metelice.info nový pohled na dějiny Země a života na ní

Náhrobky a sochy

1. Náhrobní socha matky s dítětem, uložena v Muzeo Etrusco Guarnacci ve městě Volterra, nápis je vyryt po celé délce paže matky držící na rukou mrtvé dítě

U Hor. 61 Herec z Volater

přepis etruského textu:

Mi : čana : laroiašče : (v)anl : čělžiněc : maičě

překlad:

Své dítě pochovávat je mimořádně těžká chvíle pro matku


2. Socha matky s dítětem
U Hor. 62 Herec z Florencie

přepis etruského textu:

Mi čana laroial nu mor aula učin miu

překlad:

Své dítě pochoval jeho smrt na shromážděné účinek měl


3. Náhrobek od Clusia

U Hor. 78 Měl horečku a štěstí

přepis etruského textu:

Miu arušče : arianašče : a našče ščěšče klan

překlad:

Mojí milé (arušče- od slova ar) dozpívali a naše štěstí je poraženo


 

4. Náhrobek

U Hor. 79 Tíží tě hrobka?

přepis etruského textu:

tězan tě tja tular

překlad:

tížilo tě tvé tělo

 

 

5. Urna krásné Larisalril

 

Přepis etruského textu:

laroi . čračněi . larisalril . ↑XXA

 

Překlad:

chráním . krásnou . Larisalru . XXV (zemřela v 25 letech)

 

 

6. Urna Petrunie

 

Přepis etruského textu:

aule : pětruni : ad : čulnalisa

 

Překlad:

aula (nádoba, hrnec) : Petrunie : od : Čulnalise

čulnalis by se také dalo překládat jako ten, kdo cítí takže se nemusí jednat o jméno, ale také ovšem může

 

7. Urna "zrno veliké"

Přepis etruského textu:

dzrno vělišče něšče aulešče

Překlad:

zrno veliké nechce aulu

smysl textu by se dal vyložit takto:

zrno jako povaha tzn. člověk velký povahou nechce aulu (ve významu určitého omezení tj. zde nádobu, či hrnec)

 

 

8. Urna mladíka

 

Přepis etruského textu:

dzrno čaišče čucušče čelusa

 

Překlad:

urna : mladého : Čucuše : Čeluse

 

 

9. Urna "krocana bohyně Turan"

 

Přepis etruského textu:

laro : turni : čurče

Překlad:

schránka (urna) : Turniho : Čurče

(možný překlad také jako: turni -  od bohyně Turan, čurče - krocana)

 

10. Urna žrece

Přepis etruského textu:

laro : seiante : zrecu : tutnal

Překlad:

schránka (urna) : Seianta : žrece : zdejšího

 

 

11. Urna "Dana Ančari"

 

Přepis etruského textu:

dana : ančari : čatnas

Překlad:

nádoba (urna) : Ančari : Čatnas

 

 

12. Urna "Dana Cicinei"

 

Přepis etruského textu:

dana : cicinei : ranazunia

 

Překlad:

nádoba (urna) : Cicinei : Ranazunie

 

 

13. Urna "Dana Ančarui"

 

Přepis etruského textu:

dana : ančarui : dělesa

 

Překlad:

nádoba (urna) : Ančarui : Dělesy

 

 

Slovo "dana" znamená opět urna. Tak jako i v češtině máme více výrazů pro pohřební nádoby - truhla, urna, rakev, tak i Etruskové používali na pohřebních urnách různé názvy pro tyto schránky.

Slovo „laroiašče“ nebo "laroial"  nebo jen "laro" je téměř na každém etruském náhrobku. Slovo „laro“ znamená schránka, něco co ochraňuje to uvnitř. Známí jsou ochranní bůžkové Lárové, které uctívali i Římané a ti se k Římanům dostali od Etrusků. Lárové jsou ochránci místa, i větších oblastí, ochraňují i ty, kteří tam přebývají. Staroruské slovo ларь znamená truhla, a je zajímavé, že slovo lárr je ve starošvédštině také truhla. Toto zjištění podporuje teorii, že původní jazyk Švédů byl slovanský dialekt jak to naznačuje "Placzewnaja Recz na Pogrebenie..." švédského krále Karla XI.

Komentáře (6) Trackbacky (0)
  1. Dobrý den,
    mala by som pár poznámok ku Vašemu prekladu.

    č.1:
    Mi : čana : laroiašče : vánú : čiělžiněi : maičě

    Môjho syna umierajúceho kolíše užialená matka.

    č.2:
    Mi čana laroial nu mor aula učin miu.
    Môj syn zomrel. Na žiadnu smrt Boh nemá účinok (alebo: Boh smrt nezastaví)

    č.3:
    prechodník arianašče – t.j.dospievavajú

    • k číslu 1.
      Mi : čana : laroiašče : (v)anl : čělžiněc : maičě
      tento přepis je podle mne správný
      slovo „čělžiněc“ je blíže slovu tíha, těžkost
      slovo „laroiašče“ je na každém náhrobku, „laro“ je schránka, něco co ochraňuje to uvnitř. Známí jsou ochranní bůžkové Lárové, kteří se k Římanům dostali od Etrusků. Jsou to ochránci místa, i větší oblasti, ochraňují i ty, kteří tam přebývají.
      k číslu 2.
      slovo bůh tam není
      slovo „aula“ je shromáždění, posluchačstvo
      k číslu 3.
      může být

  2. Nezlobte se, ale tato sekce mi připadá už vyloženě spekulativní. V jakém jazyku máte oporu pro slovo „dana“? Tam, kde tápete, doplňujete osobní jména. Chcete říci, že v té době se používalo jméno a příjmení tak jako dnes? Mimochodem slovo „laro…“ má na náhrobcích spoustu tvarů – laroi, laroial, ale i larisal apod. Je tedy pravděpodobné, že toto slovo se skloňuje v různých podobách. Pokud by vyjadřovalo jedno podstatné jméno, nemělo by tolik tvarů. Urnu „krocana pro bohyni Turan“ už považuji za naprostý úlet.

    • Co se týče jmen a příjmení na náhrobcích.. co by jste chtěl asi tak napsat na náhrobek svého zemřelého příbuzného, aby se zachovala o něm památka? Nenapíšete tam jméno, které ho celý život provázelo spolu s nějakou charakteristikou, která mu byla za života přiřčena? I ve starověké Lýdii se používalo k osobnímu jménu jméno po otci tak jako ještě dnes v Rusku (podívejte se na mé překlady lýdských náhrobních textů), takže Etruskové by tam měli psát takové nesmysly jako „hrob vůbec nemaluju“ jak překládá Horák text na náhrobku u mně zde uvedeném pod číslem 7. Urna „zrno veliké“? Nebo spíše něco o charakteristice toho člověka v urně uloženém? Slovo „laro“ je na mých stránkách dostatečně zdokumentováno, že se jedná o slovo vyjadřující ochranu, schránku, útočiště… A protože etruština je slovanský jazyk mají i její podstatná jména skloňování, zároveň je možné z podstatného jména udělat sloveso (třeba schránka – schraňovat) proto tolik tvarů slova „laro“. Co se týče slova „dana“ tady vskutku odhaduji význam, a troufám si tvrdit, že je to význam správný, protože se v textu na náhrobcích nachází v místě, kde je ve většině případů jedno z etruských slov pro urnu. Dana, Danuše je ženské jméno, tak jako jméno Larisa (od slova „laro“), tak jako zrno („dzrno“) v sobě uchovává život tak i ženy jsou nositelkami života. Urna měla pro Etrusky význam dělohy, kam bylo tělo zemřelého symbolicky uloženo zpět tam, odkud vzešlo, aby se osvobozená duše člověka mohla časem znovu narodit. Jako úlety považuji Horákovy překlady náhrobních textů typu „socha sedící, tisknoucí se na hlavě“ (Hor. 83.) či „dlabajíc rázně do ní sekal a ryl otrok č. 1020“ (Hor. 88.) u mne zde pod číslem 5. „Urna krásné Larisalril“. Tož tak…

  3. Mimochodem – postrádám zde to, co už jsem psal v jiné sekci – jazykové zdůvodnění jednotlivých slov překladu. A to je bohužel bolest všech vašich překladů.


Leave a comment

Zatím žádné trackbacky