami založili a zpočátku mu i vládli. Nakonec se dostali k vládě latinové, kteří život po etruském způsobu původně neznali. Nebyli tak zruční, tak dovední v umění a technice, a když poznali etruské bohatství zachtělo se jim ho vlastnit. Jediné co dokázali výborně bylo válečné umění a jemu podřídili veškerý svůj život. A brzy začali útočit na sousední etruská města. Etruskové dokázali docela dlouho nepříteli vzdorovat a hájit svá města, a své venkovské usedlosti. Ale byli příliš lákavou kořistí, schopní bohatství stále produkovat a navíc mírumilovní. Etrurie dlouho čelila usilovným náporům bojechtivých a ziskuchtivých vládnoucích vrstev Latinů usazených v Římě, ovládajících chudý nebo ožebračený lid najímaný za žold do vojska. Římané byli na rozdíl od Etrusků soustředěni na válku, kořist a průběžné plundrování podmaněných území. Etrurie Římu nakonec po dlouholetých úporných bojích podlehla.

Lidé žijící v Etrurii nebyli schopni či ochotni se tak usilovně soustředit na válku jako Římané. Etruskové byli lidé tvůrčí nikoliv ničivé povahy a protože věděli, že nesmí být vše zničeno (sady, pole, města, řemeslnické dílny), aby lidé mohli dále tvořit a žít, nakonec se pod dlouhodobým tlakem vzdali, s myšlenkou, že až se útočník nabaží bohatství zase se vše uklidní a vrátí do starých kolejí a lidé budou mít opět čas na tvořivý klidný život. Myslím si, že z toho důvodu Římanům podlehli, podvolili se, stáhli se, dá se říct, že obětovali svou svobodu pro život. Bohužel se však staré časy již nevrátily. Obyvatelstvo Etrurie se stalo nevolníky, otroky, nebo částečně v jistém smyslu kolaboranty a jejich dějiny byly záměrně vymazány ze vzpomínek lidí a zničeny zápisy a důležité texty a slovanský jazyk na jejich území postupně násilně nahrazován latinou.

Podobně dopadli Slované na dnešním území Řecka. Tak jako na Italském území tak i v Řecku žili původně lidé, kteří hovořili slovanským jazykem (viz Cylirl a Metoděj dva věrozvěsti ze Soluně, kteří přinesli na slovanské území křesťanské evangelium ve staroslověnštině – staroslověnštinou se na řeckém území mluvilo) a také do Řecka přišli nájezdníci a to Dórové a slovanský jazyk zvolna ustupoval novému jazyku, řečtině. Jaké byly dějiny slovanského obyvatelstva na Řeckém území zatím nevíme, ale jistá podobnost s dějinami na území Etrurie je velice pravděpodobná. Možná se jednalo o starověké Pelasgy, jejichž dějiny jsou zmíněny krátce v řecké mytologii.

Komentáře (0) Trackbacky (0)

Zatím žádné komentáře.


Leave a comment

Zatím žádné trackbacky